| anna2rerajče.net |
Již je tomu téměř dva týdny, co jsem tu měla na návštěvě milovanou rodnou krev a milovnou nerodnou krev. Čtyři dny uběhly jako voda a než jsem se naděla, už šupajdily domů. Začátek pobytu byl ale nanejvýše dramatický.
Anna vyzvedává
Je to tak, jakožto starý Varšavský mazák jsem se rozhodla, že teplo mého obětí pocítí obě děvčata již v okamžiku, kdy vystoupí z autobusu - o půl jedné v noci. Problém byl jen to, že na lístku bylo napsané jen DW. Aut., tudíž jsem nevěděla, kde přesně to bude. I využila jsem (jako obvykle) služeb webové stránky jakdojade, bez které bych už touhle dobou tlela někde ve Visle a vyhledala si spoje do autobusového terminálu. Ano, naivně jsem si myslela, že internet je neomylný, a že umí číst mé myšlenky.
No, srát se to začalo už od začátku, kdy jsem nebyla schopná najít zastávku nočního rozjezdu. Což nebyla tak úplně moje chyba, spíš chyba Varšavského systému číslování zastávek, kdy sice zastávka nese jedno jméno, ale moře čísel a to zvláště na Dw. centralnym, což je něco jako hlavas v noci. Tak jsem tedy lítala jako fretka a hledala číslo 2, z kterého mi měl jet vytoužený spoj. Je velice depresivní, běhat kolem paláce kultury jako pako, ale ještě íce frustrující je běhat kolem Paláce kultury a nacházet čísla jak 23 a 11 a žádnou dvojku. Myslím, že systém hromadné dopravy mi zůstane i nadále záhadou. Každopádně, na zastávku jsem doběhla dvě minuty po odjezdu nočňáku, takže jsem celá ustaraná psala Evě. Naštěstí měli půl hoďky zpoždění.
O půl hodiny později jsem tedy s velkou pompou nastoupila do vytouženého spoje a vydala se na cestu do neznáma. Cest byla velice zvláštní, protože v noci se rojí nevídané živly, například že, co seděla přes uličku na dvojsedačce a snažila se plastikovou lahví pozabíjet v průběhu deseti zastávk nějakou neviditelnou havěť. A taky jsem viděla dinosaura! No, nakonec jsem se dostala na zastávku Terminál ...
Vystoupila jsem z busu, mlha přede mnou, mlha za mnou, zima a po levé straně Letisko Chopina, k...a! No, naděje umírá poslední, tak jsem se zuby nehty držela iluze, že právě toto místo je dw. aut ... nebylo :) Díky čekajícím cestujícím, garbage manovi a milému taxikáři jsem se konečně (asi ve 2 hodiny ráno) shledala s děvčaty na dw. aut Warszawa Zachodnia. Uffff. A teď to může sloužit jako další historka o totální absenci mého orientačního smyslu. Noise :)
Anna provádí
Den prvý
... nezačal šťastně, protože v budově, kde bydlím se opravuje potrubí, takže nám vypli vodu, tudíž jsme museli co nejrychleji vypadout, protože být několik hodin bez toalety a dřezu není žádný med. Vzala jsem Kač a Evč na krátkou tour po Starém městě ... aby ne když tam bydlím, v průběhu čehož jsem zjistila, že to tam vlastně vůbec neznám :D Ale to nevadí, udělali jsme krásné fotky, zastavili se v Kafce na kávu (v mém případě na Mathé, protože jsem byla úplně vymrtvená), zkoukli Hard Rock Café a Palac kultury i nauki, Palmu i Novy Swiat a pak jsme se utahané doplazily home. Kač šla spat/surfovat a Evu jsem seznámila s panem Boskim, který čirou náhodou nebyl tak nudný jako obvykle ... ale to jen proto, že jsme měli skupinovou diskusi politických stran :) Po vyčerpávající hodině následoval chillout ve Fajce při fajce s Jirkou, Ryanem a dámou.
Den druhý
Pro jistotu jsme vstali dřív, abysme mohli uskutečnit základní hygienu, než nám ti plantážníci zase vypnou vodu. Pak se mnou holky navštívili plastic lady do Introduction of training processess. No a protože tu holky byly hlavně kvůli sightseeing a zážitkům, vzala jsem je do mléčňáku na pierogi. Naplácli jsme se a ještě trávící jsme se vydaly směr Wilanów. Kosna a Evčiny konversky nám trochu narušily plány, takže jsme zakempily v čokoládovně Wedel (ano, zase jídlo ... a čokoláda), abysme pak nemusely končetiny odtrhávat od chodníku. Na skutečnou prohlídku Wilanówa už se trošku smráklo, ale to nám nezabránilo v košilatých fórech, focení se s listím a havětí a podobných ptákovinách. Vestou z W. jsme měli krátké extempore s velmi přítulným opilcem v autobuse, ale všechno dobře dopadlo. Večer nám pak otrnulo, tak jsme jsem Evču vzala na oslavu narozenin polské kamarádky Sylwie. Dozvěděla se tajemství erasmus párty ... tedy, že pro outgroup lidi leckdy není o co stát.
| anna2rerajče.net |
Den třetí
Vzhledem k tomu, že jsem byla po oslavě lehce nepojízdná, vyslala jsem ženy objevovat krásy Paláce kultury a triček z Hard Rock Café a dala jsem si 120. Počasí se vyvedlo, holky byly spokojené (asi za to mohlo i perníčkové latté ve Starbucks), tak jsme se vydaly do Lazienek. Náš time management ale nebyl nejlepší a kromě toho bylo 11. listopadu, čehož využili náckové k pochodu Varšavou. To mělo za následek, že městská hromadná se stala vrtošivější, než obvykle. Plány jsme změnily a skákly jsme se podívat na policejní těžkooděnce. Zvenku to vypadalo jako koncert, až pak jsem se dozvěděla, že byla zdemolovaná policejní auta, spousta lidí byla zatčena a několik policajtů je v nemocnici. Fuh. Doma jsme si pak vytvořili youtube broadcasting session s humornými videjky a bylo to príma a - konečně spánek!
Den čtvrtý
Ženy odjížděly až o půl jedné, takže jsme měly prakticky celý den. Udělalo se krásně, tak jsme šupajdily do Lazienek, kde jsme plašily holuby, krmily veverky a fotily o sto šest, místo o sto sedm :) Doma jsme pak jen papaly, balily a čekaly. Tacík zavolaný odváčnou Evčou (ano, tentokrát jsme byly chytřejší) přijel na čas, sice bez značky "taxi", ale co, je to Polsko. Taxikář holky nezavraždil, nýbrž je celé a na čas vysadil na zastávce.
Ženy, byla to paráda, doufám, že se vám to líbilo tak jako mně, jsem ráda, že jsem vás tu měla :)
