Merica - Yosemite

17.8.

Dneska budeme v legálním! kempu spát už třetí noc, už si ani nepomatuju, kdy jsme naposledy spali ilegálně :) A plánujeme si připlatit ještě další dvě noci, abysme mohli načerno vylézt na Half Dom, onu pověstnou horu o které se vypráví mnoho a ještě víc příběhů (například Petr tam už byl, bez permitu a se třemi kamarády, kuchači ryb z Aljašky). Half Dom vypadá jako kamenná vlna, na příkré části se horolezí a po oblé jdou řady vyfluslých turistů, kterým se kdovíjakým způsobem podařilo dostat až k Half Domu (vede tam dlouhá cesta údolím a musí se to celé obcházet), aby je na konci dodělal výstup na samotný vrcholek. Byli bychom tam bývali šli naprosto legálně, ale denně tam pustí jen 50 turistů a to ještě jen když vyhrají permitovou lotérii, za kterou se platí pět doláčů – online lístek vhodí do imaginárního osudí. Pokud loterii vyhrajete, platíte ještě 8 bucks za hlavu. Takže ... ehm ... no načerno je to levnější. Říkali jsme si, že kdyby to tam fakticky kontrolovali tak pečlivě, tak se jenom projdeme k tomu a na samotný zub/vlnu se vykašleme, i když teda – byla by to fakt škoda.

No, to je fuk. Spíme ve stanech a budíme se kolem sedmé, páč je tu děsná klendra, která ale vydrží tak do 9 hodin ráno, pak je zase děsný vedro. Já spím v pěti vrstvách nahoře a dole s gepardíma kalhotama, stejně to úplně izolačně nefunguje. Místo v kempu máme luxusní a na večeři nám pravidelně svítí nádherná hodobóžová svíce se zasněným Ježíšem z 99 cents storu za 99 cents. Jeho pohled je velice vědoucí a velice mimo.

Viděli jsme utíkat medvěda do kopce, takže si odškrávám další položku v Yosemitském to-do-listu, včetně odehnání hanta-veverky. Jo, je to tak, Hanta si tu ještě vesele viruje, ale není to takový poprask jako minulý rok – veškerá osvěta je pokryta vyfasovaným letáčkem s obrázkem veverky a nápisem ... něco ve smyslu jakože na smrtelně nakažené veverky a myši se nešahá. Zatím to funguje a tuhle radu si beru k srdci.

Včera jsme byli na opočinkovém treku k vodopádům. Jen 1000 m převýšení. No jo, odpočali jsme si parádně. Výhled nádhera, akorát na cestě zpátky jsem se nemohla moc zastavovat, protože jsem zjistila, že jakmile stojím, nohy si uvědomí, že už nemůžou a začnou se roztomile klepat. Takže cestu dolů, kterou jsme nahoru šli asi 4 hodiny, jsme dolů zvládli za hodinku. Petr teda s půlhodinovým předstihem, ale zato zvládl přeskočit Španěla na výšku. Jo, bylo to hodně z kopce. Výhled na Half Dom byl parádní, akorát na vodopády bylo málo vody, tak moc nepádily. I tak tam bylo krásně. Večer jsme završili ohněm z nakradeného dřeva a buřtíky a bylo nám blaze.

Dneska máme odpočinkový a servisní den. Ještě jsme nebyli schopní vyřešit pokutu ze San Diega, tak nevím nevím, kolik nás to parkování u pláže nakonec bude stát. Taky ještě nemáme couchsurf ve Friscu. no jo, hledat ubytko pro 4 lidi není žádná sranda. Snad se nám to podaří, jinak budeme vystaveni náporu sketchy hostelů, případně spaní na parkovišti u supermarketu. No been there done that :)

Honza teď sedí v kavárně na netu a já s Petrem a Bárou, poté, co jsem zažehnala über hlad pitou a cottage cheesem, sedíme u kamenných homolí. Petr s Bárou na ně lezou, já se na ně koukám a možná si taky něco vyhopkám. Až se vrátím do Brna, pořídím si lezečky a lezeckého pantera.

Jo a taky se chceme jít dneska vykoupat – v jednom z kempů, kde mají mimo jiné i pračky, sprchy zadáčo i se šamponem, mají i řeku a vzhledem k tomu, že je dneska 30 stupňů, půjdem to tam prubnout. Juch!

19.8.

Včera jsme vylezli na Half Dome.

Jak k tomu došlo? :) Jednoduše, to jsme tak seděli znavení u večeřového stolu a přemýšleli, co budeme dělat následující den. Vylučovací metodou jsme přišli na to, že neděle je ideální den na nejtěžší výstup Yosemite (což teda vůbec nebyl nejtěžší, páč vodopády byly daleko horší :). Rozhodli jsme se taky, že na permit serem a dokud to půjde, budeme předstírat, že jsme na Half Dome vylezli omylem. Případně, že jsme si permit spletli s termitem ...

Ráno jsme se zvládli z kempu vykopat v půl 7 s tím, že ještě nakoupíme jídlo na cestu v Yosemite Village. Obchod otevíral až v 8, tak jsme si střihli jógu na parkovišti. Pak jsme se zásobili tyčinkami Cliff a zbylým proviantem z kufru (klasické pita potěšení a rybky, případně fazole) a hurá vzhůru.

Poprvé jsme šli jako skupinka, protože terén nebyl moc obtížný, stoupání pozvolné, takže nám dokonce zbyl dech i na povídání, což byla paráda, protože když mluvím, nebolí mě nohy :)

Pauz bylo přiměřeně, takže jsme byli jen trochu dead, když jsme se dostali pod Half Dome po John Muir Trail. Cestou sem tam srnka, sem tam veverka, veverek teda víc, medvěd žádný (awwwww – ne, kecám, minulou noc jsem nemohla asi hodinku usnout, protože se mi zdálo, že se medvědi dobývají páčidlem do medvědária, uff – naštěstí to byla jen hlučná mexická rodina bydlící opodál).

Pod Half Domem nás čekalo rozhodnutí, na které upozorňovaly množící se cedule s nápisem „Don´t forget your permit“ – hore, nebo dole? Honza to obrátil dolů. Petr to pro mě s Bárou rozsekl prohlášením, že on teda jde nahoru, tak jsem pak za nima lehce vlála :)

Přímo výstup na Half Dome je specifický tím, že člověka vyšťaví lezení na předhřbítek cestou hadovkou s kamennými schody a pak na něj čeká třicetistupňový výstupní sklon za pomoci železných lan s tím, že cesta je jak pro nahořivší, tak pro dolivší. Já zvolila blbečkovský způsob, dvě ruce-dvě lana a cupity cupity. Dlouhou sérií přísunů jsem se vyšoupala nahoru a ... PARÁDA! Stálo to za to, výhled krásný (takový ten „Přicházíš z hor, ze země sněhů, na střeše světa usínáš ...), vyfotil nás tam jeden hodně zvláštní pán, který si nás tam chvilku dokonce aranžoval – cool :) No a pak jsme už šupajdili dolů, páč to vypadalo, že se bude blýskat a to ne na lepší časy. Natáhla jsem si lýtkový sval, tak jsem dolů nešla úplně ladně, ale i tak jsme makali jako fretky.

Na parkovišti jsme vyzvedli Honzu, lehce namrzli v řece, zadáčo se vysprchovali a umřeli.

Vstávání bylo krušné, bolí mě celá Anča. Taky nám vyplivlo těsnění u vařiče, takže čas čajíčků je asi zpečetěn. No uvidíme.