Warszawa - co bylo po Vánocích?

Cesta byla k uzoufání dlouhá, ale jakmile jsem přijela do W., cítila jsem se jako doma, kdoví, kdy se mi zase poštěstí bydlet v nějakém městě tak dlouhou dobu, abych si tak hezky zvykla. První člověk, který na mě promluvil byla žebračka u automatu na lístky. Když jsem se jí snažila setřást tím, že mluvím anglicky (ono totiž vůbec nefunguje, když polsky řeknete „nemluvím polsky“), tak plynule přešla do angličtiny – zrada. Jirka mi taky vyprávěl, že natrefil na polského bezdomovce, který mluvil anglicky líp jak on :D

Tentokrát jsem samozřejmě věděla co a jak takže jsem jako starý warszawský matador nastoupila do 160ky Targówek a nechala se dovést na Staré Miasto, vytáhla jsem svůj narvaný kufr do 4. patra a … všechno bylo stejné jako než jsem odjela :)

Kathi, Melanii a Ryana jsem viděla až na introduction of training processes a to bylo trochu divný, protože na předmětu jsem se po nich nemohla moc sápat, ale já se stejně sápala, protože jsem byla ráda, že je vidím :) Přednášce jsem moc nedala, páč Ryan si sedl vedle mě a celou dobu dělal koniny – byl v gala, protože o hodinu později měl s Melanií trénink pro true english gentlemen and ladies – sranda to byla. Bylo mi trochu líto, že jsem si s ním a Kathi moc nepokeclala, ale kafe s Petrou a Jirkou v Melone to spravilo.

Další den byli tři králové a s Ryanem jsme si dali scuka ve škole, protože si potřeboval něco okopírovat. To, že místo nebylo zvoleno nejvhodněji mi začalo docházet, když jsem procházela placem zámkovým, který byl narvaný modlícími se lidmi s papírovými korunami na hlavách – taková malá fanaticky náboženská davová psychóza – brrr. Autobus byl taky poloprázdný, což mi mohlo napovědět. I vrátní ve škole se na mě podivně dívali, když jsem procházela vrátnicí – na dvoře ani noha, nikde světla v učebnách … no jo, on byl totiž státní svátek! Takže ve škole byl jen security guard a jinak ani živáčka. Co teď – imposter syndrom zapracoval a já jsem nechtěla čekat v budově, protože jsem si připadala blbě, tak jsem chvíli čekala venku a pak jsem začala být naštvaná kůli Ryanovým akademickým čtvrthodinkám, protože on samozřejmě nikde. Nakonec jsem to překombinovala, takže jsme se vlastně potkali úplnou náhodou u Nudle v pudle – no haluz :D Zbytek dne jsme strávili předstíráním, že se učíme v Czulym Barbarzyncovi.  Večer jsme pak na bytě ještě s Kathi hráli hry a žrali co zbylo od Vánoc a já se konečně sociálně saturovala.

Zkouškové  na Erasmu je ošidná věc, bylo mi to totiž tak nějak putna, nevím proč – jestli byly předměty moc jednoduché, nebo tak? Každopádně na každou zkoušku jsem se učila v průměru půl dne, spíš míň. Některé zkoušky byly vyloženě fraška (Introduction to training processes – ve vzorovém testu na poslední hodině byla dokonce otázka „Má Karina Tomczyk ráda cestování vlakem? – ano-ne.“ – málem jsem se počůrala), jiné byly polofraška, jako například z Understnding Poland, kde byl obrázek z Gazety Stoleczne z rozhovoru s Erasmáky o Polsku a otázka byla „Co můžete vidět na obrázku? A – Flavios italian extravagancy, B – Ryans british tendency to conquer the whole world, C – Kathis bicultural experiences, D – happy Erasmus students in Warsaw“ :DDD – taky jsem si málem cvrkla.

Nejtěžší byly zkoušky z assessmentu (super předmět - tam po nás Anna Gabińská chtěla i myslet) a z biological foundations (nikdy nezapomenu, jak přednášející předváděla zmateného holuba aby ilustrovala učení pokusem a omylem :D)

Ošidná věc byla i ta, že nad námi visel Damoklův meč Ryanova brzkého odjezdu, takže jsme se snažili chodit ven a vídat se tím víc. Což zahrnovalo skvělého Koperníka (po 4 hodinách hraní, dostávání elektrických šoků, mačkání tlačítek, ježdění s kostrou a dělání animovaných filmů jsme byli tak vyfluslí, že ani na kafe jsme nešli), awesome večer v Hulakule s Ryanem, Flaviem, Petrou a Jirkou (i na kolotoči jsme se projeli, zastříleli jsme si a zmasakrovali pár obludek plastovými míčky – bylo to po hodině Understanding Poland, tak jsme se museli trošku odreagovat :)

anna2rerajče.net

anna2rerajče.net

anna2rerajče.net

anna2rerajče.net

No abych to zkrátila, Ryan odjížděl celkem tři dny, protože nebyl schopný si zabukovat si lístky. V tu chvíli jsem si vzpomněla na Péťu na rozlučkové párty před odjezdem do W., který říkal, že jednou se loučit je až dost – Ryan se loučil ve čtvrtek v Tygmontu a  Fajce, v pátek na Patrickově narozeninové oslavě, no a když už jsem si byla jistá, že neodjede vůbec, tak si vybral ten nejhorší možný termín – sobotu dopoledne, vrazil mi britskou vlajku a odletěl. Fňuk.

anna2rerajče.net

anna2rerajče.net

Kathi měla odjet týden po něm, ale až do 18 měla zkoušky, takže nechtěla nic podnikat, tak jsme spolu vlastně pořádně strávili čas až když přijela Adél a taky ve čtvrteční Toruni. I když španělská pátek párty se šarlotkou byla taky awesome :)

anna2rerajče.net

Next stop – Toruń! :) (teaser)