úterý 25. června 2013

Kanada - zítra tomu bude dva týdny!

anna2rerajče.net

Je to tady v úterý máme dvoutýdenní výročí příletu do Kanady!

Co se změnilo?

PRÁCE

Už jsem trochu v klidovějším modu, protože máme práci - Honzovi se teda ještě na noční skladničení neozvali, ale počítám, že tak do dvou dnů by mohli. No a já budu pyšná pracovnice v oddělení Deli - dělání baget, salátů, kuchání kuřat, prostě práce všeho druhu - první směnu mám ve čtvrtek, tak držte palec :)

anna2rerajče.net

Jinak s prací všeobecně, že by se nám nějak podbízeli, tak to nehrozí - zkusili jsme ještě jeden obchoďák, inzeráty na server kijiji.ca, který v Kanadě funguje jako Aukro, ale na všechno a sem tam se něco objeví, ale není toho mnoho a ani kdovíjaké. No, je to sice jen na měsíc, ale pak to začne znova - pravděpodobně v Torontu, kam se přesuneme (tentokrát už bez našetřených peněz pravděpodobně uáááááá).

Dneska jsme taky byli poprvé dělat hot balloon crew, což spočívalo v tom, že jsme vstávali ve 3/4 na 4, abysme se na 5 dostali do "odletového" parku. Cestou jsme trochu zakufrovali a minuli jsme tak správný most, čímž jsme nabrali patnáctiminutové zpoždění. Což nevadilo, protože pro spanělského baloon pilota Daniela to bylo tak akorát :) Pak se o deset minut později doharašil kanaďan Dan, který to má jako summer part time job a mohlo se začít. Jediná věc, která je potřeba o horkovzdušných balonech vědět je, že všechny komponenty jsou těžké jako kráva - koš pro 9 pasažérů, hořáky i samotný balon. Zjistila jsem, že mých 65 kilo (plus minus) je na balon opravdu málo a ten pocit, kdy se koš naklápí tam, kam ho táhne vítr a ani když se na něj pověsíte, tak ho to nijak neovlivní, bych vám přála zažít. Takže - když to vezmu kolem a kolem - spíš práce pro chlapy, tak asi budu muset aspoň řídit dodávku s vozíkem, který je velký jako kráva. A mluvit do vysílačky! :D

anna2rerajče.net

Samozřejmě, vypadá to jako pracovní vtip, ale zrovna tenhle job nám asi vyšel. Oproti tomu nám práci nabízeli i fakt divní lidi, například watchmen66, který nebyl ani po 5 mailech schopný uvézt pravé jméno. Dneska nám přišla e-mailem nabídka na mystery shopping, což asi bude nějaký hoax a Honza se ještě půjde poptat do Walmartu (já ne, je to daleko a myslím, že Superstore ve mě zabije něco malého a důležitého a nepotřebuju, aby to bylo zabité dvakrát).

BYDLENÍ

Po pěti dnech místo Petra na koleji (Péťa si mezitím užíval strukturního modelování a alkoholu s vědátory v rámci APA konference) a spolubydlení s jeho křesťansky velice angažovaným černošským spolubydlícím Augustinem, jsme se přesunuli asi o 300 metrů do hezkého jednopodlažního domečku místo Polky Martyny. Ne, že by byl Augustýn špatný spolubydlící, naopak, většinou tichý jako myška a zalezlý ve svém pokoji, ale některé jeho zvyky nás fascinovaly, například rozmrazování potravin (hodit na linku a mlátit do toho/hodit na zem a dupat po tom), zamykání (vždy a všude), nebo neurčité zvuky ozývající se z jeho pokoje (mohlo to být modlení, nebo náboženské zpěvy). Každopádně, získali jsme si ho tím, že jsme začali zakrývat hrnce pokličkami (kvůli mouchám - v Africe asi věčné téma) a na konci našeho pobytu jsme se s ním rozloučili čokoládou a tím si ho nadosmrti získali.

Domeček ve kterém bydlíme teď, je prostorný a v centru dění, bydlí s námi ještě Němka Naila a Španělka Sára - obě moc super holky. Taky jsme podědili papouška Mauího, který je pěkně vychcaný - umí říct Mauí, ale jen když z toho něco vytříská (něco je skoro všechno k jídlu) a pokud není v kleci tak občas láskyplně klovne do krve, případně posere některou z mnoha vodorovných ploch v obývaných prostorách. Zmetek ... ale roztomilý. K Honzovi chová zvláště vřelý vztah, ale domnívám se, že je to zejména kvůli jeho ptačímu příjmení.

anna2rerajče.net
anna2rerajče.net

DOPRAVA

Jo, tak to je kámen úrazu - pěškobusem je to na dlouho, autobusem drahé, takže tu je jen třetí možnost - na kole.

Svého úžasného Rudého hroma jsem získala zadarmiko a ještě mi byl přivezen před nos. Pán, postarší, milý, prošedivělý, měl za to, že když mu to kolo před dvěma roky někdo věnoval, není správné, aby ho prodával. Předtím, než ho přivezl, ještě vyměnil brzdové špalíky a dokonce si s sebou přivezl nářadí, aby mi mohl kolo ještě poštelovat. Když jsem mu za kolo nabídla pivo (mé poslední milované černé Krušovice ... ještěže máme ještě kousek slivky), myslel, že mu ho dávám jen podržet :D Pak mi sáhodlouze za pivo děkoval a já mu stejně sáhodlouze děkovala za kolo :)

anna2rerajče.net

Všechno se tím rapidně zrychlilo, akorát nemá blatníky, takže když jsem jela do Safeway pro plechovky fazolí (dělali jsme s Petrem a Honzou Čili ... jela jsem tam dvakrát, páč fazole v nálevu tu mají sladké, což jsem nevěděla - a to jsem si gratulovala, jak jsem se obrazně vyhla plechovkám fazolí s melasou a javorovým sirupem :), měla jsem na zadku nádherný nástřik pneumatiky.

JÍDLO

V současnosti zkoumám účinky dlouhodobého požívání kari na organismus. Počítám, že kdyby mě teďka rozpitvali, tak budou moje vnitřnosti zářit jako sluníčko ... možná s patinou levného černého čaje. 

Takže jsme zatím na kari rýži a na vločkách s mlékem. Předevčírem jsme udělali tu chybu, že jsme zašli na burgera do Five guys (lepší mekáč) a dali si všechno, co tam měli, včetně hranolků. Varovat nás mělo už prostředí - podlaha vypadala jako v opičárně, protože personál měl úžasný nápad, nabízet hostům čekajícím ve frontě buráky ... no a kam se slupkama, žejo :) Jinak porce to byla opravdu obrovská - hranolky byly za normálních okolností v kelímcích, ale asi se jim to zdálo málo, takže když jsme otevřeli pytel s potravou, zjistili jsme, že je vrchovatě zasypaná dalšími hranolky. No byly to hřebíky do rakve našeho zdravého stravování a ležely ještě dlouho v nás a neustále se připomínaly.

anna2rerajče.net
anna2rerajče.net

Zvažuji koupi svého prvního burákového másla! I když, zatím mám hodně fazolí ...

KANAĎANI

Tak ze vzdělávacích důvodů považuji za nutné, abyste zhlédli tyto tutoriály o Saskatchewancích a o Kanaďanech. Prý je to živý příklad toho, čeho se tu můžeme dočkat.

Jinak:

  • Kanaďané jsou zdvořilí - a to hodně. Nezažila jsem, že by se mi každý den aspoň někdo neomluvil. Petr říkal, že dokonce zažil Kanaďanku, která se omlouvala židli, když s ní nechtěně praštila.
  • Kanaďané mají auta - pokud nemají auta, mají je jejich rodiče, pokud je nemají ani jejich rodiče, jsou pravděpodobně černí a jezdí autobusem. Jinak tu frčí i kola, pěškobusem moc ne. Kanadská auta jsou velká (jako fakt velká) a z předního nárazníku jim trčí elektrická zástrčka, aby jim v -40 v zimě startovala, což je tu pravděpodobně otázka života a smrti. Řidiči jsou ohleduplní k přecházejícím chodcům, chodce na chodnících moc neregistrují, stejně jako dešťové kaluže (o čemž svědčí již druhé nahození, které jsme absolvovali jízdou pěškobusem). Už se nám podařilo přecházením křižovatky zastavit auta ve třech směrech!
  • Kanaďané jsou těžko zachytitelný druh - zatím jsme přišli do styku hlavně s přistěhovalci, případně nekanaďany, co tu jsou přes pracovní vízum, možná to bude způsobeno i bodem č. 2 - Kanaďani mají auta, protože díky této podmínce se na volných prostranstvích uličních vyskytují jen pomálu.

WHAT ELSE?

No, teď tu do prvního července probíhá jazzový festival, takže aspoň mám kde trávit volné chvilky (usnadněno kolem a to hodně). A zítra se jdu naučit pár jazzových kroků na promenádu u řeky. Dneska pravděpodobně relax doma, s filmem, nebo v nějaké hospodě s alkoholem (už v krvi, protože v barech je to tu drahé jako, no jako něco hrozně drahého :)


anna2rerajče.net

čtvrtek 20. června 2013

Kanada - S-toon

anna2rerajče.net
Saskatoon (pro místní S-toon - čteno "stůn") leží v kanadské provincii Saskatchewan (nickname  Land of the living skies) a podle turistických stránek je pojmenován podle indiánského názvu pro bobule, co tu všude rostou (ne, že bych je viděla, ale předpokládám, že informace pro turisty nelžou). Rozlohou je to městečko připodobnitelné k Brnu, ale obyvatel tu žije o polovinu méně, takže je to tu celé takové roztahané. Po vzoru západních (a hlavně kanadských a amerických měst) jsou tu všechny ulice podle pravítka (doslova) a víc auto-friendly, než chodec-friendly a to zejména díky občasné absenci chodníků a velkým vzdálenostem (nejbližší obchod je od kolejí cca kilák a půl). 

Centrum města je okupováno úřady, kávovými řetězci (Starbucks na každém prvním rohu, Tim Horton na každém druhém) a kanclíky. Domorodci se stahují do rezidenčních čtvtí, které vznikly kolem hlavních silnic - je tam klídek a hodně zeleno, taky kvůli nim (a kvůli tomu, že je to prérijní placka, a že se tady staví hlavně jednopatrové rodinné baráčky ... mimochodem nechápu, jak v nich můžou přežít zimu, když vypadají jak z papundeklu) vypadá celé město jako jeden velký český les. Zelený, stinný, příjemný.

anna2rerajče.net
anna2rerajče.net


Není to ošklivé město - když teda nepočítám hrůzný hotel, který vypadá jako zámek a byl postavený jako jedna z prvních budov u řeky in the middle of nowhere. Jen je to jakési nemastné, neslané - dobře, u univerzity se snažili, aby vypadala "historicky", takže nevypadá, jako by byla postavená ve 20. století, ale v 19. Snaha hezká, kampus velký, jako opravdu velký - zabírá asi čtvrtinu města :D Ale stejně - chybí mi tu ten městský pocit. Saskatoon není město na zastavení, ale na projetí. Jsou tu hezká místa, to ano, třeba Broadway street s menšími obchůdky, nebo několikakilometrová promenáda podél řeky, kde si člověk připadá jako by ani nebyl ve městě, a spousta parků, ale o nějakém veřejném prostoru, nebo třeba o kavárnách s posezením, kterém máme v Čechách, si tu můžete nechat jen zdát.

anna2rerajče.net

Ale mají tu svištíky/syslíky!



neděle 16. června 2013

Kanada - první krůčky

anna2rerajče.net


Tak, už jsem pátý den v Kanadě, tak by se hodilo něco napsat :)

Well, well, well ...

11.6. ve čtyři hodiny ráno jsem se vyhrabala z postele, probudila ovíněnou Verču a vydaly jsme se směr Grand odkud měla započnout moje Cesta. S velký C., protože v zámoří jsem ještě nebyla. Cesta do Prahy trvala bdělého času 15 minut, na zbytek jsem zhasla jako svíce. Z Florence mě na letiště za kávovou úplatu eskortoval Jirka, za což jsem mu byla opravdu velice vděčná a pak už mě čekal jen scuk s Honzou, odbavení a hurá do Frankfurtu (začínám asi lítání přicházet na chuť :)

Ve F. jsme se potkali s Cefasem - Belgičanem, který měl v Calgary bydlet u stejného couschsurfera Lloyda, jako my. Vezl si s sebou kolo s tím, že z Calgary pojede po západním pobřeží do Mexika. S přítelkyní, toho času v Pákistánu, si dali sraz v Denveru :D (no mazec). Taky jsme tam potkali Češku Martinu, která do Calgary letěla přes stejné vízum jako my s tím, že bude bydlet s kamarády a najde si tam nějakou práci.

Cesta letadlem byla trochu únavná, ale zvládli jsme to - 11 hodin brrr, časový posun nás masíruje ještě teď. Na imigračním byli lehce zdlouhaví. Taky mě vyděsilo, když si mě imigrační úředník jako jedinou vzal k sobě do kanclu, zatímco ostatní postávali u klasických kojí. Říkala jsem si, že je to určitě tou trávovou mastičkou, co jsem si vzala s sebou ... a pepřákem, který jsem nenahlásila. Naštěstí bylo všechno v pořádku, akorát ve mě o Saskatoonu začaly hlodat lehké pochybnosti v závislosti na následující konverzaci:

A: Where do you hope to work in Canada - in what city?
B: Em .. Saskatoon ...
A: ... WHY?

Sooo, to byla první věc :)

Po příjezdu do C jsme se rozloučili s Cefasem, který si nakonec našel jiného couchsurfera s odvozem ... jo to je jedna z věcí, která by se měla o Kanadě vědět - bez auta si tu moc neškrtnete. Pavel z Mitte je teď s přítelkyní v Canmore a hlásil: Jé, to je od vás kousek, jen hodinu po dálnici :)

anna2rerajče.net

K Lloydovi jsme se mnoha autobusovými přestupy nakonec dokodrcali - díky Honzovu orientačnímu smyslu a konečně jsme měli kam hlavu složit. (akorát teda autobusy tu mají zvláštní - jezdí bez jízdního řádu, jízdenka na hoďku a půl stojí v přepočtu 60 Kč a staví jen na znamení - zastávka za vybranými křižovatkami a dveře se otvírají lehce nahodile - do té doby, než přijdete na to, že se má tlačit na dveře :D)

U Lloyda, seznámili jsme se s německou couchsurferkou Andreou a Lloyd je taky týpek - měl doma všechno - od bumerangu, po sušičku na maso :) Škoda, že jsme s ním nemohli strávit víc času, ale peníze tečou pryč a zatím žádné nepřitékají zpět ... (although - dneska se jdeme podbízet:)

V Calgary nás provedl ropný kontrolor Vilém, kterýžto jest Honzovým spolužákem z politologie a v C. dlí už 9 měsíců. V rámci prochajdy jsme zvládli ve městě, které je co do počtu lidí asi tak jako Praha, potkat jediné dva lidi, co jsme znali - Andreu s kamarádkou a Češku Martinu s kamarádem - docela náhoda :)) Calgary je stejná jako většina Kanadských měst - pravidelné ulice, žádná náměstí, beton, stromové aleje a v zimě kosa jako prase :) Dokonce tam mají věžáky spojené prosklenými tunelovými mostky, aby se mezi nimi dalo přecházet bez toho, aby se vylezlo ven :) ... a to jsem ještě nevěděla, že Saskatoonská univerzita je propojená sítí tunelů, aby se v -40 nemuselo vůbec vylízat z kampusu :D

anna2rerajče.net

Lloyd byl skvělý - udělal nám boloňské špagety. My mu udělali mu bramboráky, dali slivovici a pivo, pokecali i spolu s Vilémem a pak nás odvezl autem na stanoviště Greyhoundů, kam bysme se busy kodrcali aspoň hoďku.

anna2rerajče.net

Řidič Greyhoundu nás znejistěl podruhé:

You are heading to Saskatoon? Hmm ... interesting ... usually people are buying the ticket for the opposite direction ...

Ha, ha, ha ... no, jedenáctihodinová cesta s hodinovým zpožděním byla zdlouhavá, už proto, že jakmile vidíte prvních deset metrů placaté prérie, viděli jste všechno. Hezký kanadský žertík říká, že pokud vám v Saskatchewanu zdrhne z farmy pes, vidíte ho utíkat ještě poté, co uběhne deset kilometrů :)

No, v Saskatoonu máme už druhý couchsurf - u Petrových kamarádů, u kterých surfoval před začátkem školy asi dva týdny. Panamanka Sára, Ir Chris, Filipínec Mark a Rumun Julián - proběhla nice narozeninová párty a zítra se už zase stěhujeme, tentokrát místo Petra na koleje na pět dní. Byt zdědíme i se szvláštním černošským spolubydlícím, který je silně věřící, není mu rozumět a bojí se žen, hmmm. No aspoň, že tam mají sviště - dneska jsme je viděli! Pak máme na měsíc domluvené bydlení u Polky Martiny, která má zelené vlasy.

A mám telefon - frajerské véčko! Za 17 dolarů ... a předplaceným kreditem 25 dolarů. Yay me! Taky jsem se snažila zorganizovat boardgame night, ale vypadá to, že všichni zmizeli ... že by se jim nelíbil jungle speed?

Zítra jdeme hledat práci, držte nám palce ... další pokus v pondělí - to už si budeme vyřizovat i SIN a účet v bance. Taky výpis z rejstříku trestů za lidových 36 dolarů ...

Začíná to být zajímavé :)