Kanada - první krůčky

anna2rerajče.net

Tak, už jsem pátý den v Kanadě, tak by se hodilo něco napsat :)

Well, well, well ...

11.6. ve čtyři hodiny ráno jsem se vyhrabala z postele, probudila ovíněnou Verču a vydaly jsme se směr Grand odkud měla započnout moje Cesta. S velký C., protože v zámoří jsem ještě nebyla. Cesta do Prahy trvala bdělého času 15 minut, na zbytek jsem zhasla jako svíce. Z Florence mě na letiště za kávovou úplatu eskortoval Jirka, za což jsem mu byla opravdu velice vděčná a pak už mě čekal jen scuk s Honzou, odbavení a hurá do Frankfurtu (začínám asi lítání přicházet na chuť :)

Ve F. jsme se potkali s Cefasem - Belgičanem, který měl v Calgary bydlet u stejného couschsurfera Lloyda, jako my. Vezl si s sebou kolo s tím, že z Calgary pojede po západním pobřeží do Mexika. S přítelkyní, toho času v Pákistánu, si dali sraz v Denveru :D (no mazec). Taky jsme tam potkali Češku Martinu, která do Calgary letěla přes stejné vízum jako my s tím, že bude bydlet s kamarády a najde si tam nějakou práci.

Cesta letadlem byla trochu únavná, ale zvládli jsme to - 11 hodin brrr, časový posun nás masíruje ještě teď. Na imigračním byli lehce zdlouhaví. Taky mě vyděsilo, když si mě imigrační úředník jako jedinou vzal k sobě do kanclu, zatímco ostatní postávali u klasických kojí. Říkala jsem si, že je to určitě tou trávovou mastičkou, co jsem si vzala s sebou ... a pepřákem, který jsem nenahlásila. Naštěstí bylo všechno v pořádku, akorát ve mě o Saskatoonu začaly hlodat lehké pochybnosti v závislosti na následující konverzaci:

A: Where do you hope to work in Canada - in what city?

B: Em .. Saskatoon ...

A: ... WHY?

Sooo, to byla první věc :)

Po příjezdu do C jsme se rozloučili s Cefasem, který si nakonec našel jiného couchsurfera s odvozem ... jo to je jedna z věcí, která by se měla o Kanadě vědět - bez auta si tu moc neškrtnete. Pavel z Mitte je teď s přítelkyní v Canmore a hlásil: Jé, to je od vás kousek, jen hodinu po dálnici :)

anna2rerajče.net

K Lloydovi jsme se mnoha autobusovými přestupy nakonec dokodrcali - díky Honzovu orientačnímu smyslu a konečně jsme měli kam hlavu složit. (akorát teda autobusy tu mají zvláštní - jezdí bez jízdního řádu, jízdenka na hoďku a půl stojí v přepočtu 60 Kč a staví jen na znamení - zastávka za vybranými křižovatkami a dveře se otvírají lehce nahodile - do té doby, než přijdete na to, že se má tlačit na dveře :D)

U Lloyda, seznámili jsme se s německou couchsurferkou Andreou a Lloyd je taky týpek - měl doma všechno - od bumerangu, po sušičku na maso :) Škoda, že jsme s ním nemohli strávit víc času, ale peníze tečou pryč a zatím žádné nepřitékají zpět ... (although - dneska se jdeme podbízet:)

V Calgary nás provedl ropný kontrolor Vilém, kterýžto jest Honzovým spolužákem z politologie a v C. dlí už 9 měsíců. V rámci prochajdy jsme zvládli ve městě, které je co do počtu lidí asi tak jako Praha, potkat jediné dva lidi, co jsme znali - Andreu s kamarádkou a Češku Martinu s kamarádem - docela náhoda :)) Calgary je stejná jako většina Kanadských měst - pravidelné ulice, žádná náměstí, beton, stromové aleje a v zimě kosa jako prase :) Dokonce tam mají věžáky spojené prosklenými tunelovými mostky, aby se mezi nimi dalo přecházet bez toho, aby se vylezlo ven :) ... a to jsem ještě nevěděla, že Saskatoonská univerzita je propojená sítí tunelů, aby se v -40 nemuselo vůbec vylízat z kampusu :D

anna2rerajče.net

Lloyd byl skvělý - udělal nám boloňské špagety. My mu udělali mu bramboráky, dali slivovici a pivo, pokecali i spolu s Vilémem a pak nás odvezl autem na stanoviště Greyhoundů, kam bysme se busy kodrcali aspoň hoďku.

anna2rerajče.net

Řidič Greyhoundu nás znejistěl podruhé:

You are heading to Saskatoon? Hmm ... interesting ... usually people are buying the ticket for the opposite direction ...

Ha, ha, ha ... no, jedenáctihodinová cesta s hodinovým zpožděním byla zdlouhavá, už proto, že jakmile vidíte prvních deset metrů placaté prérie, viděli jste všechno. Hezký kanadský žertík říká, že pokud vám v Saskatchewanu zdrhne z farmy pes, vidíte ho utíkat ještě poté, co uběhne deset kilometrů :)

No, v Saskatoonu máme už druhý couchsurf - u Petrových kamarádů, u kterých surfoval před začátkem školy asi dva týdny. Panamanka Sára, Ir Chris, Filipínec Mark a Rumun Julián - proběhla nice narozeninová párty a zítra se už zase stěhujeme, tentokrát místo Petra na koleje na pět dní. Byt zdědíme i se szvláštním černošským spolubydlícím, který je silně věřící, není mu rozumět a bojí se žen, hmmm. No aspoň, že tam mají sviště - dneska jsme je viděli! Pak máme na měsíc domluvené bydlení u Polky Martiny, která má zelené vlasy.

A mám telefon - frajerské véčko! Za 17 dolarů ... a předplaceným kreditem 25 dolarů. Yay me! Taky jsem se snažila zorganizovat boardgame night, ale vypadá to, že všichni zmizeli ... že by se jim nelíbil jungle speed?

Zítra jdeme hledat práci, držte nám palce ... další pokus v pondělí - to už si budeme vyřizovat i SIN a účet v bance. Taky výpis z rejstříku trestů za lidových 36 dolarů ...

Začíná to být zajímavé :)