Tady jsem se trochu zarazila, když jsem to psala, protože jsem zjistila, že kromě lidí, zvířat a stojánků na vajíčka, jsem si nebyla schopná vzpomenout, co jiného by mi čistě hypoteticky mohlo chybět a nedalo se nějak nahradit.
Dobrá pojďme se zaměřit spíš na to, co mi to dá, než na to, co ztratím. Uděláme si tu takový malý bilančníček.
PRO
- Iluze svobody a samostatnosti - iluze proto, že stejně budu dál vykořisťovat naše, akorát už u nich nebudu bydlet, což pro mě znamená zbavit se maminčiných telefonátů ve dvě ráno s tématem "už jedeš?"
- Zlepšení sebeobrazu - ano je to tak, sice se můžu hájit tím, že jsem z Brna a tudíž je ptákovina platit si (nebo spíš nechat si platit) privát, ale věc se má tak, že většina kamarádů bydlí na privátě (nejsou místní, zmetci) a já si mezi nimi připadám nesamostatně.
- Spousta nových zkušeností - už jen obcházení bytů, nejen samotné bydlení, pro mě bude zážitek, schválně kolik podivných existencí se nám bude snažit namluvit, že ta jejich střecha nad hlavou je to nejlepší pro nás.
- Bydlení s kamarádkami - tohle je rozhodně největší výhoda, naprosto symetrický vztah (do doby, než budeme platit nájem :) mezi rozumnými lidmi (hihiii). Nikdo mě nebude sprdávat za pitominy a jestli jo, sprdnu ho zpátky! A hlavně - od kamarádek by zněla zvláštně věta: "dokud tady bydlíš, tak ..."
- Blíž do centra - mám pocit, že všechno, co najdeme, bude blíž :)
- Poznám své i cizí světlé a temné stránky - hlavně takové ty kravinky, co si člověk oblíbí, nebo ho neuvěřitelně serou.
- Finance - jednoznačně. Nejsem soběstačná a do ukončení studia pravděpodobně ani nebudu, takže - je mi to vůči rodičům trapné.
- Samostatnost - teď si budu muset prát, žehlit, vysávat, umývat nádobí, nakupovat a vejrat do prázdné ledničky ... hmm, počkat, to všechno dělám i teď :)
- Stesk - přece jenom, je to malý krok pro lidstvo, ale velký pro Aničku, začíná se mi stýskat už teď a to jsme ještě ani nic nevybraly
Najs - "proti" je kratší!!! Ale to nemění nic na tom, že na to musím furt myslet. Někdy mám pocit, že mám chvíle životního vakuovaného poklidu a pak se na mě zčista jasna nahrne víc věcí. No co - použijeme zralou formu obrany - supresi ... když nad tím tak přemýšlím, tak ji vlastně používám pořád, ale pod jiným jménem :))
Napadá vás něco dalšího do pro a proti? Jaké byly vaše první prívátové krůčky? Bolestné? Krásné? Svěřte se Aničce :)
přemýšlela jsem, co ti na to napsat, jelikož když se nad tím zamyslím,nikdy jsem tohle řešit nemusela, jelikož tím že jsem studovala v Brně, mi nic jiného ani nezbývalo než žít na privátě. A abych pravdu řekla jsem za to dost ráda, jelikož jsem se docela hooodně osamostatnila a celkem i změnila, hlavně dospěla jak říká moje maminka. Zážitky z privátu jsou různé: ten úplně první rok byl úplně nejlepší - super lidi, bydlení a hlavně pro nás všechny to byl první privát, tak jsme si hned na začátku stanovili nějaká pravidla a bylo vše ok. Po dvou letech jsem se rozhodla že se ale přestěhuji, dost to ovlivnilo i to, že na tom privátě najednou se změnilo osazenstvo a taky moje moc dobrá kámoška odcházela pryč se svým klukem. Takže jsem si našla druhý privát, který sice byl lepší co se týče polohy, ale se spolubydlou jsme si moc nesedly,ale nějak jsem to protrpěla, jelikož nízký nájem a super okolí. No a teď jsem se zase stěhovala a ten byt mi vyhovuje nejvíc, asi proto že jsem konečně sama, bez spolubydlících a celkem jsem si zvykla. Sice někdy si nemám s kým popovídat, ale to většinou řeší icq nebo chat. Důležité pro mě je, že nemusím na nikoho brát ohled a žiju si svůj pohodový život. Jediná věc, co mi za celou dobu minulých privátu ale nejvíc vadila, byla finanční podpora rodičů - s věkem mi to začalo být čím dal tím víc nepříjemné, že mě stále živí, ale to se už naštěsti změnilo a už fakt jedu jen na vlastní účet. Jako největší pozitivum, ale beru to osamostatnění a to že stojím na vlastních nohou, ta nezávislost je pro mě asi úplně nejdůležitější.
OdpovědětVymazatPřemýšlím ale jestli bych nějak řešila situaci, kdybych studovala a žila v mém rodném městě. Tam ale není zas tak moc možností, většina mých kamarádu jde od rodičů až ve chvílí, kdy se sestěhovávají s partnerem do jednoho bytu, ve kterém zůstavají i po svatbě (pokud teda svatba proběhne).
Ale zas můj brácha se stěhoval od našich asi ve 24, kdy si koupil byt. Pro něho impulzem stěhování bylo to, že já jsem odešla do Brna a najednou si uvědomil, že ve 24 přece nemůže být doma u maminky, když jeho mladší sestřička tak statečně bojuje sama samotinká v Brně..no a taky tomu přispělo i maminčina starostlivost, pečlivost a hyterická scéna, když se jednou vrátil z hospy a poblinkal čerstvě vymalovanou zeď v pokoji..ale to už je jiný příběh:-D
Zeď v pokoji! Chci to slyšet! (číst:)) Ale jinak děkuju za dlouhý a zajímavý koment - právě to osamostatnění mě láká, ale podpora od rodičů bude nezbytná a doufám, že bude, páč jinak hasta la vista stěhování. No a na partnera bych se nespolíhala, radši se přestěhuju na zkoušku sama :)
OdpovědětVymazatJá se samostatného bydlení nebála. Nebo jsem nad tím možná spíše nepřemýšlela, protože podobně jako u Veru mi nic jiného nezbývalo, když v Havířově není žádná vysoká škola a do Ostravy jsem nechtěla :-)
OdpovědětVymazatNejprve to bylo děsné, ale to nejspíš proto, že jsem byla zadaná a bláznivě zamilovaná a v Brně nikoho neznala, tak jsem si tu připadala děsně sama a teprve tvořící se vztah se spolubydlícima nebyl zrovna naplňující. Oni už na tom bytě byli sžití, já se teprve učila, co všechno to spolubydlení znamená, kolik toho nakoupit, co uvařit, v kolik musím vyjít do školy apod. :-) Ale pak to bylo jen lepší a lepší! A já si připadala čím dál "dospělejší". Jasně, pravda je, že i pro mě, narozdíl od Verči, je to iluze samostatnosti. Naši mi pořád platí nájem a cestu do Brna a něco zbyde i na základní potraviny, ale současný pocit je k nezaplacení! Opravdu se cítím dobře, když si takhle sama hospodařím v bytečku v Brně a už si tam připadám víc doma, než v Havířově.. proto: DOPORUČUJI! Já vím, že u tebe je zádrhel, že jsi z Brna, ale myslím, že je to třeba pro rozvoj. To, co do tebe rodiče investují, jednou oplatíš zase na svých dětech :-) A navíc! Bude to dobrá průprava na tvou samostatnou existenci v zahraničí! Jinak bys to tam mohla mít podle mě těžké.. :(