Triboosvícení

FOTO TU :)

Uběhl týden, co jsem se vrátila z Rychlebských hor, takže si zážitky občerstvuju z fotek. Ten skvělý pocit mi to sice nevrátí, ale aspoň připomene.

Deset dní bez otravného pípání mobilu, internetového i jiného smogu a sociálních sítí mi výrazně prospěl a už se nemůžu dočkat až někam zase takhle pojedu. Najednou bych toho chtěla dělat strašně moc a připadá mi, že času je málo, tak doufám, že to neskončí tak, že nebudu dělat nic.

No a o co vlastně šlo? - prostě o Triboluminiscenci :) Vzhledem k tomu, že se muži nejspíše zalekli anotace, byl tento zážitkový kurz, co se týče účastníků, složen převážně z něžného pohlaví ... ale žádná slepičárna - na to pozor! Naopak na jednom místě se sešlo tolik tvořivých lidí, až jsem koukala.


Co se dělo? Všechno a nic. Všechno bylo zároveň zajímavé i zvláštně běžné a přirozené, čas utíkal zároveň zatraceně rychle i strašně pomalu a místy jako takový přestával dávat smysl (i vzhledem k tomu, že se nám všem postupně vybily mobily a náramkové hodinky byly jen jedny:). Ale ten zážitek, když se vyhrabu ze spacáku a ještě se zalepenýma očima mžourám do hor, za to stál.


Během čtyř dní jsem měla pocit, že všechny na kurzu znám, o den později, jsem věděla, že i deset let by bylo na poznávání málo. Nemám pocit, že bych se před ostatními přetvařovala, právě naopak, chovala jsem se tak, jak se chovám normálně s kamarády a s lidmi, co znám dlouho, a byla to paráda.


Fungovali jsme hlavně skupinově, ale nebylo to násilné, takže jsem nikoho neměla plné zuby,  - dokonce jsem si přála, aby čas ubíhal pomaleji, abych si všech dosyta užila. Ubíhal v tvoření, reflexích, sebepoznávání, smíchu, zkoušení novot, zpěvu, tanci a ptákovinách.

Vím, že až se příště uvidíme, nebudu se stydět sklouznout do fantazie a teatrálna. Bude to jiné, ale přece stejné. Už se na vás těším, děti :)