Vždycky, když něco organizuju, si pak říkám, že už nikdy, nikdy. A pak na to samozřejmě zapomenu. Termín jsem plánovala cca měsíc dopředu, možná o chlup dýl. Během této doby stihly odpadnout 3 kousky, takže jdeme ve 4ech v dámském složení - já, norské holky Terka s Bětkou a Radůza.
Inspirovaly jsme se
touhle trasou, jen pondělí si zkrátíme, abysme stihly autobus z Terchové.
sobota 26. 8. 2023
Začínáme zostra v sobotu brzy ráno. Terka byla včera na vinobraní a dnes kvůli tomu zaspala - probudily ji až oznámení z konverzace na Facebooku o tom, že Bětce ujela šalina a že nestíhá. Bludišťáka si zaslouží Radka - na nástupišti u Grandu byla první a se značným předstihem.
Řidič nám bohužel nedal šanci lehat si před autobus a oznámil nám, že pojede na čas. Naše ženské vnady nezabraly. Dokonce předjímal, že nepojedeme ani my, když to Bětka nestihne. Oooo, to se spletl - na Fatru přes mrtvoly! Bětka to nakonec stihla na knop, odjíždíme minutu po plánovaném odjezdu, uf uf.
S Terkou se potkáváme v Pendolinu - v riflové bundičce, balerínkách a kabelce, jí to sekne - do hor výbava jako dělaná. Naštěstí jsou to jen městské mimikry - pohorky má taky. Po tichém přivítání (sedíme v tichém vagonu), se dekujeme do jídelního vozu/baru. Ujíždí nám návazný spoj v Žilině, ale nevadí nám to.
Asi 20 minut poté, co jsme vyrazily na trasu, nás chytla bouřka. Jsme obětavá děvčata (já a Bětka) a kromě toho, že chčije, neseme ještě každá kámen k nedalekému Starému hradu. Aby měli chudáci z čeho opravovat, žejo (i když posléze zjišťujeme, že je to trochu nošení dříví do lesa - kamenů tam jají haldy). Déšť přečkáváme pod pidistříškou opuštěné chatky. Už neprší, ale protože se nám ještě nechce jít, nutíme Terku, aby si dala kuřpauzu.
Cesta je do kopce. Pořád ... Kromě toho, že se potíme a supíme vzhůru, se neděje nic až tak zajímavého a záhy přicházíme k Chatě pod Suchým. Dnes tu spíme, dáváme velmi rychlou sprchu (je na žetony) a večer sedíme v hospodě, vzpomínáme na Jolandu, rozebíráme Protivný sprostý hrnky, skupinu badly stuffed animals a špatně restaurovaného Ježíše.
Holky v noci nemůžou spát - je teplo a pod okny dělají chlapi bordel až do 11. Za Radku rozhodují hormony a uvažuje, že se k nim přidá. V průběhu noci bouří (Radka říká, že to bylo, jako kdyby někdo lil na okna vodu z kýble pro slona) - kdybysme byly venku, asi umřeme. Terka nespí skoro vůbec, postel je nepohodlná pryčna. Já jsem v pohodě - mám špunty a pryčna mi nevadí.
neděle 27. 8. 2023
Terka vůbec nespala. Radka má ke snídani 8 vajec ponořených v máslové polívce - asi jí chtějí vynahradit, že je vegetariánka.
Hned po ránu začínáme zostra - zdoláváme sjezdovku a pekelný vrch Suchý. Z Radky leje, z nás ostatních taky, ale ne tak moc. Potíme se všechny všude. Hodně fouká, pod Ztracencem obědváme - je to světlý bod výletu. Následuje siesta pod Velkým Kriváněm. Její krásu narušuje jen to, že to není Kriváň, ale "jen" Pekelník - blbě jsem se koukla do mapy. Siestu nám zpříjemňuje záchvat vzteku asi 10letého kluka s tatínkem. Chlapec je mrzutý - na horách se mu líbí, ale raději by byl doma v bazénu. Oceňujeme, že dává svému vzteku průchod korektní formou.
Pod Velkým Kriváněm (konečně!) se dělíme na dvě skupiny - skupina "L" Bětka s Terkou míří bez vrcholu ke stanici lanovky za vidinou chlazeného beverage. Skupina "K" - já s Radkou se vydáváme bez batohů na Kriváň. Hodně fouká, málem mi tam ulítl mobil. Výhledy jsou k nezaplacení.
Obě skupiny se potkávají u lanovky, holky právě dojídají mrkvový dort - to je panečku dovolená!
Cesta k chatě Pod Chlebom je dloooouhá. Terce se chce opravdu hodně na záchod. Snažíme se jí nerozesmívat, ale nejde to.
Chata je hip (asi rok zrekonstruovaná), ale trochu nepraktická - spíme v místnosti 3x3 metry, která je pro maximální počet 9 lidí na trojpalandách. Naštěstí je nás tam jen 6. Pokouším se spát na nejvyšší palandě, ale jímá mě závrať. Vzdávám to a přesunuju se do 2. patra.
Sprchy jsou na žetony. Terce odmítá téct - žetony jsou citlivé a mají se tam házet s láskou.
Večeříme - pro Radku s Terkou je jídlo zklamáním, mě a Bětce chutná. Lepší, jak včerejší zelňačka - ta musela být slyšet až do údolí. Můj kotlíkový guláš si chce přivlastnit projíždějící cyklista, nakonec si dává knedlíky.
Jsem znavena - v hospodě nám Terka objednává tradičně Tatranský čaj. Jsem velmi vláčná, odpočítávám hodiny do doby, než je povoleno jít spát ... což je asi 20:30 :)
pondělí 28. 8.
Spolubydlící nás tiše opouští asi v 6:30 - probuzení a sbalení. Radka je mírně rozmrzelá z ranního výběru hudby, která začíná zostra a brzy - i když to tu vypadá jako hipster hnízdo, pořád jsme na horské chatě, kde se se vstáváním neserou :) Její rozmrzelost stoupá ve chvíli, kdy jí přinášejí vaječnou polévku s máslem místo míchaných vajíček. Inu, tuk musí bejt. Vejce ostatních účastnic jsou v pořádku - asi tu mají pifku na vegetariány, kteří řeknou, že chtějí něco bez špeku a slaniny.
Odpočinkový výlet začínáme výstupem nad chatu pod Chlebom - na Hromové - a užíváme si hřebenovku, i když síly docházejí (už nejsou, co bývaly). Jsou krásné mraky, do kterých se záhy noříme. Rozhodujeme se, že vynecháme vrchol Stoh, je to do kopce. Cesta to pohodlnější - je bahnitá a pro změnu do jiného kopce, než na Stoh. Žlutá značka nás zradila, boty nám jedou jako po másle - eh - po bahně. To krásně lne do skulin traktorových podrážek, takže to je, jak kdybysme šly v žabkách.
Nervy tečou, kameny kloužou, všechno klouže, odehrávají se kapsulová dramata, překonáváme klouzavé lezecké pasáže. Obědovou pauzu dáváme v sedle Medziholie a potvrzujeme si (i z časových důvodů), že vynecháme Rozsutec. Poslední úsek vypadá, že bude laláč, bohužel se nápadně podobá předchozí trase. Trochu se nám už třepou kolínka ... a brady. Všeobecnou náladu zahušťuje to, že nám za hodinu jede autobus a my máme ještě co dělat.
Nasazujeme tempo, docházíme včas, máme do odjezdu ještě 10 minut k dobru. V Žilině se odměňujeme chlazenými nápoji, Minitem a kávou.
Bylo to krásné, příště zas!
(sepsáno za součinnosti dalších přispěvatelek - Radky, Terky a Bětky)