Objevila jsem novou prokrastinační zábavu - hledání bytů podle určených kritérií. Je to krása, můžete si pak představovat, že máte mahagonovou kuchyňskou linku, mramorový krb, stoleté parkety ze šlechtěného dubu a že tohle všechno je vaše, aspoň na chvilu. Ne ... takhle to nedělám, hledám obyčejný 3+1 do 13 000 s relativně dobrou dostupností a nízkou pravděpodobností, že nás někdo na cestě domů znásilní. No a i to se ukázalo jako pořádně zašmodrchaný Gordický kuzel, jen tu pitomou kudlu ne a ne najít. Ale má víra neupadá, upadla jen na chvíli a to po ...
První prohlídce!
No, jak to říct, samotný byt byl celkem fajn - 3+1 za 12 500 na Podnásepní. Jako správně spořivé holky jsme si řekly, JO! Co na tom, že hned za humny jsou koleje po kterých sviští upískané vlaky, snad bude mít plastová okna. Abych řekla pravdu, plastová okna byla to poslední, na co jsem během cesty na prohlídku myslela, spíš jsem myslela na železnou tyč a baseballovou pálku. Proč? No S Verčou jsme plny nadšení a optimismu vystoupily na Vlhké. Stále plny nadšení jsme to švihly o ulici vedle a na Stavební nás úsměv postupně zvolna opouštěl - vymlácené schránky, olezlé fasády, ale to by tak nevadilo, jako to, že ulice byla pustá, tichá a odříznutá od normálního světa tramvajových kolejí. No a Podnásepní? "Hej, ta paní říkala, že mám zahnout do koupelen." A opravdu, hned vedle dělnické ubytovny byl průjezd ozdobený otlučeným nápisem "koupelny" a zrovna z něj vyjížděl náklaďák. Tady? - to snad ne, horší by bylo snad jen, kdyby nás paní pronajímatelka nasměrovala rovnou do té ubytovny. Cestou po Podnásepní jsme míjely hloučky vilných dělníků v montérkách (když jsme pak stály na ostrůvku, tak Verča neměla nic jiného na práci, než mi povídat o vraždách v Praze, skvělé téma) a já si už začala v hlavě vybírat ten nejlepší katastrofický scénář zahrnující prvky násilí z filmů s hvězdičkou.
K naší smůle byl byt obrovský a celkem hezký - parkety, velké pokoje, pohužel nevybavený, s jedním pokojem průchozím. V druhém pokoji byly, asi pro parádu, veliké masivní železné dveře, to asi aby se tam vlezl pidináklaďáček - ve 2. patře? - rozhodně dělnický vliv ...
Z první prohlídky jsem očividně neměla ten nejlepší pocit, ale pravdou je, že vysněný privátek člověk nenajde jen tak a já se prvního neúspěchu nezaleknu! Někde na nás ten krásný, levný a dostupný 3+1 prostě čeká.
Jak dlouho trvalo uhnízdění vám?Máte nějaké hororové storky?
Žádné komentáře:
Okomentovat