Blog patologické prokrastinátorky: Vancouver - tak tu nakonec hezky vrůstám :)

Ve srovnání s minule-sobotním příspěvkem, má tenhle o moc optimističtější notu. Why?

No našla jsem si tady partičku! :) A vzhledem k tomu, že u mě je to hodně o lidech kolem mě, jsem tu teď téměř naprosto spoko loko.

Jak to proběhlo?

To tak minulou neděli pokračovalo hezké počasí a já si řekla TAK ALE! A už jsem měla domluveného couchsurfera na výlet na Grouse Mountain. No a co se nestalo? - dostal migrénku. Já (zejména já) vím, jaká je migréna svině, ale stejně mě neopustil pocit jemné zhrzenosti. Venku furt krásně a já bez parťáka na hike. Vyšla jsem z předpokladu, že vzhledem k tomu, že na Grouse vede lanovka, bude tam lidí jako smetí. Takže mi ty davy pomůžou jak s pocitem osamělosti, tak s vyvrtnutým kotníkem. Cestou jsem si ještě zapomněla šalinkartu (skytrainkartu), takže jsem se musela ještě vracet (za přítomnosti několika jadrných českých neslušných slov). A pak tradá na ferry. Cestou jsem tipovala, kdo jde asi na Grouse Mountain, to bylo snadnější v severním Vanu, protože jsem pak mohla tipovat jen z lidí, co nasedli do autobusu směr Grouse Mountain.

Vzhledem ke své situaci jsem se už psychicky připravovala, jak budu cestou oslovovat neznámé lidi, jestli si se mnou nechtějí chvilku povídat. Ale byla jsem zachráněna! Asi na třetí zastávce si se mnou začal povídat Belgičan Julien, spolu s ním jsem vyženila jeho kamaráda Alejandra (vyslovujte Alechandro) z Mexika a už jsme na Grouse šli tři :) Respektive dva, páč Alejandro, že si to vyběhne a pokoří svůj čas. Zde malá odbočka - Grouse Mountain je velice specifická v tom, že na strmější cestě opravdu můžete potkal lidi jen s láhví vody a stopkami. Převýšení je na třech kilometrech 840 metrů a nějaké drobné a nejlepší čas je zatím půl hodiny. My se tam vyškrábali za hodinu a půl, jen tak pro zajímavost :)

No ale zpět zpátky - Julien se ukázal jako zdatný nosič batohu a dostal za to jabko. Po cestě jsme potkávali různě vysílené lidi, které jsme předbíhali, aby nás oni potom předběhli. Jediný člověk se stejným odpočinkovým rytmem byla Češka Martina, právnička z Kladna, která vyrazila za stejných podmínek, jako já (tzn. vykvákla se na ni kamarádka). No a těsně pod vrškem nás jeden Kanaďan s kamarádem uklidňovali, že je to už jenom kousek a já koukám ... ten kamarád je Lloyd :D Ano, ten Lloyd, který mě s Honzou před čtyřmi měsíci ubytoval na dva dny v Calgary. S Kanaďany jsme se ještě moc nedružili, s lloydem jsme teda byli na jednom archotektonickém pivu, ale já, Martina, Alejandro a Julien, Grouse gang, spolu trávíme docela dost času.