Merica - Big Sur, poušť a nakonec tisícovky

14.8. - no mám trochu skluza, no :)

Sedím potmě v kempu u Sekvojí a u psaní mi dělá společnost mexická rodina a hihňající se Bára s Petrem ve stanu. Měsíc je za stromem a není vidět na klávesu enter.

Dojedli jsme, dopili čaj a já potřebuju chvilku pro sebe na psaní a mozkovou rehabilitaci, snad to trochu nabourá můj čtecí dluh, když aspoň píšu. Kindle je dead, tak je to čtení mnohem obtížnější.

A teď je slyšet vysavač, ze stanu :D Prdel :D Mexikánci mají všechno i konvici na čaj a malá kamínka, taky mají spoustu dětského potěru,který tu ještě ve čtvrt na deset babócá. Ve španělštině.

To, kde jsme všude byli a spali, teď vytahuju z paměti podle fotek v počítači, takže to bude notně osekané.

Big Sur

Sémě psychologické geniality bylo vneseno právě sem, aby vypučelo ve zvláštní psychedelický plod hermafroditního a meditativního Esalenu. Pro nás to znamenalo jet 72 mil po úzké silničce bez odstavných pruhů a plných kempů. Den v autě udělal svoje a byli jsme lehce znechucení i když jsme si vyfotili parádní fotku před Esalen institutem – kdybysme měli každý 180 babek, tak jsme si mohli udělat foto i uvnitř a nazí a zmeditovaní. Takhle jsme jen vyfásli informační brožurku od vlasatého vyklidněného transsexuála, což o to – i to bylo fajn. Auto jsme nakonec zaparkovali na odstavném pruhu hned vedle a vyrazili do hor hledat spací místo. Našli jsme si postel v oblacích – na místě vypáleného obytného domu. Honza přežil dvě přítomnosti hada (respektive různých hadů) a po západu slunce jsme tradičně zalezli do stanů úplně zdechlí. Nahoru jsme si vzali relativně málo vody, takže na snídani byla největší delikatesou voda z fazolí a zuby se čistili až dole. Jako útesy parádní, ale vzhledem k tomu, že rádoby opuštěné pláže mají omezený přístup a jsou dost dobře hlídané, tak nic z toho. U jednoho takového útesu jsme se podělili s racky o večeři (ti na ni teda srali, doslova, ale naštěstí vedle). Nemám tucha, kde jsme spali, ale vím, že jsme druhý den museli zaručeně vyrazit směr Santa Cruz – městem jsme jen projeli na cestě do Sequoia parku, ale měli jsme ten nejlepší burger v typickém americkém „dajnu“ i se servírkou Wendy (protože všechny americké servírky se jmenují Wendy). Prostě super cool.

Sequoia park

Po menších peripetiích jsme na noc, poté, co jsme nakoupili předražené pivo a víno u Sikha, hledali kemp. Nejdřív jsme našli zapadlý kempground s karavany, co tam musely stát už aspoň deset let, ale poté, co nám milý majitel-zaměstnanec prozradil, že tam nejsou žádné sprchy ani záchody („kdybyste byli samí chlapi, tak bych se o to nestaral, ale máte tu dámy!“), vzali jsme kramle a po nočním slalomu po úzkých silničkách a o jedno vyděšení krávou (domnělým medvědem) později, jsme to zapíchli v Sequoia kempu. Teda aspoň jsme si to mysleli ... Vypadalo to, jakoby jsme vlezli někomu na dvorek a postavili si tam stany. Tenhle dojem nepolevil ani ráno – místo padesátiletého postaršího prošedivělého muže s vousem a klobouku, vylezl z baráku potetovaný osmatřicetiletý poříz i s manželkou a pitbulem. Ukázalo se, že jo to opravdu kemp, ale že v něm zrovna nikdo není. Odpustil nám poplatek, podlachmili jsme si jeho zubožené pejsky (stádo koček se nenechalo) a vyjeli jsme do opravdového Sequoia kempu, kterýžto byl asi o 30 mílí jinde. Jako bylo to docela scatchy – krávy převlečené za medvědy jsou mor. Je to poprvé, co kempíme na legálním kempišti za peníze a na víc dní – fakt pohodička.

Jídlo si tu zaslouží malou vsuvku – na večeři jsme si uvařili nezničitelnou rýžovou šlichtu s konzervami a smoky příchutí. Byla tak úchvatná, že nám druhý den ráno skončily dvě třetiny hrnce v záchodě, páč na snídani to fakt nebylo, ble. Ještě jsme u toho trochu připálili hrnec a úžasnou šlichtózní chuť nedokázala bohužel přebít ani Valentina, která jinak přebije všechno. Trochu nahnilý salát, co jsme měli na obědový piquenique byl tedy večerní předzvěstí.

Sequoia park samotný je ... plný sekvojí, překvapivě. Například takový Shermann tree (stáří ubohých 2500 let) kdyby se naplnil vodou, mohl by se dospělý člověk koupat 27 let každý den v průměrné vaně. Taky mám spoustu šišek, některé nedobrovolně (dík Péťo). Vyfotili jsme se v díře, viděli Shermanna i kongresový hájek. Sekvoje jsou chlupaté, vysoké a dobře hoří (jak ukazují fotky z roku 2004). Šišky jsou malé.

Dneska (středa 14.8.) jsme se rozdělili na dvě skupiny – pracovní název rafani a lemry a vydali se na dva různé treky – Já s Honzou k jezerům a Bára s Petrem o pět set metrů výš. Všichni jsme byli spokojení a vydovádění, takže ponorka se zase o pár dní odložila.

Zítra míříme směr Yosemitte a podle toho, co jsme viděli dneska, to bude fakt pecka. jen těch medvědů tam asi bude víc a krav míň. Pravděpodobně bude i internetová zastávka ve Starbucks ve Fresnu a ranní praní v pravé coinové laundry! Taky musíme koupit pity a rybičky, ať jsme z něčeho živi – kukuřičné pity za dolar se neosvědčily. Chuť mají podobnou jako koženková záložka do knížky, možná trochu horší. Jo a viděla jsem spoustu chipmunků. A sarančata, co práskala křídly, když letěla. Rangeři jsou tu milí a přívětiví, i když permit stojí 20 a kemp platz na den 14.

Docela nám tu ten dvouden nestarání se o to, kde budeme spát, bodnul a jsme čilí a připravení se zítra zase zrasit a nechat se požvejkat medvědem.

Fotky nahraju později, hrozně se to tu seká.