První únorový

Pro ty, kdo tu se mnou nejsou poskytuji rekapitulaci tohoto týdne:


PONDĚLÍ

Tyjo, já si nepamatuju, co jsem dělala v pondělí! Jo, pomatuju vlastně, celý den jsem trčela v knihovně a psala seminárku pro pana Roubala. Na to, že jsem jeho předmět totálně a nesobecky milovala (a jeho taky samozřejmě), jsem se na seminárku docela vybodla, ale díky jeho mírnému naturelu mám už všechna políčka zelená! 

Ovšem prokrastinace se mi nevyhnula ani (zvláště) v knihovně. Poté, co jsem zaplatila 130,- pokutu za nevrácené knížky (bože, ten čas tak letí!), jsem se se dvěma termoskami, čtyřmi rohlíky a pomelem uvelebila na strategickém místě v terapeutickém koutku a začetla se do Neslibovala jsem ti procházku růžovým sadem - no co, prakticky to můžu považovat za studijní literaturu! Pomelo bylo mňam, rohlíky taky, káva odporná (empiricky ověřeno i Albertem) a čaj vynikající (no jo, zázvorový sirup je zázvorový sirup :) Albi se stal prokrastinačním jádrem (učil se na metodologii), tak jsme podiskutovali o prototypických propagačních fotografiích univerzit (mladí lidé na trávě s ntb s permanentním colgateovým úsměvem na líci) a o životě, vesmíru a vůbec. A dostala jsem linecké kolečko! 


ÚTERÝ

V Praze je blaze - s Verčou jsme jely s SA na Play (v Praze se s námi scukla ještě Evka). Cestou busem jsme čitaly a bavily se chudáky močícími lidmi, kterým dělaly neplechu záchodové dveře - bože, ta škodolibost je hrozná vlastnost. V Praze jsem vytáhla svoji obr mapu, abych ji mohla zase schovat, protože se za mě Verča styděla. 

Vynechaly jsme obligátní destinace (Staromák a Karlovo hocičo) a vyrazily pro pomerančovou marmeládu a burákové máslo do M&S a posléze na Vyšehrad! Hrobů jako máku, Fučík se opravdu jmenuje Julius, a Vladimír Ráž má náhrobek z růžového mramoru! 

No a Play? - super-úžo-žůžo. Vyhrály jsme si jak malé a všechno jsme to nafotily. Na fotky můžete kuknout tu.
 
STŘEDA

Hmm, tahle rekonstrukce mi začíná dělat problém, ale mám takový pocit, že jsem se regenerovala a pak večer zívala v Podnebí, kde jsem měla hezké faux pas, když jsem použila velice expresivní xenofobní výraz "cizák" (v evaluačním kontextu jako výraz pro zahraničního studenta - tímto se jim omlouvám) a zrovna vedle mě v tu chvíli seděl Ditin turecký kamarád Ali. Naštěstí říkal, že nerozuměl. Taky ve mě uzrála myšlenka, že se na privát přestěhuju až po Erasmu - prakticky jsem si to zdůvodnila pěkně, ale klíčí ve mě pocit, že jsem nechala holky ve štychu a vůbec není příjemný.


ČTVRTEK

Den sportu - hned po ránu (na 12 :)) jsem vyrazila na squash, kde jsem, jako již tradičně,  šestkrát prohrála - nejdřív s Davidem, pak s Honzou a nakonec i s Filipem (Honzovi už dlužím 3 Frajery), spálila si koleno při jednom ze svých obětavých skluzů pro míček a byla svědkem toho, jak se Honza mění na Maxipsa Fíka po boji se skupinou pěti ninjů (nebo jedním squashovým míčkem omylem vmeteným do očnice Filipovou raketou). 

Jako bolestné jsme si dali oběd U Kormidla a já se následně vydala pro 3D Reflex s jehož pomocí jsem dozevlila až do bowlingově srazového času. 

Jó, bowling, stejně absurdní aktivita jako lyžování. Zastávám teorii, že kdyby sem přiletěli emzáci (pro neznalé MZ = mimozemšťané) a viděli by lidskou kratochvíli nechat se na prkýnkách vyvézt na kopec a pak ho po prkýnkách sjet, ťukali by si na čelo. Bowling je to stejné v bleděmodrém, akorát s koulí a pajdulákama. Vzhledem k tomu, že jsem kouli držela v ruce asi podruhé v životě a ještě k tomu blbě, byla jsem na chvostu, ale hodinka a půl utekla jako nic a to jsem si i zvládla s Michalem prohodit bowlingové já - Michal/já tehdy nahrál závratnách 48 bodů, chudák :)) Jo a taky jsem si zvládla mezi dorazivšími koulemi slisovat ukazovák. 


V následné hospodě na průmce, kde nosili pivo bez objednání a syrečkové chleby místo růží, jsem si po dlouhé době pokecala s Bárou, Niky a Honzou a byla to paráda! Pak se debata sice zvrhla do diskuse týkající se skoro-rehabilitace komunistů (ach ty žurnabakalářky), až jsem byla překvapená logikou argumentů (jako beze srandy - spoustu věcí jsem nevěděla), ale byla jsem z celého dne tak zdrblá, že jsem se nemohla aktivně zapojit.


PÁTEK

Den  ve znamení evaluací (pěkná pruda), vypalování Cdček (Eva a Vašek!!!! - kéž dopadnu tak, aby to nebyli poslední interpreti, které v životě uslyším) a hospicu. Tomášovi umřel křeček - důvodů prý bylo hned několik - buď ho nekrmili, nebo měl rozsáhlá vnitřní zranění po pádu ze dvou metrů (to ho dávali na skříň nebo co?!), nebo trpěl teplotními rozdíly (wtf?!?), nebo umřel stářím - poslední možnost mi nepřipadá moc pravděpodobná, spíš se divím, že tak dlouho vydržel ...


V hospiu šlo všechno jako na drátkách - projektor se podřilo připojit (minule ne), ntb jsme měli (a nepotřebovali!), repráčky jsem přinesla (dobře já!), film s Burianem se moc líbil, Tom si pospal a tak - prostě paráda. Akorát jsme se dozvěděli, že naše stálice, paní Hanousková, která poprvé na promítání nepřišla, už nepřijde. Takže závěr dne stál za prd ... no aspoň se mě nepokusilo srazit žádné auto, narozdíl od minule, ale zato jsem si na cestě tam přivřela prst do dvěří - život holt není peříčko :)


SOBOTA

Mňo, je skoro půl desáté a já tu sedím v pyžamu u stolu a píšu do blogu. V sedm mě probudila svým mnaučením kočka a pak už jsem nezabrala. No a co mám dneska v plánu? - psaní závěrečné zprávy z evaluací (pěkněj vopruz), přijít na to, jak se v Excelu dělají procenta (není to tak jednoduché, jak to vypadá, fakticky!) a sbalit se na hory - zítra vyjíždím za ranního kuropění (doslova, sousedi mají kohouta) směr Pec pod Sněžkou - jupí!!!!!