Warszawa - o čem všem jsem nenapsala

Je to tak, zlenivěla jsem, nebo jsem po Erasmu byla možná v hluboké depresi, každopádně prstíky mi po klávesnici nechtěli běhat tak čile, jako v posledním půl roce a už to bylo - time gap. Teď se s ní tedy chci trošinku vypořádat, leč má paměť není, co bývala (kecy, byla vždycky hrozná, takže nemám srovnání), nebude se tedy jednat o historicky přesný záznam zkušenosti, ale spíš o střípky, které nechci zapomenout a když je nenapíšu, jakoby se stalo :)

TORÚŇ TRIP

Ono se řekne cestování, cestování, ale na konci Erasmu už většinou moc peněz nezbývá, tak jsem si musela nechat zajít chuť na větší výlety. Naštěstí přišel Jirka se skvělým nápadem vyrazit do Torúňskéhoperníkového ráje. Pěkné město to bylo, centrum jsme měli prochozené asi za hodinku, perníky byly, kafe bylo a ve složení Jirka, Péťa, já a Kathi to bylo víc, než perfektní i když oslabené Ryanovou absencí. Z perníků nám nejvíce učarovala bursztynova srdce plněná marmeládkou - jinak perníčky vypadaly asi stejně jako naše ruměnky, některé měly i podobnou konzistenci a byly výtečné. V McDonaldu jsme (my ženy) spáchaly trestný čin podlézání pod turniketem na záchod. Měly jsme to zadarmo, ale bylo to velice vzrušující. Jirka to měl za peníze, ale dostal slevový kuponek na hamburger, který po něm posléze dyndaly polské děti číhající na oběti před záchodem. No a vrchol všeho? - těsně předtím, než jsme měli odjet, jsme objevili Lokaah obchůdek! Já snad do toho Krakówa budu muset zase jet, nebo co!

anna2rerajče.net

ADÉLKA VE VARŠAVĚ

Ano, bylo to tak, téměř ke konci mého pobytu se Adél rozhoupala a přijela ... a vyvedlo se to dokonce nad očekávání :) Ihned po příjezdu byla naprosto uchvácená palácem kultury (viděla ho pak i nasvícený a to vypadal jako obří penis) a v tu chvíli byla Varšavská!

anna2rerajče.net

Hned po paláci kultury následoval další šok - Grzanec - delikatesní, musím říct, a s Kathi, dokonce i sníh nám k tomu padal, takže to byla pravá romantika (ach ty vzpomínky).

anna2rerajče.net

Protože jsou Adél i Kathi milovnice dalším bodem programu byla samozřejmě prohlídka Starého Miasta s city guidem, kterého jsme si naprosoto zamilovaly a chtěly jsme se s ním vdát, nebo si na něj aspoň šáhnout (ani jedno se bohužel nepovedlo, ale pomatoval si mě na prohlídce Pragou, tak aspoň, že tak). V rámci prohlídky jsme dostali chlieb z smalczem a shot vodky, tak jsme ji potom každému doporučovali. Taky jsem trochu asi zkazila romantickou atmosféru,kterou chtěl průvodce vytvořit povídáním o tom, že se lidé v minulosti ve W. nechali po smrti spálit a pak vystřelit kanonem do vzduchu ... asi jsem neměla nahlas anticipovat co by se stalo, kdyby se obrátil vítr ...

Protože nám samozřejmě pořádně vyhládlo, byla další atrakce nasnadě - Familijna! (od té doby má Adél vtipnou historku, jak si obědnala mléčnou rýži, co byla vydávána za sladkou polévku.

anna2rerajče.net

I Hulakula byla a tam se Adél seznámila s většinou Erasmáckého osazenstva, zavařila taneční mašinu (ono to opravdu má vypadat jako tanec! O_o) a pomohla mi prohrát se ctí bowling (a pak, že to prý Andrés s Arnauem nikdy předtím nehráli, cha chá). Škoda, že to nemáme v Brně, ale co není, může být, třeba zaplním díru na trhu rozrywkowym/prokrastinačním centrem! 

anna2rerajče.net

Další den jsme se vydaly do Lazienek, páč jsem nemohla dopustit, aby Adél neviděla Varšavské parky - byla hrozn kosa, ale vybíravé svině veverky se stejně nechaly krmit (škoda, že nesněžilo, to bysme si je mohly zmrzlé odnést domů a vystavit si je ... samozřejmě předtím, než by začaly smrdět). Co byl pro mě ještě hezčí zážitek, mohla jsem z ruky krmit ptáčky (i když to nikdo teda nebyl schopen vyfotit), nějaký děda se mi dokonce pak pokoušel vnutit zrní.

anna2rerajče.net

anna2rerajče.net

KATHIIN ROZLUČKOVEČER

Náhoda tomu chtěla, aby Kathi, Adél i Jirka (ten teda jen na dva týdny) odjížděli ve stejný den. Tak jsem u mě udělala malé promítání - jen Patrick, já, Adél, Péťa a Kathi a koukali jsme na fotky. Pak se to lehce zvrhlo, páč přišel Piotrek s Michaly :D Bylo to celkem poklidné, hráli jsme Dixit, dali si rozlučkovou slivovici a asi jsme byli kapánek hluční, páč na nás přišli policajti za rušení nočního klidu (Michal mě nechal se u dveří s Kathi chvíli potit, protože po nás chtěli průkazy, ale pak to měl na háku, protože má tatínka u policie, tak ví, jak to chodí). Taky jsem řvala jak želva, když jsem Kathi dávala dárečky na rozloučenou - nesnáším loučení!

anna2rerajče.net

Díky Adél, žes mi zpřijemnila poslední dny ve W. jsem ráda, žes za mnou přijela :)

POSLEDNÍCH ČTRNÁCT DNÍ

Po všeobecném odjezdu jsem byla v lehké depresi, ale zvládla jsem to za pomoci španělských (všude pozdě chodících) kamarádů a velké míry alkoholu.

Už ani nevím, co jsme podnikali. Pamatuju si, že jsem je jednou vytáhla na shit-movie do kina Alchemia, kde dávali Chlopaci nieplacza (nebo tak něco) - Verčo musíš mě asi osvítit, já se tam smála jen polštině :) v rámci bonding se pak relikt skupinky opíjel grogem v Plánu B. Následovalo hledání kešky ve 20 stupňových mrazech a konečně, (vy)nález koksowniku, který nám všem zachránil umrzlé prstíky.

anna2rerajče.net

Poslední týdny byly tedy ve znamení párty se Španěly a ke konci jsem litovala, že jsem s nimi netrávila čas dřív. Ale to je asi vždycky. Potěšilo mě, že oni říkali to samé :) Je dobře, že jsem průbojnější, páč jsem se stala součástí výhradně španělských párty a chtělo to silný hlas a výrazné mávání při křiku ENGLISH ZOOOOOOOONE!!!!!!! (nebo šťouchání loktem do vedlesedícího a domáhání se překladu s výrazem puppydog :)

anna2rerajče.net

Jinak potvrdilo se mi, že lidi, co vypadají jako agresivní prasata, jsou agresivní prasata (němec Andrei) a taky, že alkohol smísený s džusem vytváří při správných podmínkách ledovou tříšť, taky, že když někomu řeknete, že slivovice je voda, tak tomu věří a podle toho ji pije :)

anna2rerajče.net

Jo a po výletě na Kopiec Powstania Warszawskiego mi málem odmrzl palec - nikdy jsem neviděla žádnou část těla takhle nedokrvenou. 

anna2rerajče.net

Jo a francouzština je sexy! 

Jo a někteří Francouzi, které znáte jen týden, si s vámi jsou dobrovolně naglazovat hrníček a pak vám ještě pomůžou s kufrem na zastávku! (i s kocovinou!) - díky Alexi :D

anna2rerajče.net

Jo a mám vyfoceného Jirku ve své kuchyni! Díky, žes mě podporoval při balení, neměla jsem čas na chmury :)

anna2rerajče.net

Možná jsem udělala chybu, že jsem se účastnila orientačního týdne, protože jsem mohla pozorovat, jak stará skupinka mizí a nahrazuje ji nová a pro všechny to bylo úplně normální - no jo, taky jsem taková byla. A zapomněla jsem, jak mě ty párty v orientačním týdnu štvaly :D

Smutek z návratu se mě držel i při cestě vlakem s jídelním vozem (s jídelním vozem!!!) a Brno se zdálo zatraceně malé. Chtěla jsem zpátky, i když jsem věděla, že by to jenom oddálilo nevyhnutelné a záviděla jsem lidem, co tam zůstali. Ne proto, že bych si vytvořila nejlepší přátele, ale proto, že jsem si vytvořila skvělé známé, se kterými mě bavilo trávit čas v cizí zemi.

Pokud rozvažujete, jestli někam jet, nebo nejet - JEĎTE!!! Je to neopakovatelná zkušenost a už nikdy vám nikdo nic takového finančně nezaštítí a už nikdy nebudete tak mladí, abyste zvládli několik dnů v kuse pařit na (někdy naprosto nemožnou) hudbu a už nikdy nepoznáte tolik různých lidí z různých koutů světa a nestrávíte s nimi tak dlouhou dobu.

S odstupem dvou měsíců už deprese (post erasmus syndrom, abych byla přesnější:) pominula, ale někdy to na mě ještě trochu padne a to znamená jediné ...

STÁLO TO ZA TO!!!

anna2rerajče.net

Warszawa - co bylo po Vánocích?

Cesta byla k uzoufání dlouhá, ale jakmile jsem přijela do W., cítila jsem se jako doma, kdoví, kdy se mi zase poštěstí bydlet v nějakém městě tak dlouhou dobu, abych si tak hezky zvykla. První člověk, který na mě promluvil byla žebračka u automatu na lístky. Když jsem se jí snažila setřást tím, že mluvím anglicky (ono totiž vůbec nefunguje, když polsky řeknete „nemluvím polsky“), tak plynule přešla do angličtiny – zrada. Jirka mi taky vyprávěl, že natrefil na polského bezdomovce, který mluvil anglicky líp jak on :D

Tentokrát jsem samozřejmě věděla co a jak takže jsem jako starý warszawský matador nastoupila do 160ky Targówek a nechala se dovést na Staré Miasto, vytáhla jsem svůj narvaný kufr do 4. patra a … všechno bylo stejné jako než jsem odjela :)

Kathi, Melanii a Ryana jsem viděla až na introduction of training processes a to bylo trochu divný, protože na předmětu jsem se po nich nemohla moc sápat, ale já se stejně sápala, protože jsem byla ráda, že je vidím :) Přednášce jsem moc nedala, páč Ryan si sedl vedle mě a celou dobu dělal koniny – byl v gala, protože o hodinu později měl s Melanií trénink pro true english gentlemen and ladies – sranda to byla. Bylo mi trochu líto, že jsem si s ním a Kathi moc nepokeclala, ale kafe s Petrou a Jirkou v Melone to spravilo.

Další den byli tři králové a s Ryanem jsme si dali scuka ve škole, protože si potřeboval něco okopírovat. To, že místo nebylo zvoleno nejvhodněji mi začalo docházet, když jsem procházela placem zámkovým, který byl narvaný modlícími se lidmi s papírovými korunami na hlavách – taková malá fanaticky náboženská davová psychóza – brrr. Autobus byl taky poloprázdný, což mi mohlo napovědět. I vrátní ve škole se na mě podivně dívali, když jsem procházela vrátnicí – na dvoře ani noha, nikde světla v učebnách … no jo, on byl totiž státní svátek! Takže ve škole byl jen security guard a jinak ani živáčka. Co teď – imposter syndrom zapracoval a já jsem nechtěla čekat v budově, protože jsem si připadala blbě, tak jsem chvíli čekala venku a pak jsem začala být naštvaná kůli Ryanovým akademickým čtvrthodinkám, protože on samozřejmě nikde. Nakonec jsem to překombinovala, takže jsme se vlastně potkali úplnou náhodou u Nudle v pudle – no haluz :D Zbytek dne jsme strávili předstíráním, že se učíme v Czulym Barbarzyncovi.  Večer jsme pak na bytě ještě s Kathi hráli hry a žrali co zbylo od Vánoc a já se konečně sociálně saturovala.

Zkouškové  na Erasmu je ošidná věc, bylo mi to totiž tak nějak putna, nevím proč – jestli byly předměty moc jednoduché, nebo tak? Každopádně na každou zkoušku jsem se učila v průměru půl dne, spíš míň. Některé zkoušky byly vyloženě fraška (Introduction to training processes – ve vzorovém testu na poslední hodině byla dokonce otázka „Má Karina Tomczyk ráda cestování vlakem? – ano-ne.“ – málem jsem se počůrala), jiné byly polofraška, jako například z Understnding Poland, kde byl obrázek z Gazety Stoleczne z rozhovoru s Erasmáky o Polsku a otázka byla „Co můžete vidět na obrázku? A – Flavios italian extravagancy, B – Ryans british tendency to conquer the whole world, C – Kathis bicultural experiences, D – happy Erasmus students in Warsaw“ :DDD – taky jsem si málem cvrkla.

Nejtěžší byly zkoušky z assessmentu (super předmět - tam po nás Anna Gabińská chtěla i myslet) a z biological foundations (nikdy nezapomenu, jak přednášející předváděla zmateného holuba aby ilustrovala učení pokusem a omylem :D)

Ošidná věc byla i ta, že nad námi visel Damoklův meč Ryanova brzkého odjezdu, takže jsme se snažili chodit ven a vídat se tím víc. Což zahrnovalo skvělého Koperníka (po 4 hodinách hraní, dostávání elektrických šoků, mačkání tlačítek, ježdění s kostrou a dělání animovaných filmů jsme byli tak vyfluslí, že ani na kafe jsme nešli), awesome večer v Hulakule s Ryanem, Flaviem, Petrou a Jirkou (i na kolotoči jsme se projeli, zastříleli jsme si a zmasakrovali pár obludek plastovými míčky – bylo to po hodině Understanding Poland, tak jsme se museli trošku odreagovat :)

anna2rerajče.net

anna2rerajče.net

anna2rerajče.net

anna2rerajče.net

No abych to zkrátila, Ryan odjížděl celkem tři dny, protože nebyl schopný si zabukovat si lístky. V tu chvíli jsem si vzpomněla na Péťu na rozlučkové párty před odjezdem do W., který říkal, že jednou se loučit je až dost – Ryan se loučil ve čtvrtek v Tygmontu a  Fajce, v pátek na Patrickově narozeninové oslavě, no a když už jsem si byla jistá, že neodjede vůbec, tak si vybral ten nejhorší možný termín – sobotu dopoledne, vrazil mi britskou vlajku a odletěl. Fňuk.

anna2rerajče.net

anna2rerajče.net

Kathi měla odjet týden po něm, ale až do 18 měla zkoušky, takže nechtěla nic podnikat, tak jsme spolu vlastně pořádně strávili čas až když přijela Adél a taky ve čtvrteční Toruni. I když španělská pátek párty se šarlotkou byla taky awesome :)

anna2rerajče.net

Next stop – Toruń! :) (teaser)

Warszawa - Christmas time

anna2rerajče.net

Tak, vím, že už je to skoro měsíc, so se níže popisované události staly a vím, že korozivost (obzvláště mých) vzpomínek je velká, ale přesto se pokusím zapsat, co si pamatuju, protože tyhle zápisky na blogu pro mě mají i utřiďovací funkci a taky fungují jako deník – nerada bych ty zážitky zapomněla, na to byly moc super.

Vánoce, Vánoce,  no, abych řekla, domů se mi vůbec nechtělo, nehledě na to, že mě hned druhý den čekala zkouška a po Vánocích další a to s milým panem Ježkem, takže důvodů k radosti opravdu moc nebylo.

Musela jsem odjet 16. a bylo mi to o to víc líto, protože Jirka s Kathi a Ryanem zůstavali až do hodně pozdě – 23. nebo tak. Odjížděla jsem v pondělí brzo ráno, takže mi ani nikdo nepřišel zamávat a kufr jsem překvapivě měla naprásknutý tak, jako když jsem jela do W.

Krátce před Vánočními odjezdy jsme uspořádali czech dinner – knedlo-vepřo-zelo s utopenci a syrečkovými chleby a Kofolou s rumem. To všechno díky Jirkovi, který typicky české pochutiny včetně knedlíků vezl z Prahy. Všichni si jídlo pochvalovali a po jeho konzumaci nebyli schopní se pohnout, tak jenom „mrožili“ na gauči. Kim se na večeři moc těšil, ale bohužel nemohl přijít, protože onemocněl, tak jsme tam byli v sestavě my tři češi, Kathi a Melanie, Sylwia, Kaja, Marta, Patrick, Kasia. Dokonce i českou hymnu jsme zpívali! A s vlajkou! :) 

anna2rerajče.net

anna2rerajče.net

anna2rerajče.net

anna2rerajče.net

Den před odjezdem, v neděli, jsme šli bruslit na Torwar – byla to prča, protože Ryan na tom nikdy nestál a jeho ledové kreace byly obdivuhodné, takže jsem se tam málem smíchy počůrala, překvapivé bylo, že spadl jenom jednou. I když ne tak překvapivé, protože jsem mu celou dobu dělala oporu – druhý den jsem měla na předloktí modráky a cítila jsem se jako po pěti hodinách squashe.  Nejkrásnější bylo, že se mu dokonce podařilo vychýlit z rovnováhy i opatrnou Kathi, takže ta nakonec spadla, zatímco kymácející se tučňák ne.  Adrian, na to, že na tom stál ve W. poprvé, už s přehledem kroužil po kluzišti. Jak mě bruslení nikdy moc nebavilo kvůli tomu, že mě z bolely nohy, tak na Torwaru to bylo překvapivě zábavné a bezbolestné. Dokonce jsem se naučila ignorovat blázny, co se vám v poslední chvíli připletou do cesty a snaží se vás shodit šokem.

Po bruslení nás Kathi opustila, tak jsem jí ještě předtím dala vánoční dárček (loupátko na pomeranče, je to orange freak) a pak už jsme jen s Asiou, Ryanem a Adrim šupajdili na bus. Tam jsem si uvědomila, že mám v batohu Kathiiny klíče, tak jsem se rozloučila ještě podruhé :)
Dobrá věc na W. je ta, že je opravdu slevově milá ke studentům – kupříkladu díky slevě ve Sfinxu, jsem si mohla dát farewell lasagne :) Poté, co jsem si vyzvedla svůj zcestovalý Jungle Speed (byl až v Porthsmouthu), mě Ryan v pantoflích doprovodil na bus – ano, bylo to asi 300 metrů a sněžilo, neustále tvrdil, že mu není zima a že pantofle jsou o moc pohodlnější. Bylo mi smutno. Samozřejmě jsem se balila večer, takže mi bylo ještě smutněji, protože balení od srdce nesnáším.

Cestou vlakem domů jsem se učila na zkoušku – díky Kindlíku! a nějaká polská babička se mnou vytrvale chtěla udržet konverzaci – jela do Vídně za dcerou divadelnicí. Nějak jsem se smířila s tím, že jedu domů a na nádraží na mě čekala mamka a pak se k nám připojila i Evča, takže aspoň že tak.

Brno se mi zdálo taaaaak maličké a tak chcíplé, že to až možný není. A tak stejné – i lidi byli stejní – to na tom bylo znepokojující i uklidňující zároveň. Doma to bylo trochu smutnější, protože tam nebylo načuráno a žádné chlupaté koule mě nevítaly štěkavým pokřikem. No každopádně jsem si tam ale zase pěkně zvykla, takže se mi pak něchtělo zpátky – jsem to ale tele :) Taky jsem ráda viděla psychouše a Adél s Verčou a Toma s Péťou a Honzu s Davidem, no prostě všechny, po kterých se mi ve W tolik stýskalo (zezačátku :D).

Asi jsem si post-erasmus syndrom prožila trošku po návratu, ale jednak na to nebyl čas a jednak jsem věděla, že se vrátím, takže to nejzajímavější mě asi teprve čeká ...

Erasmus - polská kuchyně

Mám psát seminárku, ale rozhodla jsem se, že budu dělat čest svému blogu a odložím ji na později :)

Ovšem a to pozor, dnešní post je vzdělávací a to tak, že zcela. Pryč s mým drobným osobním živůtkem a sem s polskou cuisine! Coby relativně pravidelný návštěvník mléčných barů (resp. jednoho, až dvou tedy) a V.I.P strávník (stejně jako všichni Erazmuszi:) na Polish dinner (o té později) musím říct, že jsem toho nefalšovaně polského ochutnala dost. 

Rozdělme si to tedy na oddíly - mléčné bary, polévky, hlavní chody, deserty a zachody (resp to, co se nikam jinam nevešlo).

MLÉČNÉ BARY

anna2rerajče.net

anna2rerajče.net

Ano, tyto ráje jedlíků jsou pozůstatky z dob temna, pro chudé studenty ale představují jediné světlé chvilky celého dne, resp. světlé chvilky v čase oběda, protože ceny jsou lidové (narozdíl od klasických restaurací, kde jsou ceny diktovány nelidy) a umožňují vlézt se i s polévkou do 10 zl (cca 60 korun) a to i s polévkou a desertem. Jednou jsme tam natrefili na chlápka, který měl tři hlavní chody najednou, podruhé na něco, co se podobalo školnímu výletu, kdy si 15 holčiček objednalo kuřecí stehno s bramborem. O zážitky tam není nouze a to i díky nedosttku míst k sezení, který nás často nedobrovolně vybídl k socializaci s domorodci. 

Jak to funguje? Při neznalosti polštiny velice špatně, protože jména všech jídel jsou napsána na velké tabuli (samozřejmě v polštině), případně napsána na výměnné papírky, které se důsledně přelepují, pokud dané jídlo dojde. Pro cizince pak nastává po výběru nejěžší část - vyslovit název jídla u kasy, což je s množstvím spřežek značně obtížné a pak už zbývá zaplatit a vyčkat až se objeví kýžený pokrm plesknutý na talíř ohromným žufánkem/sběračkou/naběračkou (abysme si rozuměli:) Pierogi se samozřejmě žufánkem nepleskají, ale o tom až později.

Osobně jsem měla čest jen se dvěma mléčnými bary - Rusalkou a Familijnou, ale myslím, že všude jinde je to podobné ... a dražší :) Prototypický mlíčňák vypadá jako kdyby z oka vypadl tradičním závodním jídelnám (o kterých jsem si myslela, že tam jídlo vozí na závodničkách) - dřevěné obložení do poloviny stěn, umakartové stolky a s umělou kytkou uprostřed, nedokonale umyté, či absentující příbory, bez záchodu a se solničkou připomínající cukřenku (viz story o tom, kterak si jeden Brit osolil lívance). Leč - poměr kvalita cena je skvělá a jídlo chutné a potřebné živiny obsahující.

Přesuňme se nyní do první kategorie:

SEKCE POLÉVKY - ZUPY

Polsko je polévkovou velmocí mají zupy skoro se vším, co jsem zatím ochutnala já byly:

zupa ogórkowa - nevím přesně jak to dělají, ale prostě ... no je tam nastrouhaná kyselá okurka, nebo kvašák, nejsem si jistá, co. Ale pokud máte kyselé okurky stejně rádi jako já, bude to vaše nejoblíbenější polévka ze všech ... a já se po ní můžu umlátit :)

barszcz - radiční boršč tu vaří v několika formách - czysty je prostě jen voda z řepy se solí a kořením, takže moc nezasytí, o chlup lepší je s jajkem, což v praxi znamená vodu z řepy a v ní plovoucí celé vejce. Je to záležitost pro příorní akrobaty, a když cituji jednu hezkou ženu, jajka jsou "svině jedny klouzavý". Vsadím se, že nejedno jajko už takhle skončilo na podlaze, či na spolustolovníkovi. Sytější verze je pak barszcz z fasolą, kterým se přesouváme do extra žufánkové kategorie, která zahrnuje žufany hned dva - řepnou vodu a žufan vařených bílých fazolí.  No a co je volbou chudého studenta a dokáže zasytit jako dva chody? - můj favorit tra tra tra traaaaa - barszcz ukraiński. Je v něm místo pro skoro všechno a vody je v něm pomálu, i kousek masa jsem tm onehdy našla :) No a podobá se nejvíc tradičnímu ruskému boršči. Mňam.

anna2rerajče.net

krupnik - název je pro čecha lehce zavádějící, je to tedy bramboračka a v ní plavou, asi pro dosažení absolutní sytosti, krupky čehosi, co nejsou kroupy, podezřívám vločky, nebo takové to malé jehlanovité zrní, co není jáhly. Ale je to mňamka.

 

Żurek - polévka s neuchopitelnou octovou chutí a všudypřítomným vařeným jajkem. Polovina polévky je vynikající, druhá vám začně rozežírat hltan. Najdu recept a uvařím to doma :)

szczawiowa - nikdy, nikdy více a to jsem měla jen jednu lžičku od Kathi, která, chuděra, musela polívku sníst celou. Vzhledově vypadala zupa úplně nevinně, ale po ochutnání jste museli minutu čekat, než se vám znovu vrátil cit do jazyka. Mé vzpomínky chuť vytěsnily, takže nemůžu poskytnout přesnější popis, ale pomatujte - šťovíkovou nebrat, protože název je opravdu odpovídající. Mám podezření, že to vážně dělají ze šťovíku.

krem z marchwi - se správným kořením je mrkvová polévka ráj na jazyku. Poláci do ní ještě, místo krutonků, hází cibulka-shaped pečivíčko, které je lehce bez chuti, ale supluje opečený chléb a polévku nijak akutně neohrožuje.

Jinak polévky bývají hodně kořeněné, což mi nevadí, protože jsem o své chuťové buňky přišla už dávno, ale některým erasmákům to dělá trochu problém. Taky jsem si na tabuli v mléčňáku všimla sladkých polévek, ale do těch jsem neměla odvahu. Kathi ano - jsou sladké a tudené.

Zajímavější z pohledu jedlíka jsou asi hlavní chody, pojďme se tedy přesunout k této kategorii.

HLAVNÍ CHODY - DANIE GLÓWNE

Takže k úvodu tohohle oddělení - ryby tu moc nefrčí, poláci jsou masojedi - kuřecí, vepřové, hovězí, to je jejich. Taky dietní to moc není ale je to mňam.

pierogi - plněné taštičky jsou typickým polským jídlem. Plnit se můžou hocičím, ale jí se hlavně s mletým masem, se zelím a houbami a se sýrem či s tvarohem na sladko, což je trochu tricky, protože poláci mají slovo "ser" pro slaný i sladký sýr (tvaroh) a já jednou udělala tu chybu, že jsem si koupila pirožky z serem, pěkně si na sádle osmažila cibulku, všechno to hodila na talíř a po prvním soustu jsem zjistila, že pirohy jsou s tvarohem - mňamka, fakt. Jinak pirohy naslano jsou hojně promaštěny sádlem a všechny druhy jsou syté až hanba.

kluski leniwe - něco jako šulánky, většinou nasladko, ovšem jejich název mě vždycky rozesměje :D

zato kopytka vypadají jako malé piditaštičky, leč nejsou plněné a podávají se naslano s omastkem

bigosz - tradiční zelná pochutina s klobásou, která se jí s chlebem bude mi zatraceně chybět

krokiety - pozor pozor, nejedná se o české "krokety" - osmažené bramborové kuličky, leč o osmažené válečky, co velikostně vypadají jako rybí prsty a jsou plněné tradičně ... zelím :)

placki ziemniaczane - tradičn české bramboráky, osmažené, naslano, mňamavé a ... zprzněné cukrem! AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA - jak to můžou jíííííííst?

No a co se masa týče, tradiční je kotlet schabowy (vepřová kotleta) se zemniaky s koperkiem (myslím, že ve všech polských zemniacích je kopr už defaultně obsažen při pěstování), či kurczak, tradiční schnitzel a kotlet mielony, což je vlastně mleté vepřové maso, co vypadá jako řízek.

Jinak není neobvyklé, že si poláci dávají ke každému jídlu vařenou zeleninu -mrkev s hráškem, červenou řepu, fazolky, či hocičo. Saláty tu jinak mají neobyčejně násilnické a skrývají se pod jménem surówka.

Čímž se dostáváme do kategorie deserty, kterou až tak prozkoumanou nemám ale zkusme :)

ZÁKUSKY A DORTY - DESERY I CIASTA

Na začátek musím poznamenat, že slovo "ciasto" mě stálo nemalé problémy, když jsem chtěla koupit listkové těsto na štrůdl, neb opravdu znamená těsto i dort a nedá se to od sebe pořádně odlišit - pro příště listkové těsto je ciasto francuske :)

naleśniki - palačinky naslano i nasladko - Pro Ryana bylo velice těžké překousnout, že poláci dávají do palačinek tvaroh, protože ho považoval za vařené vajíčko - celá první naleśniková mise byla vůbec velice neúspěšná, neb zahrnovala jednak tvaroh, jednak sůl :) Nejsem si jistá, ale myslím, že Poláci nedělají tradiční  lívance.

budyń - tradiční pudink ala Dr. Oetcker, nic nebezpečného, narozdíl od ...

kiścielu - sladké to bylo, růžové to bylo a celou dobu se to snažilo hlenovitým pohybem utéct ze lžičky, nikdy více.

anna2rerajče.net

truskawki ze śmietaną - prskavky-truskavky nejsou nic jiného než delikátní jahody. 

Zajímavé je, že v cukrárnách prodávají zákusky na váhu - roládového typu, ale i kostkového-nugátového, zarím jsem neměla odvahu si kousek objednat. Také jejich plněné pečivo je delikátní - marmeládou, masem, či tradičním zelím s houbami.

TO, CO SE JINAM NEVEŠLO

zapiekanka - moje láska, která mě vrátila do časů mého mládí a zapékaných rohlíků se sýrem a kečupem, protože přesně tohle tradiční zapiekanka je - obrovská polobageta s houbami, kečupem a sýrem. Samozřejmě jsou i variace - s masem, tuňákem, více sýrem, méně sýrem, klobásou, whatever. Každopádně už teď vím, po kterém jídle se mi bude stýskat nejvíc, kam se hrabe párek s rohlíkem!

anna2rerajče.net

kvašáky - no konkurují zapiekance - vím, že je v česku máme taky, ale ne tak dostupné a ne tak delikátní - poláci jsou prostě mistry v kvašení, nakládání a celém picklení :)

Tak jsem vypsaná i z ponožek, takže končím, pěkně sliňte :)

Erasmus - Kraków i Oswiecim

KRAKÓW (25.-27.11. 2011)

Milé ESN pro nás za 315 Zl uspořádalo výlet Krakówa – výlet nezačal nejslibněji – na perónu se do Ryana slovně pustil opilec/bezdomovec/nacionalista, začal mu nadávat do kurev a že prý je v Polsku, ta má mluvit polsky, Ryan naneštěstí rozuměl jen ty kurvy, páč nechodí do polských začátečníků a chlápek měl berle, takže z fyzického kontaktu nebylo nic – ještěže tak. 

Kathi do Krakówa nejela, takže sestava vypadala následovně – Asia – polská mentorka a organizátorka, Bozena, její kamarádka a spoluorganizátorka, Adrian, Miguel a Carolina (španělská sekce), Julien, Thomas, Thibaud (francouzská sekce z Politechniki – a ne, není to gramatická chyba, takhle to poláci fakt píšou:), já, Jirka, Petra (česká sekce) a Ryan (sekce sama pro sebe:)

Kraków mi připomíná menší Prahu, taky je tam draho a taky tam jsou pěkné baráčky – my bydleli v hostelu hned na Rynku Glównym, takže přímo v centru – u katedrály a vánočních trhů, kde měli výtečné grilované oštiepoky s brusinkami ňam ňam. Ovšem stánků pomálu – v Brně je to lepčejší.

anna2rerajče.net

anna2rerajče.net

Když to srovnám s výletem do G, byl trip do K více organizovaný, páč jsme měli zaplacené nějaké prohlídky a hocičo a to byl největší zápor.

První den jsme šli do solných dolů, beze srandy :) – první půl hodinu to byla legrace, olizovali jsme stěny a tak, leč další hodina a půl byla už příliš solná, nehledě na to, že na nás zapomněli a zamkli hlavní bránu, takže jsme po konci prohlídky museli podlézat/přelézat abysme stihli vlak :)

anna2rerajče.net

anna2rerajče.net

anna2rerajče.net

Druhý den jsme si vyšetřili na hrad a na Krakówského draka a na další Krakovské pičačinky. Hrad byl nuda k uzoufání, vyfásli jsme průvodce, který vypadal jako Freud a vypadal, jakoby měl každou chvilku umřít. Až příště budu někam cestovat, pojedu bez organizátora a na hrady se vybodnu. 

anna2rerajče.net

anna2rerajče.net

No, pak to bylo lepčejší, protože odpoledne jsme navštívili židovské město, kde měli náměstí plné zapiekanek (aaaaaaaach, nebyl to jen hoax!) a prováděla nás mladá průvodkyně, na které bylo vidět, že se o to zajímá. Dokonce jsme kvůli jedné atrakci – univerzitnímu orloji – museli absolvovat krátký sprint, který nás ale aspoň v chladném polském počasí zahřál :)

anna2rerajče.net

anna2rerajče.net

anna2rerajče.net

anna2rerajče.net

Jinak od Gdańsku se to lišilo také tím, že jsme každý večer (tedy dva :) objevovali noční život  - první večer se objevování konalo po „ring of fire“, což učinilo objevování ještě zábavnější. Druhý večer jsme byli pozvaní na Erasmus párty do posh klubu Diva – byla to tradiční párty v erasmus stylu – tuc tuc hudba, moře lidí, ale polská vodka zdarma ji učinila snesitelnější.

Áaaaa, málem bych zapomněla – dala jsem si v Krakowě scuka s Paulinou, mojí polskou exspolubydlou, která teď v Krakowě studuje psychologii a bylo to moc fajn, neuvědomila jsem si, jak moc mi chybí holčičí pokec o kravinách a chlapech :). Škoda, že jsme neměly příležitost bydlet spolu dýl.  Ale co, pozvu si ji do Brna :D

No a teď se dostáváme k části, která si zaslouží vlastní nadpis:

OSVĚTIM

Den před návštěvou jsme vtipkovali, že se Ryan bude fotit ve svých typických pózách na hromadě lidských vlasů.

Nevím, jestli to bylo nevyspáním, únavou, hladem nebo celkovou náladou, každopádně, humor mě přešel ve chvíli, kdy jsme vyfásli sluchátka a průvodce a vkročili do areálu. V Osvětimi si na tom založili pietní byznys, takže je tam všechno špičkově zorganizované – průvodce mluvil bezchybnou angličtinou (byl to američan, který přišel v Osvětimi o prarodiče) do mikrofonu a my ho jasně a zřetelně slyšeli ve sluchátkách. Ta měla jedinou nevýhodu – lehce znemožňovala mluvení s ostatními a to taky přispělo k mému celkovému rozpoložení/rozložení.

Asi po dvaceti minutách výkladu, během kterých jsme prošli uličkou fotografií zabitých lidí (odsouzených, protože v Osvětimi-I se konaly „oficiální“ popravy), nakoukli do umývarn s dekorací hrajících si koček a buclatých dětí (výsměch jako stehno)  a viděli popravčí stěnu a kobky, jsem měla na krajíčku. V hlavě mi neustále zněl hlas průvodce, který odříkával co, jak a kolik a mě bylo na zvracení. 

Osvětim I byla bývalá vojenská základna, takže místo dřevěných baráků tu stály kamenné a byly využívané zejména pro oficiální záležitosti, samotné masové vraždy se děly v Osvětimi II a v Birkenau (Březince) – asi patnáct minut cesty pendlem. Teď je z O-I děsivé muzeum obsahující vitríny plné lidských vlasů (používali se jako normální vlna – na koberce a potahy automobilových sedaček -  nejhorší je, že jsem nebyla schopná poznat rozdíl mezi zvířecí srstí a lidskými vlasy), plechového nádobí, dětských botiček, brýlí a zavazadel, včetně jednoho, které patřilo Jiřímu Veselému z Brna. Špatný pocit se zhoršil.

No a vrcholu dosáhl v plynové komoře. Jakmile jsem tam vkročila, věděla jsem, že to nebyl dobrý nápad, nejsem klaustrofobní, ale holé oprýskané betonové stěny to skoro změnily. No a v samotné plynovací místnosti jsem cítila plyn, síla sugesce je nekonečná. Vypadla jsem tak rychle, jak jsem jen mohla a celou dobu jsem myslela na ženy odtržené od dětí a na to, že to poslední, co viděly byl hnusný beton a umírající lidé kolem nich. Nijak mi nepomohlo, když nám potom průvodce pověděl, že nacisté chtěli zakrýt křik obětí tím, že tůrovali motory vojenských aut … prý to moc nefungovalo. 

Myslím, že tohle byla moje první a poslední návštěva plynové komory a vyhlazovacího tábora vůbec. Celou dobu mě taky hrozně štvalo, že bylo hezké počasí – k tomu místu se to prostě hodilo asi tak jako zlatá rybka k tanku.

Po tomhle mě už asi nemohlo nic překvapit, protože jsem na to už prostě neměla duševní kapacitu, takže když jsme dojeli do Birkenau, tak jsem se jen nezůčastněně dívala – na stáje pro dvacet koní, kde „ubytovali“ 700 lidí, na trosky plynových komor, na les komínů, který naznačoval, kde všude stály baráky pro vězně, na toalety pro 100 lidí, které byly přístupné jen dvakrát denně s časem 10s na osobu, na jámy vedle plynových komor, které byly plné prachu ze spálených lidských těl, takže byly vlastně největším masovým hrobem v dějinách, stejně tak jako Visla a okolní lesy, a na obrovský prostor bez stromů, kde živořily a zemřely skoro dva miliony lidí.

Z Osvětimi nemám žádné fotky, protože fotím z toho důvodu, že si chci vzpomínky uchovat a Osvětim není zrovna věc, kterou bych si přála pomatovat do nejmenších detailů. Přišlo mi to lehce supí, takže foťák jsem s sebou sice táhla, nicméně jsem ho ani jednou nepoužila – ostatní takové zábrany neměli, takže Miguel má krásnou fotku s nevinným rybníčkem a Asia s Bozenou spoustu fotek ostnatých drátů.

Říct, že jsem ráda, že jsem to viděla, je silné slovo. Spíš jsem to vidět potřebovala. Ale jednou je dost.

Erasmus - trip to Gdańsk

anna2rerajče.net

Sedím na squashi a koukám, jak Kathi s Ryanem hrají a říkám si, že je to vhodná chvíle napsat o výletě do Gdańsku.

GDAŃSK (17.-20.11. 2011)

Od začátku ležela celá organizace na Jirkovi, protože je v cestování zběhlý a my ostaní jsme moc pohodlní. Našel skvělého průvodce ze série „guides in the pocket“ (for free!), kterého jsem si stáhla do Kindloně, koupil lístky na polski bus páč to bylo levnější a vyrazili jsme – na dvě části, páč Ryan měl školu, tak s Kajou jeli večer vlakem. Všichni jsme se setkali až v Gdańsku.

Musím přiznat, že jsem nepočítala s tím, že budu nějak extra cestovat, takže jsem si nevzala žádné extra travel luggage a můj batůžek tak připomínal spíše survival package, než cokoliv jiného – ostatní měli krosny. V Jiřího případě to ale byla původní příjezdová krosna a když s ní srovnám svůj kufr, je to jako zemljanka oproti mrakodrapu (co se týče velikosti). 

Cesta ani nebyla moc dlouhá 5-6 hodin či tak, akorát jsme neseděli spolu, protože tam nefunguje rezervace sedadel. Ze začátku jsem se namáčkla vedle chlápka s notebookem jen proto, abych mohla sedět ve stejné lajně jako Patrick, Kathi a Jirka, ale pak jsem se na to vykvákla, přelezla jsem chlápka a měla jsem pro sebe luxusní místo vedle polsky mluvící slečny, která na mě neustále mluvila v domnění, že jsem taky polka. Toto zdání jsem udržovala úsměvy a občasým hmmkavým přitakáním - vtipné je, že rozumím, ale jak mám mluvit, tak je to na pytel.

Hostel byl jedna báseň, společenská místnost, květované povlečení, wifi a to vše za lidovýc 35,- za osobu na noc. Trochu jsme si prošli noční Gdańsk a pak jsme se mohli jen posmívat Ryanovi a Kaje, kteří byli celí zdrchaní z cesty vlakem – přijeli někdy o půl jedné v noci.

anna2rerajče.net

(uf, teď jsem po hře – Ryan:já – 11:2, Kathi:já – 4:11 – píše se mi nějak malátněji :)

Kathi pravidelně nastavovala budík, abychom všechno stihli (no jo, germánská přesnost), takže jsem se z celého výletu vrátila lehce vyčerpaná a to jsme ani nikde nepařili).

První den jsme se rozhodli pro Malbork – hrad asi dvě hodiny vlakem od Gdańsku. Když jsme dorazili na místo, přivítala nás lezavá zima a smrad z cukrovaru. Ryan celou dobou kníkal, že je mu zima. Malbork mi připomínal přestavěný Královský palác na place zámkovém, protože vypadal zatraceně nově, přestože byl zatraceně starý. Kathi s Jirkou a Patrickem se rozhodli pro prohlídku (za 20 zl!), my ostatní jsme prohlídce dali vale a zapadli do kavárny na kapůčo. V Malborku se jinak také datuje sázka o pytlík Króvek o to, jestli postoj koně u jezdecké sochy znamená, jakou nepřirozenou smrtí nebohý panovník zemřel, či jestli je to úplně random – zjistili jsme, že je to 50:50, tak pytlík Króvek nedostal nikdo. V jedné z kaváren jsme objevili plyšovou zeleninu a v pekárně zapiekanku za 7 s česnekovou omáčkou – delicious!

anna2rerajče.net

anna2rerajče.net

Den jsme zakončili v Gdyni, kde jinak nic moc není, ale Kaja tam má kamarádku a ta nás pozvala na Bigosz (tradiční polské jídlo – zelí s klobásou, jí se to s chlebem) a to jsme nemohli odmítnout. Během cesty na místo určení se ukázalo, že Patrick je studnice neslušných vtipů, tak nám to uběhlo celkem rychle.  Pobavili jsme se, potancovali v klubu a pak jsem poprvé viděla noční Balt, a teda Balt jako takový taky :)

anna2rerajče.net

Co se mě týče, nejvíc se mi líbil druhý den, to jsme jeli do Sopota/Sopotu/Sopoty – přímořského městečka s parádním molem, velice hustým výskytem zvláštně oděných mužů (v červeném), jantaru a Króvek. Fotila jsem jako zběsilá a samospoušť se ukázala velice cenným vynálezem, se kterým jsme si užili kopec srandy. A házela jsem žabky! Počasí nám krásně vyšlo a písčitá pláž s mořem prostě udělala svoje … jo a Balt není slaný!

anna2rerajče.net

anna2rerajče.net

anna2rerajče.net

anna2rerajče.net

V Hostelu jsme zažili vzorek typicky polského přístupu opilých mladíků – v deset hodin vtrhl do našeho nezamčeného pokoje kluk v kšiltovce, s igelitkou a schoval se za dveře – o chvíli později otevřel dveře do pokoje vrátný, který vypadal, že někoho hledá. S Kajou a Ryanem jsme zrovna seděli na posteli a koukali se na vtipná videa a nechtěli jsme být krysy, tak jsme mlčeli. Jakmile vrátný zapadl, chlapec předvedl etudu na téma „mám tu postel, která je volná? Moje šéfka mi to zaplatila a pokaždé, když tu jsem, mám stejný pokoj“ – dokonce předvedl i fake telefonát (plný kurev a podobně – imaginární šéfku asi musel mít opravdu pod palcem). Vrátný se nakonec vrátil a zhaftl ho, ale po téhle události jsme se rozhodli nespoléhat se na dobrou vůli hotelových hostů a začali jsme se zamykat :)

Poslední den jsme si vyšetřili na Gdańsk samotný - bohužel celou dobu poprchávalo, tak jsme zapadli do muzea jantaru, které mě nadchlo, protože to tam vonělo jako v lese a měli tam zatavenou ještěrku, šperky a jantarovou kytaru. Nejhůř to nesl Ryan, který se, když množství jantaru překročilo únostou mez (což pro něj bylo asi po pěti minutách), začal nudit.

S Kathi jsme zvládly koupit vzoreček gdańské Goldwasser - vodku s kousky zlata (nebo přinejmenším s kupou blýskavých papírků) a stihli jsme mši, páč byla neděle a my jsme se před deštěm šli schovat do kostela. Něco tak ponurého jsem už dlouho neslyšela – ale atmošku to mělo, takovou tu „věř nebo zhyň“. 

anna2rerajče.net

anna2rerajče.net

Taky jsme si prošli krásnou promenádu podél kanálu /řeky (nikdy si tím nejsem jistá) a pídili se po nějakém místě, kde bysme mohli něco drobného zakousnout … no a našli jsme Jensena! – místo s levným jídlem a velkou hustotou porcelánových figurek na metr čtvereční. Židle i stoly tam mají pomalované lokálním umělcem a když jsem se zeptala, jestli si to můžu vyfotit, paní hostinská byla tak nedšená, že začala aranžovat židle a pak mě upozorňovala, co všechno jsme ještě nestačila zdokumentovat. 

anna2rerajče.net

Gdańsk je krásné město, které bych určitě chtěla vidět i za tepla – domky mi připomínali staré město ve Varšavě, jen byly větší  a sem tam se objevili i domky hrázděné. Celkové tam domy jsou vyšší a užší, nevím, jestli to mělo v minulosti nějaký praktický smysl, teď je to jenom krásné :) Asi to bude moje srdcová záležitost.

anna2rerajče.net

anna2rerajče.net

Náš den jsme završili v restauraci s akcí – od neděle do čtvrtka 50% sleva na jídlo – ááááách bylo to báječné. Jídlo jsme okolovali, já jsem stihla všechny poprskat kolou a zlatým hřebem večera byla Jirkova opice :D (s alkoholem to nemá nic společného, spíše s chovancem ústavu pro duševně choré :))

anna2rerajče.net

anna2rerajče.net

Tímto pobytem počala moje permanentní nevyspalost a spánkový deficit, který jsem ještě nestihla dohnat.

Gdańsku, určitě se ještě někdy vrátím, Kraków ti může vlízt na záda!

(btw. – teď už nesedím na squashi – dohánění restů mi zabralo víc času, než jsem plánovala, takže teď – o 4 dny později :) sedím v kuchyni a hlídám polívku aby neutekla – to bych totiž byla bez oběda …)