Ano, jednou to potká i vás, bude na vás koukat z trávy a vzbuzovat iluzi hmatatelného štěstí - degenerát jetele, který zná každé malé dítě - Čtyřlístek.
Ano i já jsem patřila k oné skupine nebohých lidí, na které se zelené čtyřlisté deformované štěstí celý život neusmálo, ale před dvěma dny se TO stalo. Zkouškové v plném proudu a já v rámci prokrastinace krmila naše stádo morčat a v tom to přišlo - oči našly v trávě zelené jetelístky a nemohly se dopočítat - 1 ... 2 ... 3 ... 4! lístky!!! MŮJ PRVNÍ ČTYŘLÍTEK!!! (radost mi zkazilo jen to, že jsem vzápětí narazila na další tři, takže to mě vede k domněnce, že náš mutantní jetel, dobře živený morčecí močí, nás jednou přijde po stoncích osobně pozřít - mutace se asi nezastaví jen u 4 listů).
Tohle by byla pravdivá verze příběhu, jak by vypadala v jiném žánru?
Baterka v ruce se mi třásla, vím, že tu jsou, že mě sledují. Ramenem jsem se otřela o keř a na malou chvíli jsem si myslela, že to jsou ONI. Jejich pisklavé hlásky, které se zarývají pod kůži a ostrý pohled, který jakoby říkal ... máme hlad. Klopýtám a cítím, že jsem stále blíž, už dokážu identifikovat jejich pach. Po zádech mi přeběhla husí kůže - už je to tady - chtějí JÍST ... Nohy mě už neunesou, padám na kolena do trávy a rvu její chuchvalce, jakoby mi to mělo zachránit život. V dlani, mokré a špinavé od hlíny, najednou svírám drobnou rostlinku se čtyřmi lístky a vím, že při mě dnes bude stát štěstí. (horor)
Bylo nebylo, za sedmero horami a sedmero řekami, žila byla jedna žena. Moc ráda trávila volný čas s kamarády, ale zlá čarodějnice ji na měsíc uvrhla do toho nejděsivějšího pekla - zkouškového období. Nebohá žena studovala a studovala, až jí začaly atrofovat svaly a rozpadat se mozkové závity (gyry). Jednoho dne, ale využila nepozornosti zlé babizny a na chvíli se z její moci vysvobodila - použila totiž kouzelné zaklínadlo - "Prokrastinere." V tu chvíli, prasknul stříbrný řetízek, kterým ji čarodějnice poutala k učebnicím a ona vyběhla na zahradu. Tam zjistila, že nejen ona sama byla vězněna, ale také trojice kouzelných morčátek trpěla pod jhem zlé moci. Rozhodla se, že když je nemůže vysvobodit, alespoň je nakrmí kouzelnou travou a započala žnout. Tu se náhle celý svět zastavil - ptáci zamrzli v letu, přestal foukat vítr, i kouzelná morčátka ztuhla a slyšet bylo jen tlukot jejich drobných srdíček - jediná pohybující bytost byla žena, svírající magický čtyřlístek. (pohádka)
Špičkou boty jsem típla cigaretu a nedopalek odkopla ke zdi, cynicky jsem se usmála ... "Pořád by žraly, bestie." Nasadila jsem si sluneční brýle a pevným vykročila směrem ke kotci. "Teď se snad dostanu k té opravdové práci,"pomyslela jsem si a jediným pohybem vytáhla zbraň. Kolem ucha mi hvízdla kulka. "Hmm, to jste si dali na čas, pánové."Přitiskla jsem se celým tělem ke zdi, abych pro ně byla co nejmenší terč a opatrně vykoukla za roh. Stál přímo tam, bez míření jsem vystřelila. Zásah. Jeho tělo se zhroutilo a krev vytékající z rány na krku zbarvila do ruda čtyřlístek. "Jo, moc štěstí jsi dneska neměl, chlapče." (krimi/noir)
Svěží zeleň čtyřlístku ukrytá v trávě, sluneční parsky se od ní odrážejí. (haiku!)
Až mě napadne něco dalšího, dopíšu :)
