Kanada - nový domov

Tak dneska je to druhý týden ve Vancouveru, už jsem to skoro přestala počítat. Co se dělo?

Přijeli jsme za Seattlu, couchsurf nám vybouchl, Greyhound station plná smažek, všude byla cítit tráva - ne moc dobré první dojmy. ALE

Zneužili jsme Nailu, která do V. přijela asi tři dny před náma. Ta hodná duše nám nejdřív chtěla uskladnit bagáž a nakonec Honza skončil na gauči a my s Petrem v garáži. Odtud se Petr vydal na Victoria Island potěšit na týden medvědy a pumy /lehce nasraný, protože mu Nailini spolubydlové omylem ztopili hrnec s půlkilem oříšků) a já s Honzou do hostelu.

Hostel byl celkem prdel - nemohli jsme ho najít a nakonec byl v rezidenční čtvrti - normální barák přestavený na samostatné pokojíky :D Dvacka za noc, lidové ceny sort of a plno zajímavých a zvláštních lidí - Marcel, Němec co chce dělat luxusního portýra a byl už v Austrálii, jižní Asii a vůbec všade, divnej Novozélanďan, co chodil ven z pokoje jen proto, aby si zakouřil, Kanaďan, co pařil na elektrickou kytaru do sluchátek, Holanďan, co jel stavit dřevěné sruby na Victoria Island a neustále mezi zuby cedil "you know" a dál a dál a dál. Prostě skvadra :) - baráček měla pod palcem ADHD Japonka, kterou začali kluci přezdívat česká Anička, ovšem nepřesně, protože já mám jen ADD a to ještě nediagnostikované!

No každopádně, ač jsem převelice smutnila, že jsem nejela hikovat na Victoria Island (myslím, že by z nás přežil jen jeden a mám takové tušení, že já bych to nebyla), začala jsem si hledat práci a bydlení. Překopala jsem trochu životopisy, přidala velkou zkušenost z SS (Super store :) a rozesílala po všech čertech.

PRÁCE

Nevím, co jsem si představovala, ale ve Vancouver přístup face-to-face sice frčí, ale mě moc nezafungoval a to asi i pro to, že hned druhý den po rozeslání životopisů na inzeráty, mi začala chodit nabídky na pohovory. Jakože neobesílala jsem žádné hogo fogo práce, spíš práci ve fast foodech, uklízení a tak. No a nakonec jsem skončila u Aspen clean - firmy vlastněné Polákem, která zaměstnává z větší části češky, protože Vancouverští Kanaďani jsou zpomalení a zhulení (teda ti mladí a práceschopní). Platí mi dobře, tak tam asi nějakou chvíli zústanu, i když se po očku budu koukat i jinde, protože práce, ač dobře placená, je zatraceně fyzicky namáhavá - každý den je jako celý den v posilovně. \První dva dny jsme únavou nemohla ani mluvit ... teď už jo :D Taky jsem vychytala parádní tým - Kanaďanku Lisu a Peruánku Lesley - Lesley má degree ze španělské literatury a chce učit, Lisa je jako moje druhá kanadská mamka, je tak starostlivá, že mi na sebe dala číslo se slovy "pro jistotu, kdybys třeba náhodou byla ve vězení" :D Mají obě super smysl pro humor - možná taky proto tam vydržely pracovat takovou dobu, páč beze srandy to nejde.

BYDLENÍ

To byla docela sranda :) - ještě před cestováním po Americe jsem si dala inzerát na net a ozvala se mi nějaká Marilou, že bych mohla bydlet u nich za 425 doláčů za měsíc plus deposit. Tak jsem jí řekla, že bych fakt moc ráda, ale že ve Vancouveru budu až za měsíc a myslela jsem, že tím to skončilo. Ale neee - Marilou, moje nová nejmilejší filipínská domácí, na mě ten měsíc počkala, takže mám krásný pokojíček s vybavením, parádní spolubydly a zdědila jsem i psa s kočkou a super Taiwanskou spolubydlu a nějaké Čechy a Inda v basementu.

Než jsem se nastěhovala, bydleli jsem v hostelu a pak se Honza přesunul ke svému gay gay couchhostovi a já s Petrem do profi couchhostoviště, kde člověk nepoznal h´kdo v baráku fakt bydlí a kdo je tam jen na spaní - wicked! Bože jak já se těšila na klid a čistotu po té vší PARTEEEY a bordelu. Škoda, že jsem jim tam nechala šminky, ale co - lehce nabyl, lehce pozbyl, žejo :)

VANCOUVER všeobecně

Vancouver je pro mě asi jedno z měst, kterým nepropadnete hned na první pohled, ale musíte se do něj zamilovat postupně, což mě jde celkem dobře, že :) Takže už je tu pár míst, která budou má oblíbená, jako McLeodovo knihkupectví, nebo Hastings Warehouse s hambáčem za 5 dolarů. taky Hastings street (ta část, kde se to nehemží hobos), Pender a Broadway. Čínská čtvrť nebo třeba Gastown se suvenýry a steam clock. Ale stále pro mě platí pravidlo, že město dělají lidi, takže si stejně budu Hastings pamatovat proto, že jsem tam byla s Honzou a Petrem, Warehouse proto, že jsme tam byli na obědě s couchsurferkou Norou, waterfront proto, že tam s náma byla Polka Aga.  Prostě to takhle mám. A na poznávání lidí usilovně pracuju - přestože mě skolila rýmečka, jdu se v úterý po práci (hahahaha) intenzivně družit na couchsurferský sraz spolu s Costaričankou Yolandou a ani další couchsurfery ve Vancouveru nenechám na pokoji a vytvořím si tu tak malou Aniččí enklávu, když mě tu ty moje Sojky nechaly.

Takže jak zatím žiju? Jde to dobře, bydlení mám, práci mám, vizi, že splatím 50 tisícový dluh rodičům a prarodičům a ještě mi něco zbyde mám. Akorát si potřebuju vytvořit večerní rutinu přes víkend a pracovní týden. Žádná prokrastinace! Makat se bude! Pěkně seznamovat se, učit se šup šup bucket list! 

Jo, za půl hoďky jdu mimochodem na oběd s mamčinou bývalou spolužačkou ze střední, tak jsem zvědavá :)

Merica - městění

Před týdnem jsme opustili Yosemite (což jsme udělali dost dobře, páč tam začalo hořet a kouř začíná ohrožovat San Francisco a to jak ovzduší, tak zásoby vody, kterých Kalifornie, řekněme si otevřeně, nemá mnoho).

No, ať tak či tak - za poslední týden jsme vystřídali zevlení ve dvou amerických městech:

SAN FRANCISCO

Uau, je to jako balzám na duši - po šílených amerických aglomeracích, kterými se dá jezdit jen v autě, je SF něco úplně jiného. Úplně jsem záviděla Evči, že tam mohla strávit krásné tři měsíce, protože to fakt stojí za to!

Nepodařilo se nám najít couchsurf pro 4 lidi, tak jsem spolu s Bárou a Petrem spali na pláži (Honza v autě). Pacifica byla velmi pohostinná - se záchody a sprchami pro surfaře to bylo skoro jako v Hiltonu. Záchody teda měli časový zámek, který je zavřel o půl 10 (jednou spolu se mnou), ale vzhledem k tomu, že jsme stejně chodili spát se slepicema (a se zapadajícím sluncem), nám to ani moc nevadilo. Akorát jsme teda s Petrem pokousaní od nějakých hovad a já podezřívám písečnou blechu - od kolen dolů nic moc, sukně až napřesrok.

Jinak Frisco na 4 dny úplně ideál. Byli jsme na Coit(us) tower, viděli zdálky Alcatraz (který se rezervuje hodně dopředu, takže jsme na něj jen koukli). Koupili jsme si pičačinky v čínské čtvrti (včetně fortune cookies - yay!), mrkli na italskou čtvrť, dali si clam chowder na pieru (mimochodem vynikající) a den byl v háji. Taky jsme v průběhu dalších dní byli v museu Cable cars, navštívili fakt zvláštní uličky Ashbury a Haights (spousta divných obchůdků, sekáčů ve stylu steam punku a lebek a mladých rogue bezďáků spících na ulici, murals a mnoho dalšího), vetešnické knihkupectví, kde jsem si koupila anglické Neverwhere, jen teda to Evčino burrito v Ricos jsme nestihli (a dali si místo něj nějaké no-name). Třetí den jsme byli na Golden Gate, jako - paráda, takhle dekorativní most jsem už dlouho neviděla. Podle našeho průvodce tam mělo být místo červeného oře něco hnusného betonového vojenského se žlutým pruhem - ještěže to nerealizovali.

Taky jsme byli, díky frisbee Mirkovi, kterého znám z Brna, na prohlídce Facebooku. Jakože ve Facebooku. Mirek je tam na tříměsíční stáži. Pracovní prostředí super - jídlo zadarmo (měli jsme!), rozličné volnočasové aktivity, pracovny pojmenované podle filmů a tak - jakože radost tam pracovat, i když to trochu připomínalo Big Bang Theory :) Mirek byl posléze tak laskavý, že nás u něj nechal přespat - krása - teplá sprcha, měkký koberec. Tak jsme ho za to pozvali na piva a při odjezdu jsme u něj nechali Petrův ručník (omylem). Ty ztrácené věci se nějak množí.

Čtvrtý den jsme zevlili a byli se projít po promenádě na Market a kolem pierů (kde se mě hluboce dotklo, že nějaký chlap vylovil tygrovaného žraloka a nechal ho se tam plácat, aniž by ho zabil - jen tak pro srandu králíkům - vrrr). Konečně jsme si zahráli Dixit a pak jsme šli vyprovodit Báru na let domů. Loučení bylo srdceryvné - chci za dva týdny vidět sebe, fakt jo ...

SEATTLE

Po dvoudenní jízdě, kempování v kempu bez placení (krásný Oregon s rednecky), vracení stanů a propriet ve Walmartu (vzali všechno, jen GPS jsme si nechali až do Seattlu :D), benzínového kouzlení s ohněm a tak dále, jsme se dokodrcali do Seattlu. Zde jsme 4 dny somrácky zevlili u milého gay couchsurfera Fernanda, který měl zvláštní hudební vkus, ale jinak si lepšího hosta nedokážu představit. Kluci zvládli vrátit auto, tak jsme mu chudákovi zaskládali jeho 1+1 naším haraburdím. Moc hezky se o nás staral, tak jsme kafičkovali, snídaňovali, měli jsme thajskou polévku Pha (mňamka, ale ufff -ta byla sytá!), ukázal nám Broadway a další srandy (každé americké a kanadské město má Broadway!). 

Taky měl spoustu kamarádů – mimo jiné i heterosexuálního fešáka Brandona, který ale zapadal mezi gay komunitu a který bydlí v dodávce a cestuje po celém světě. Super týpek - nepije a utrácí jen za jídlo a cestování. Kerouacův vzor (teda až na to pití :)

Třetí den našeho pobytu v Seattlu jsme se konečně rozhoupali a jali se vracet GPSku, sranda byla v tom, že bez auta se do Walmartu obyčejný smrtelník dostává minimálně velice nesnadno. Když jsme se asi po hodině dokodrcali na místo určení (nepřestupní lístky, každý za 2.50 brrr), ukázalo se, že mi strejda Google poradil Walmart Neighbourhood, kde se nedají vracet věci ... no byli jsme lehce nasraní a v rámci úspory, jsme pak šli dvacet bloků pěšky i s s walmartovým nákupem. Honza pak jel GPS vrátit další den a strávil plodné 4 hodiny na cestě, chudák jeden obětavý.

Poslední den v Seattlu jsme brainstormovali a plány se mi asi během deseti minut lehce změnili – původně jsme chtěli ve V. punkovat a hikovat na Victoriině ostrově, ale Honza odpadl s tím, že je z cestování znaven a potřebuje voraz a že bude celé dva týdny ve Vancouveru. Já jsem posléze odpadla s tím, že mi došlo, že už je čas začít hnízdit, dokud mám ještě větší část své české enklávy u sebe, a taky teda větší část peněz. No takže Petr tam nakonec jede sám. Všichni se nakonec společně za týden potkáme ve Vancouveru (pokud Petra nesežere puma a Honzu neodradím svojí depresivitou) a strávíme spolu krásné poslední 4 dny, než kluci odjedou domů a já budu ve velké Kanadě sama samotinká opuštěná.