Hmm, tak to vypadá, že za necelý týden uběhne pět měsíců od chvíle, co jsem opustila rodnou hroudu. Jakože tím, že jsem tu byla přes prázdniny to ani nevypadá ani tak dlouho, ale je.
Většinu času je mi tu dobře, ale sem tam se vyskytnou chvíle, kdy bych se chtěla teleportovat domů, třeba když mi Verča napíše, že by se mnou chtěla na pivo :) To bych se sebrala a kdyby to nestálo deset tisíc, letěla bych zpátky na jednoho Poutníka v té nejlepší společnosti :)
Takže - ty horší věci napřed :)
CO MI TU DĚLÁ VRÁSKY (kromě genetiky teda - dík tati, už si pěstuju tvůj vějířek nad kořenem nosu)
No, je to kapitola sama pro sebe - v zimě tu neumrznu, spíš se tu utopím to tak vypadá. Ale ne, není to tak černé, teď třeba sedím u cappuccina v kavárně a do očí mi svítí sluníčko, což je fajn, protože celé předchozí 4 dny to tu prochcalo. Zjistila jsem, že jsem asi na hezkém počasí závislá - v Brně jsem to řešila tak, že když bylo hnusně, šla jsem na kafe/pivo s kamarády. Tím se dostáváme k vrásce číslo dvě.
I když to nevypadá a lidi, co mě chvilku znají, si řeknou, že to snad ani není možné, mám svoje introvertní nálady. Naopak lidi, co mě znají hodně dlouho, ví, že mám někdy hodně anti-sociální a kousavé nálady a nejsem pořád cheerful a plyšáčková. Co tím chtěl básník říci? - no, není to tu jako na Erasmu :) V hledání kontaktů a nových kamarádů musím být hodně aktivní a vzhledem k tomu, že nejsem tak otrkaná, že bych oslovovala náhodné lidi na ulici, jestli si se mnou nechtějí střihnout Jungle Speed, zbývají mi spolubydlové a couchsurfing. To není špatná bilance, ale asi jsem zkažená a zpohodlnělá z Brna, kde jsem celý život bydlela, studovala i pracovala, takže kamarádi ke mě přicházeli tak nějak sami. Ve srovnání s Brnem mi tak Vancouver připadá obrovský a anonymní. Privát mi přineslo samo nebe - Marilou a Edna mi dávají pocit, že se z práce pokaždé vracím domů. Verča s Járou jsou parádní, ale většina jejich známých tady jsou Češi, takže spolubydlické pravidlo nabalování známých přes známé tu teoreticky funguje, ale prakticky ho nechci moc využívat, páč si chci povídat anglicky. Sophie je fajn, ale buď pracuje, nebo je ve škole. No a s Kumarem je to fajn, když není zalezlý u skypu s manželkou :)
Takže jo - stýská se mi, někdy víc, někdy míň, ale stýská a sociální polštář tu ještě není tak nadupaný jako doma (ale co, jsem tu zatím měsíc, že).
Ovšem - vzhledem k tomu, že jsem nějaký takovýhle sociální kontext očekávala (popravdě, čekala jsem, že to tu bude mnohem těžší), ani mě to moc nepřekvapilo. Takže aktuálně mám kávovou kámošku Yolandu, se kterou se dá krásně bavit o knížkách a má český smysl pro humor, dva potenciální lezecké partnery, které v nejbližších týdnech zneužiju a středy afrických bubínků, na které jsem se konečně byla schopná zapsat :) Ty jsou mimochodem super, byla jsem zatím jenom jednou, ale je to boží! A překvapivě ... jsem bubínkový levák! (jako ne, že bych byla úplně levá, jen levoruká - takže mami - příště nepřeučovat, ono se to pak stejně někam vrátí:)
No jo, uklízení, já věděla, že mě to nebude bavit moc dlouho :)
Z ČEHO SE TU TĚŠÍM
Jo, uklidňuje mě, že spousta lidí, co tu žijí, jsou v podobné situaci, jako já, takže když se dokopu k tomu něco dělat, není problém najít někoho do party - třeba zítra, pokud se zadaří, si vyšlápnu na Grouse mountain s Indem z couchsurfu. Taky se tu seznámím s lidmi, které bych v Čechách prostě nepoznala, protože tam potřeba poznávání nových lidí není tak silná. No a Kanaďani jsou pořád stejně úžasní jako obvykle - stalo se vám třeba v Čechách, že autobus, který jede služební jízdu, vám zastaví, nabere vás a řidič se vám ještě omlouvá a říká, že kdyby vám někdy příště nezastavil, že si to nemáte brát osobně? - mě teda ne. Ale znovu, jsem v zemi, kde se slůvka omlouvám se, děkuji a prosím používají snad stokrát denně a na lidech je to poznat. No a couchsurfing meetupy jsou hezkou výmluvou, jak zajít na jedno :)
No jo, neumřu tu a ještě budu hezky oblečená, můj oranžový kabátek z Value village za 20 doláčů sklízí úspěch :) Akorát teda musím ještě někde vychytat levné nepromokavé zimní boty.
No hory jsou stále krásné jako obvykle, nikde jinde bych se na cestě do práce nekochala tak, jak se kochám. No a já snad začnu trekovat i v zimě, nebo co - protože - tady to fakt stojí za to! I Vancouver Islands budou! I velryby budou!
No, celý Vancouver je taková čínská čtvrť, ale China town je ještě čínštější - chystám se, že si jednou nakoupím od každé potvůrky trochu a pak budeme v Kingedwardovském domečku přemýšlet, co to je a jak se to jí :) A taky mi to tam hrozně voní.
Vadí mi, že někteří Češi jsou tu proti Asiatům automaticky naježení - už jsem slyšela i názory jakože jsou tu jako u nás cikáni (i tohle srovnání mi teda docela vytahuje kudlu z kapsy). Jasně, Vancouver se tváří jako nejtolerantnější město, ale stejně to tady bublá předsudky, možná i víc, než jinde, protože Asiatů je tu opravdu hodně. A to si vždycky řeknu - kruci - kdo má právo takhle mluvit? - zvlášť v Kanadě, kde jsou přistěhovalci všichni, protože původní Indiány tu vyvraždili, vysídlili, převychovali v internátních školách a kromě toho- není je tu už vůbec vidět. No a taky jsem se na jedné autobusové zastávce bavila s Vietnamkou, která už tu žije 30 let a neví, co je to volný čas, protože pořád pracuje. Tak ať mi nikdo neříká, že Asiati sem nepatří, že nemakají a podobně. Protože takové názory může mít jen ten, kdo žije ve své bublince plné stereotypů a nikdy se s žádným cizincem ani nepokoušel mluvit (uf, teď jsem se zase naježila já teda).
jako, když je tu hezky, tak je tu fakt hezky :)
No a kromě tohohle? - měla jsem už podruhé poutine (uááá). Koupila jsem si vánoční světýlka do pokoje, učím se španělsky a přemýšlím o posilovně, přemýšlím o tom, že bych měla začít běhat. Kreslím a tak. Prostě jako doma.
A co děláte v sobotu vy?
Já jdu totiž dneska na pivo :)
