Merica - městění

Před týdnem jsme opustili Yosemite (což jsme udělali dost dobře, páč tam začalo hořet a kouř začíná ohrožovat San Francisco a to jak ovzduší, tak zásoby vody, kterých Kalifornie, řekněme si otevřeně, nemá mnoho).

No, ať tak či tak - za poslední týden jsme vystřídali zevlení ve dvou amerických městech:

SAN FRANCISCO

Uau, je to jako balzám na duši - po šílených amerických aglomeracích, kterými se dá jezdit jen v autě, je SF něco úplně jiného. Úplně jsem záviděla Evči, že tam mohla strávit krásné tři měsíce, protože to fakt stojí za to!

Nepodařilo se nám najít couchsurf pro 4 lidi, tak jsem spolu s Bárou a Petrem spali na pláži (Honza v autě). Pacifica byla velmi pohostinná - se záchody a sprchami pro surfaře to bylo skoro jako v Hiltonu. Záchody teda měli časový zámek, který je zavřel o půl 10 (jednou spolu se mnou), ale vzhledem k tomu, že jsme stejně chodili spát se slepicema (a se zapadajícím sluncem), nám to ani moc nevadilo. Akorát jsme teda s Petrem pokousaní od nějakých hovad a já podezřívám písečnou blechu - od kolen dolů nic moc, sukně až napřesrok.

Jinak Frisco na 4 dny úplně ideál. Byli jsme na Coit(us) tower, viděli zdálky Alcatraz (který se rezervuje hodně dopředu, takže jsme na něj jen koukli). Koupili jsme si pičačinky v čínské čtvrti (včetně fortune cookies - yay!), mrkli na italskou čtvrť, dali si clam chowder na pieru (mimochodem vynikající) a den byl v háji. Taky jsme v průběhu dalších dní byli v museu Cable cars, navštívili fakt zvláštní uličky Ashbury a Haights (spousta divných obchůdků, sekáčů ve stylu steam punku a lebek a mladých rogue bezďáků spících na ulici, murals a mnoho dalšího), vetešnické knihkupectví, kde jsem si koupila anglické Neverwhere, jen teda to Evčino burrito v Ricos jsme nestihli (a dali si místo něj nějaké no-name). Třetí den jsme byli na Golden Gate, jako - paráda, takhle dekorativní most jsem už dlouho neviděla. Podle našeho průvodce tam mělo být místo červeného oře něco hnusného betonového vojenského se žlutým pruhem - ještěže to nerealizovali.

Taky jsme byli, díky frisbee Mirkovi, kterého znám z Brna, na prohlídce Facebooku. Jakože ve Facebooku. Mirek je tam na tříměsíční stáži. Pracovní prostředí super - jídlo zadarmo (měli jsme!), rozličné volnočasové aktivity, pracovny pojmenované podle filmů a tak - jakože radost tam pracovat, i když to trochu připomínalo Big Bang Theory :) Mirek byl posléze tak laskavý, že nás u něj nechal přespat - krása - teplá sprcha, měkký koberec. Tak jsme ho za to pozvali na piva a při odjezdu jsme u něj nechali Petrův ručník (omylem). Ty ztrácené věci se nějak množí.

Čtvrtý den jsme zevlili a byli se projít po promenádě na Market a kolem pierů (kde se mě hluboce dotklo, že nějaký chlap vylovil tygrovaného žraloka a nechal ho se tam plácat, aniž by ho zabil - jen tak pro srandu králíkům - vrrr). Konečně jsme si zahráli Dixit a pak jsme šli vyprovodit Báru na let domů. Loučení bylo srdceryvné - chci za dva týdny vidět sebe, fakt jo ...

SEATTLE

Po dvoudenní jízdě, kempování v kempu bez placení (krásný Oregon s rednecky), vracení stanů a propriet ve Walmartu (vzali všechno, jen GPS jsme si nechali až do Seattlu :D), benzínového kouzlení s ohněm a tak dále, jsme se dokodrcali do Seattlu. Zde jsme 4 dny somrácky zevlili u milého gay couchsurfera Fernanda, který měl zvláštní hudební vkus, ale jinak si lepšího hosta nedokážu představit. Kluci zvládli vrátit auto, tak jsme mu chudákovi zaskládali jeho 1+1 naším haraburdím. Moc hezky se o nás staral, tak jsme kafičkovali, snídaňovali, měli jsme thajskou polévku Pha (mňamka, ale ufff -ta byla sytá!), ukázal nám Broadway a další srandy (každé americké a kanadské město má Broadway!). 

Taky měl spoustu kamarádů – mimo jiné i heterosexuálního fešáka Brandona, který ale zapadal mezi gay komunitu a který bydlí v dodávce a cestuje po celém světě. Super týpek - nepije a utrácí jen za jídlo a cestování. Kerouacův vzor (teda až na to pití :)

Třetí den našeho pobytu v Seattlu jsme se konečně rozhoupali a jali se vracet GPSku, sranda byla v tom, že bez auta se do Walmartu obyčejný smrtelník dostává minimálně velice nesnadno. Když jsme se asi po hodině dokodrcali na místo určení (nepřestupní lístky, každý za 2.50 brrr), ukázalo se, že mi strejda Google poradil Walmart Neighbourhood, kde se nedají vracet věci ... no byli jsme lehce nasraní a v rámci úspory, jsme pak šli dvacet bloků pěšky i s s walmartovým nákupem. Honza pak jel GPS vrátit další den a strávil plodné 4 hodiny na cestě, chudák jeden obětavý.

Poslední den v Seattlu jsme brainstormovali a plány se mi asi během deseti minut lehce změnili – původně jsme chtěli ve V. punkovat a hikovat na Victoriině ostrově, ale Honza odpadl s tím, že je z cestování znaven a potřebuje voraz a že bude celé dva týdny ve Vancouveru. Já jsem posléze odpadla s tím, že mi došlo, že už je čas začít hnízdit, dokud mám ještě větší část své české enklávy u sebe, a taky teda větší část peněz. No takže Petr tam nakonec jede sám. Všichni se nakonec společně za týden potkáme ve Vancouveru (pokud Petra nesežere puma a Honzu neodradím svojí depresivitou) a strávíme spolu krásné poslední 4 dny, než kluci odjedou domů a já budu ve velké Kanadě sama samotinká opuštěná.