sobota 10. srpna 2013

Merica - on the road for real

anna2rerajče.net

Bára vyležela rýmičku a je zase jako rybka. S Anthonym jsme se rozloučili v hospodě pivem Monkey knife fight a pofoukali mu ručičku, kterou v okamžiku spontánního vzrušení prorazil zeď v baru (to víme teda z Petrova vyprávění. Taky jsem u něj zvládla zapomenout svůj a Honzův ručník, což je už třetí věc, spolu se sandály u Sedomy (to byl majstrštyk spojený s krkolomným převlékáním v autě po koupání a zapomenutím botek na parkovišti) a zelené bundičky v San Diegu ... jsem prostě rozsévač věcí. Pas zatím mám, rodiče mi doporučili, abych ho snědla, ale já myslím, že by bylo lepší si ho zašít pod kůži.

anna2rerajče.net
anna2rerajče.net

Na GPSce jsme nastavili směr Grand Canyon a vyrazili jsme konečně do místa určení. Dojeli jsme přes Sedomu za tmy, ustlali si na parkovišti a nechali se uspat klapotáním jeleních kopýtek (stejně je tam ta zvěř jen pro turisty).

anna2rerajče.net


Vzhledem k tomu, že jsme zakempili asi 100 metrů od díry, vstali jsme brzo a asi v šest hodin ráno jsme se vydali na trek do kaňonového chřtánu. První, kdo áchnul při výhledu byla Bára, takže prohrála imaginární sázku. Ale to jí zjevně nevadilo a celou cestu dolů šlapala jak divá, Petr taky a my s Honzou jsme lehce chvostili. Při sestupu nás doprovázeli různě roztroušené hloučky turistů a veverky, které podle cedulí kousali nebohé chodce a nakažovali/kazili je morem. Bylo jich tam mrtě a byly moc roztomilé – asi zastírací manévr ...

anna2rerajče.net
anna2rerajče.net

Nesli jsme si spoustu vody a bagely, ale nebylo toho potřeba tolik, protože při cestě dolů, která nám zabrala dvě hoďky, jsme minuli čtyři odpočívadla s vodou a stínem a záchody. Mají to hezky zařízené. Kdyby někoho zajímalo, jak to vypadá v dolní třetině Grand Canyonu, tak je tam oáza, opuncie a potůček, který se kdoví kde mění v rozvodněné hnědé Colorado. Je tam krásně, výhled z vyhlídkového místa za tu námahu stál, i když na cestě zpátky jsem si myslela, že chcípnu, vedro bylo a bylo to 4 hoďky do kopce. Aspoň, že té vody bylo dost :) Hlavně Honzu to teplé počasí dost udolávalo, ale zvládl to.

anna2rerajče.net

Po výstupu a čaji o páté jsme se rozhodli nestrávit další noc na parkovišti, ale dojet do Joshua Tree – skalnaté pouště a výspy horolezců a boulderů, na což se Petrovy lezečky dost těšily.

Do pouště jsme dojeli za tmy, nikdo nás nezkásl, takže jsme si rozložili naše 40 dolarové stany aby nás nesežrali draví chřestýši a tarantule a po tmě jsme se zaklempili. To ráno bych vám přála – v sedm vás vzbudí plné slunce a poté, co vylezete z narychlo a potmě postaveného stanu zjistíte, že se přímo před vámi rozkládá ohromná poušť s křovíčky a skalami a lidi? – ani noha!

anna2rerajče.net
anna2rerajče.net

V Joshua Tree jsme nakonec zůstali tři dny, zaboulderovali jsme si – teda hlavně Bára s Petrem, já jen takové malinkaté skalky a stejně jsem měla v kalhotách. Viděli jsme pouštní rezervoár, zažili jsme tři krásné hvězdné noci, viděli rozjetou tarantuli, kojota, chipmunka a vykecali se u rangera z placení za tři noci (Honza suverénně vytáhl mapu Grand Canyonu, když chtěl ukázat, kde v Joshua tree jsme kempovali, ranger z toho byl trochu vyjetej a sdělil nám, že to není ani mapa stejného státu :D). No stejně jsme jim tam nechali deset doláčů, protože to byl zatím highlight našeho cestování – fakt doporučuju. Jinak Joshua trees, jsou stromo-kaktusy – naprosto random rostlina, která může růst snad jen v Americe :) Hvězdné nebe tu bylo bezkonkurenční a létavice se předháněly v létání, do Honzy narazil i netopýr (asi neguje echolokaci) a každý den před západem slunce jsme si vylezli na skálu a koukali se, jak se ta velká koule žhavých plynů kulí za obzor. Magie.

anna2rerajče.net

Joshua tree jsme opouštěli s těžkým srdcem směr L.A baby.

Na L.A má Bára nepříjemné vzpomínky z prvních pěti dní, které tam strávila a všichni jsme stejně byli odlidovatělí z Joshua tree, tak jsme se rozhodli, že to jenom profrčíme. Prošli jsme se k observatoři, vyfotili Hollywood sign (kterej je teda ale pěkně malej), pojedli tradiční tortilly s mexickou omáčkou a vydali se ze zasmogovaného L.A. na pláž Santa Barbara. Pokoupali jsme se, povlnili a frčeli jsme se vyspat na pláž. 

anna2rerajče.net

Parkování v amerických městech by se mělo vyhlásit národním sportem, protože je to fakt prdel najít volné místo, které je blízko u pláže – na místo v Santa Barbaře jsme čekali jako supi. Na studentskou slevu jsme si pučili single kajaky a brázdili jsme přístavní vody, muehehehe. Makačka na ruce, několikrát jsme se každej vykotili (kromě pana Honzy opatrného) a hodinka a půl utekla jako voda.

Potvrdil se mi fakt, že věci v mých rukou dlouho nevydrží – rybka pauza a mé hnáty nás stály walmartový otvírák na konzervy. Taky sme s Bárou zkoušely planking, ale moc nám to nešlo – musíme trénovat :)

Míst na spaní sme vystřídali hodně – pláž byla zatím nejlepší. Písek, vlny, žádní krabi, ani příliv nám nesmáčel ospalé plosky.

Zatím se teda máme královsky a nádherně a je tu blaze a doporučuju. Protože šněččí roadtrip prostě a jednoduše stojí za to.

2 komentáře:

  1. Hele, co je to ten planking, který vám moc nešel?
    dad

    OdpovědětVymazat
  2. Planking je ve světě hrozně cool - prostě si na jakýkoliv povrch lehneš jako prkno a někdo tě u toho vyfotí :D - http://en.wikipedia.org/wiki/Planking_(fad)

    OdpovědětVymazat