pondělí 30. března 2015

Poslední kanadské střípky - jaro 2014

No, pro čtenáře bude tohle asi trochu míň záživné, ve srovnání s předchozími články, ale vzhledem k tomu, že tenhle blog funguje zároveň trochu jako cestovní deník, musíte se s tím smířit. A s čím? S tím, že má pamět je chabá, ale navzdory tomu je v zápisech velká mezera čítající tři měsíce – únor, březen a duben – plné práce, výplňkových činností, občasných výletů a prostě věcí, které bych nerada zapomněla, takže tady to je:

Úmor/Březen 2014

Práce, práce, práce, prší, ale furt jezdím na kole – btw. článek o Vancouveru z pohledu ze sedla, je tady :). Zjistila jsem, že jediné jídlo z Pinty, po kterém se na kole jet nedá, je burger (ale zase po něm můžu pět hodin nejíst).

anna2rerajče.net

Jinak je to tak všelijak, už se těším na slunko.

Ve Vancouveru se v březnu konala výroční konference TED X, na kterou stálo vstupné stejně, jako záloha na malý dům. Takže já nemajetná jsem se mohla tak maximálně pokochat interaktivní instalalací v podobě amébovité sítě natažené na Waterfrontu. Lidé mohli povrch téhle divné medúzy měnit pomocí aplikace pro chytré mobilní telefony. Taková pitominka. Já tam stejně postávala proto, abych si mohla šáhnout na Zimbarda, který tam taky přednášel. Naštěstí byly Ted talks streamované v reálném čase na velké plátno a se zpožděním nahrány na youtube.

anna2rerajče.net

S Martinou jsem se vydala na trhy na Granville Islandu – je tam spousta mňam věcí, například koláče s pekanovými ořechy. Člověk si může sednout na lavičku venku a kochat se lodičkama v zátoce, romantika a na březen docela teplo.

anna2rerajče.net

Taky jsem šla na jídlo s mamčinou bývalou spolužačkou Martinou a seznámila jsem se s její sympatickou dcerou – ta si nabrnkla ve Vietnamu Francouze, takže možná nebude dlouho Kanaďankou.

Zadarmo! jsem díky Erice (a prckovi, co ho hlídá) navštívila „slavné“ vancouver aquarium a poprvé viděla belugu (asi běluha či co) – faldíkovitá bílá velerybka s permanentním dementně veselým úsměvem – zamilovala jsem se!

anna2rerajče.net
anna2rerajče.net

Jinak docela často jezdím na English Bay – je tu písek, výhled a hezky.

anna2rerajče.net
anna2rerajče.net

Duben

Práce, práce, práce, hospody – nj – co jinýho :) Jinak v práci je kopa srandy, náplň je nuda, ale spolupracovníci jsou boží, tady třeba „uklízíme“ kartonové krabice, které mají jít do sběru, do kumbálu :) Vtípky, dobrá atmosféra, práci zvládám levou zadní, omáčky levou přední a tak, prostě vyjeté koleje. S klukama jsem byla i párkrát v hospodě.

anna2rerajče.net

Ale našla jsem si čas i na pár minivýletů, páč počasí se lepší, je chladno, to jo, ale slunko svítí, tak nebudu smrdět doma, že ne?

Na tancování jsem se seznámila se jednou ruskou, tak jsme zašly na pár kafat a pak na prochajdu i s jejím přítelem.

anna2rerajče.net

Konečně jsem se odhodlala jet do Elisabeth parku, co mám dva kilometry od baráku – je tu hezký výhled na Van, opravované arboretum a můžete si tu udělat fotku fotografa, co fotí focené :)

anna2rerajče.net
anna2rerajče.net

Chladu jsem se nezalekla ani další víkend a vydala jsem se na objevnou cestu k Burnaby lake. Jako v pohodě, i když lidi se na mě koukali jako na pako, když jsem jela na docela frekventované silnici na kole v minisukni (ale to jenom proto, aby mi bylo teplo na zadek!). Burnaby lake je celkem romantické, ovšem s poklesem hladiny vody jeho romantičnost klesá, každopádně kolem něj je vybudována stezička z hatí, sem tam s lavičkou, takže je to fajn místo na odpočinkový výlet ... jen kdyby ta cesta zpátky nebyla pak celá do kopce. Taky je kousek od toho stanice skytrainu pro ty, kdo nechcou na kole jet moc daleko.

anna2rerajče.net
anna2rerajče.net

No a dubnová třešnička na dortu? – Whistler – ráno, tam, večer zpátky, stačilo to, protože světe div se – na místě konání zimních olympijských her 2010 byl v březnu ještě sníh a lyžovalo se. Ano, dovedete si určitě představit moje překvapení. Ač jsa hnána myšlenkou na krásné panoramatické traily, byla jsem donucena tuto vzdát a potupně vzít za vděk paďourskou panorama gondolou (stála za to, ne, že ne). Každopádně – jak jsem se tam vlastně dostala? – díky bohu za couchsurf a taky za Kat a jejího přítele. Ti měli dodávku a za pár doláčů, mě vzali z Vancouveru s sebou. Jeli jsme teda tři irové, jeden Argentinec, Filipínka a já. Irové šli po příjezdu fotit (Kat publikuje v jakémsi magazínu o adrenalinových sportech a jela fotit snowboardisty), pak jsem s nima mimochodem šla i na jakousi trivia night, Argentinec se zdejchl na trek a já s Filipínkou jsme si řekly, že si výlet taky pořádně užijeme. Bylo dost zvláštní pohybovat se mezi lyžaři na svahu v pohorkách, ale počasí vyšlo parádně a Panorama gondola měla prosklené dno, takže jsme mohli mít nefalšovanou závrať a sakra blbej pocit z toho, že mezi mnou a tou dlouhou cestou dolů jsou jen 4 centimetry skla. Každopádně, rozhodně bych chtěla Whistler vidět i bez sněhu, doufejme, že se mi to někdy podaří. Cestou zpátky jsme se zastavili ve Squamishi pod Chiefem, kde jsem si řekla, že toho si taky slezu ... a slezla – o měsíc později :)

anna2rerajče.net
anna2rerajče.net
anna2rerajče.net
anna2rerajče.net
anna2rerajče.net


No a jak vlastně vypadá Van na jaře? - no nádherně!

anna2rerajče.net

Žádné komentáře:

Okomentovat