Kanada - nový domov

Tak dneska je to druhý týden ve Vancouveru, už jsem to skoro přestala počítat. Co se dělo?

Přijeli jsme za Seattlu, couchsurf nám vybouchl, Greyhound station plná smažek, všude byla cítit tráva - ne moc dobré první dojmy. ALE

Zneužili jsme Nailu, která do V. přijela asi tři dny před náma. Ta hodná duše nám nejdřív chtěla uskladnit bagáž a nakonec Honza skončil na gauči a my s Petrem v garáži. Odtud se Petr vydal na Victoria Island potěšit na týden medvědy a pumy /lehce nasraný, protože mu Nailini spolubydlové omylem ztopili hrnec s půlkilem oříšků) a já s Honzou do hostelu.

Hostel byl celkem prdel - nemohli jsme ho najít a nakonec byl v rezidenční čtvrti - normální barák přestavený na samostatné pokojíky :D Dvacka za noc, lidové ceny sort of a plno zajímavých a zvláštních lidí - Marcel, Němec co chce dělat luxusního portýra a byl už v Austrálii, jižní Asii a vůbec všade, divnej Novozélanďan, co chodil ven z pokoje jen proto, aby si zakouřil, Kanaďan, co pařil na elektrickou kytaru do sluchátek, Holanďan, co jel stavit dřevěné sruby na Victoria Island a neustále mezi zuby cedil "you know" a dál a dál a dál. Prostě skvadra :) - baráček měla pod palcem ADHD Japonka, kterou začali kluci přezdívat česká Anička, ovšem nepřesně, protože já mám jen ADD a to ještě nediagnostikované!

No každopádně, ač jsem převelice smutnila, že jsem nejela hikovat na Victoria Island (myslím, že by z nás přežil jen jeden a mám takové tušení, že já bych to nebyla), začala jsem si hledat práci a bydlení. Překopala jsem trochu životopisy, přidala velkou zkušenost z SS (Super store :) a rozesílala po všech čertech.

PRÁCE

Nevím, co jsem si představovala, ale ve Vancouver přístup face-to-face sice frčí, ale mě moc nezafungoval a to asi i pro to, že hned druhý den po rozeslání životopisů na inzeráty, mi začala chodit nabídky na pohovory. Jakože neobesílala jsem žádné hogo fogo práce, spíš práci ve fast foodech, uklízení a tak. No a nakonec jsem skončila u Aspen clean - firmy vlastněné Polákem, která zaměstnává z větší části češky, protože Vancouverští Kanaďani jsou zpomalení a zhulení (teda ti mladí a práceschopní). Platí mi dobře, tak tam asi nějakou chvíli zústanu, i když se po očku budu koukat i jinde, protože práce, ač dobře placená, je zatraceně fyzicky namáhavá - každý den je jako celý den v posilovně. \První dva dny jsme únavou nemohla ani mluvit ... teď už jo :D Taky jsem vychytala parádní tým - Kanaďanku Lisu a Peruánku Lesley - Lesley má degree ze španělské literatury a chce učit, Lisa je jako moje druhá kanadská mamka, je tak starostlivá, že mi na sebe dala číslo se slovy "pro jistotu, kdybys třeba náhodou byla ve vězení" :D Mají obě super smysl pro humor - možná taky proto tam vydržely pracovat takovou dobu, páč beze srandy to nejde.

BYDLENÍ

To byla docela sranda :) - ještě před cestováním po Americe jsem si dala inzerát na net a ozvala se mi nějaká Marilou, že bych mohla bydlet u nich za 425 doláčů za měsíc plus deposit. Tak jsem jí řekla, že bych fakt moc ráda, ale že ve Vancouveru budu až za měsíc a myslela jsem, že tím to skončilo. Ale neee - Marilou, moje nová nejmilejší filipínská domácí, na mě ten měsíc počkala, takže mám krásný pokojíček s vybavením, parádní spolubydly a zdědila jsem i psa s kočkou a super Taiwanskou spolubydlu a nějaké Čechy a Inda v basementu.

Než jsem se nastěhovala, bydleli jsem v hostelu a pak se Honza přesunul ke svému gay gay couchhostovi a já s Petrem do profi couchhostoviště, kde člověk nepoznal h´kdo v baráku fakt bydlí a kdo je tam jen na spaní - wicked! Bože jak já se těšila na klid a čistotu po té vší PARTEEEY a bordelu. Škoda, že jsem jim tam nechala šminky, ale co - lehce nabyl, lehce pozbyl, žejo :)

VANCOUVER všeobecně

Vancouver je pro mě asi jedno z měst, kterým nepropadnete hned na první pohled, ale musíte se do něj zamilovat postupně, což mě jde celkem dobře, že :) Takže už je tu pár míst, která budou má oblíbená, jako McLeodovo knihkupectví, nebo Hastings Warehouse s hambáčem za 5 dolarů. taky Hastings street (ta část, kde se to nehemží hobos), Pender a Broadway. Čínská čtvrť nebo třeba Gastown se suvenýry a steam clock. Ale stále pro mě platí pravidlo, že město dělají lidi, takže si stejně budu Hastings pamatovat proto, že jsem tam byla s Honzou a Petrem, Warehouse proto, že jsme tam byli na obědě s couchsurferkou Norou, waterfront proto, že tam s náma byla Polka Aga.  Prostě to takhle mám. A na poznávání lidí usilovně pracuju - přestože mě skolila rýmečka, jdu se v úterý po práci (hahahaha) intenzivně družit na couchsurferský sraz spolu s Costaričankou Yolandou a ani další couchsurfery ve Vancouveru nenechám na pokoji a vytvořím si tu tak malou Aniččí enklávu, když mě tu ty moje Sojky nechaly.

Takže jak zatím žiju? Jde to dobře, bydlení mám, práci mám, vizi, že splatím 50 tisícový dluh rodičům a prarodičům a ještě mi něco zbyde mám. Akorát si potřebuju vytvořit večerní rutinu přes víkend a pracovní týden. Žádná prokrastinace! Makat se bude! Pěkně seznamovat se, učit se šup šup bucket list! 

Jo, za půl hoďky jdu mimochodem na oběd s mamčinou bývalou spolužačkou ze střední, tak jsem zvědavá :)