Nejprve musím podotknout, že nejsem úplný fanda (úplná fanynka, ať jsem genderově korektní) do klasické hudby. Ale nebráním se jí. I když mi sem tam přijde, že se tleská jen proto, že se kvůli představení museli hudebníci hezky obléct (například pan dirigent ve fraku, to je už jiná káva, než džíny a batikované tričko!). Leč lidé chodí na koncerty i kvůli hudbě.
Co mi na konceptu klasické hudby vadí je, že je určená hlavně k poslechu - diváci jsou usazeni do židlí, nesmí hlučet, broukat, smrkat, kýchat, kašlat a šustit (toto chování je většinou odměněno hlasitým mnohonásobným syčivým zvukem z okolních řad) - hlavně proto, aby měli z hudby ten správný zážitek. Já si chci ale u hudby broukat, pískat, poplácávat a poklepávat do rytmu, případně se luzně vlnit (a když ne to, aspoň luzně přešlapovat - takový ten "chce se mi děsně na záchod" style). No tolik k mému backgroundu a teď k samotnému koncertu.
Na začátek musím zdůraznit, že, jakožto laik a hudební nedouk, budu vyjadřovat své subjektivní názory a nebudu si brát servítky, i když odborníci by to asi viděli jinak.
Takže - Wannieck gallery (hned vedle konzumního a kulturně - barbarského centra Vaňkovka), stejně tak, jako mnoho dalších výstavních prostor v současné době, vznikla přestavbou bývalé tovární haly. Je to velké a je to in, tak proč ne? No, já vám povím proč, byl by to krásný prostor pro expozice a ostrůvkovité happeningy pro procházivší diváky, ne tak pro sedící statické diváky - jediné slovo - SLOUPY! Je skvělé krásně se obléct a být připraveni jako pijavý papír na vpíjení vší té kulturnosti, ale nic vám nepomůže, pokud vás za lidových 125,- posadí za sloup (i když třeba do třetí řady). My jsme sice za sloupem neseděly, ale i tak nám sloupíky lehce přetrhávaly obraz z LCD projekce, která měla dotvářet hudební představení.
Představení Hudby obrazem mělo tři části - první byla báječná. Hudba krásná a já byla u vytržení. Dokonce i na obrazovky, na kterých probíhaly hvězdárenské projekce, jsem stačila občas mrknout - sice to nebylo synchronizované do hudby, ale i tak paráda.
Předělem mězi jednotlivými částmi celého představení byl jednak pocit zmatku, zda hudebníci už skončili (umělecká práce s pauzou), jednak vždy potleskový a pompézní nástup pana dirigenta - jó, ten věděl, jak se chodí na pódium. Hanka se se mnou celou dobu dohadovala, že hudební těleso žádného dirigenta nepotřebuje, že by to milí houslisté, harfisté, basisté a kdovíkdo ještě, zvládli sami. Já myslím, že ne, ale zaboha jsem kromě udávání rytmu a synchronizace nemohla přijít na to proč :)
Od druhé části už to šlo z kopce - na pódia vedle orchestřiště naběhlo sedm lidí v upnutých spartakiádních trikotech a začali zběsile tančit cosi hlubokomyslně trhaného. V tisku: „Jsou to tři vzájemně provázené celky. První je dramatická a chtěl jsem v ní vyjádřit fyzické pocity i to, jak lidské tělo reaguje na bolest nebo něco cizího. Druhá rovina je společenská, sděluje pocit jedince v davu. Závěrečná část – metafyzická, v sobě nese rituální motivy,“ No, jó, přesně takhle to vypadalo!
No třetí část byla věnována milostnému příběhu dvou mladých lidí, kteří spolu na LCD obrazovkách prožijí životní lásku a pak spolu šťastně umřou. Vypadalo to jako jeden ze studentských filmů ke Kořínkovi. Tvůrce zjevně miloval Adobe After Effects - mizečky, přepálené barvy vzniknuvší aplikací všemožných filtrů a jiné další lahůdky. I herecké obsazení evokovalo studentský filmový festival. Ale vzhledem k tomu, že jsem po skončení poslední části zaslechla i jedno "bravo" zjevně s tím ne všichni mají zkušenost.
Inu, myslím, že na další takovýhle koncík půjdu až bude pršet, nebudu mít do čeho píchnout a budu mít peníze nazbyt ... takže to v dohledné době (kromě toho deště) nevypadá.
Pokud byste si chtěli udělat částečný obrázek o tom, jak asi vypadala hudba s hvězdárenským sestřihem, mrkněte tu - ale odmyslete si klavír, naopak přidejte celou filharmonii a přimyslete někdy zvláštní vizualizace přeletů satelitů. Místo mraků si představte mléčné dráhy a místo hvězdného nebe planety.
A co vy, jak jste na tom s vážnou hudbou a subjektivním přesvědčením o důležitosti dirigentů?
ha haaaaa :]
OdpovědětVymazatkdyz se ohlednu, tak presne takto to bylo>>>
„Jsou to tři vzájemně provázené celky. První je dramatická a chtěl jsem v ní vyjádřit fyzické pocity i to, jak lidské tělo reaguje na bolest nebo něco cizího. Druhá rovina je společenská, sděluje pocit jedince v davu. Závěrečná část – metafyzická, v sobě nese rituální motivy,“
>>> i kdyz tam mi to tak vubec neprislo, hold po bitve je kazdy general.
pred predstavenim jsem mel denni sneni, jak bych cizinci doporucoval uzasne predstaveni v brne. a obsah denniho sneni se vyvinul v cynicke doporuceni neprijemnemu znamemu .]
Jako já tenhle druh hlubokomyslného tance fakt nemám ráda jako divák, i když si myslím, že musí být psycho to tančit :)
OdpovědětVymazat