pondělí 16. března 2015

ROCKIES!

Další část kanadského restu – týden v Rockies, počínaje 25. květnem 2014.

anna2rerajče.net

Velevážené, nádherné kanadské skalisté hory – Rocky Mountains, familiérně Rockies. Perla severu, o kterou jsem nemohla přijít.

No jo, ale jak se tam dostat, autem to asi bude nejlevnější ... ale kde ho vzít? A s řídičem? No,craigslist přeci. A ono jo, tenhle web je plný všeho – od nabídek práce, přes prasklé žárovky, trhaviny a domácí mazlíčky až po nabídky na spolujízdu. Jsem sice naivka z Česka, která si myslela, že na webu podobnému českému aukru, jsou jen solidní lidé, ale zase taková naivka, abych jela dvanáct hodin v autě s člověkem, kterého předem neznám, nejsem. A tak jsem 21. května u London Drugs na Granville st. poprvé potkala člověka, který mě měl za 80 doláčů svézt nějakých 800 kilometrů. Na srazovém místě čekal pomenší (ca o pět cenťáků vyšší jak já) Ind třicátník. To mi bylo sympatické, říkala jsem si, že jestli si něco dovolí, tak bych ho dala (rozuměj praštila a zdrhla a mezitím hodně ječela). Po tomto krátkém assessmentu jsem se mu představila, vrazila 50 dolarů předem (psychologie! – vytvoření povědomí závazku) a oznámila mu, že musím ještě na pochůzky, takže se uvidíme v neděli v 6 ráno před mým domem :) Když si to tak zpětně uvědomuju, byla jsem asi docela důvěřivá, ale vzhledem k tomu, že Ind na tom byl stejně jako já (to jsme probrali cestou) a měl by výčitky, kdyby mi ujel s padesátkou, tak to je vlastně cajk. Dobrý kraj, dobří lidé.

Den 1. – ve znamení dloooooooouhé cesty, během které jsem neměla moc času se nudit

anna2rerajče.net

V 6:00 vyrážíme nach Banff – to je moje cílová destinace – městečko na úpatí hor. Ind (jmenuje se Dee, je to zkratka od nějakého hodně dlouhého indického jména, které si už nepomatuju ... myslím, že to byl Deebak nebo něco tak) jede až do Edmontonu, resp. se tam stěhuje (asi s jedním kufrem a jedním směšným batůžkem), protože tam sídlí pobočka firmy, pro kterou pracuje. Firma mu hradí ubytování a stravné, takže mých 80 doláčů jde na benzín. Dee je v pohodě.

Dostala jsem na vybranou, jestli jet přímou cestou, nebo přes Kelownu, která je pro Kanaďany z BC něco jako pro Moraváky Pálava. No, výběr byl jasný – cesta bude delší, ale o to záživnější. |A hlavně, odřídí to někdo jiný. Kdybych řídila, já, tak se nevymotáme z Vanu.

anna2rerajče.net

Je výhoda jet přes vinařský region, člověk nemá výčitky svědomí, když si koupí víno (resp. když Dee koupí víno), zbytek cesty jedu s flaškou pod nohama. Bylo to ze začátku trochu zvláštní a říkala jsem si, jestli si od toho pak něco neslibuje, ale když ti život dává víno, tak ho safra přece vypiješ, ne?! ... zvlášť když je červené a má tak lahodný název – Dirty laundry :) (jo když už jsme u toho, chybí mi ty vtipné kanadské vinné názvy, jako Vine o´clock, Bare foot , Screw me apod, v Čechách je to přece jen takové monotematické).

Indova firma je asi docela zazobaná, páč mě pozval i na oběd (Denny´s) ... podezření sílí, ale lepší být podezřívavá než hladová, ne? V autě po obědě trochu pospávám, Dee ne, protože má v sobě od rána už asi páté kafe (sice z Tima Hortona, ale nejsem hnidopich, kofein je kofein). Kromě občasného poklimbávání ale cesta utíká celkem rychle, Dee je milá a ukecaná společnost, a já jsem taky milá a ukecaná společnost, takže jsme si celkem sedli.

Přibývá sněhu ... kdoví proč jsem si myslela, že konec května znamená v Kanadě začátek léta. Začínám tušit, že moje výbava stále nebude dostačující.

anna2rerajče.net
anna2rerajče.net

Dee se těšil na Lake Louise – ilustrační obrázek zde. Když jsme k němu dorazili my, bylo zamrzlé a pod sněhem a já začala v duchů klít a nadávat si, že jsem si nevzala sněžnice (nakonec to teda nebylo tak horký, ale že by bylo nějak zvlášť teplo, to taky ne). Jezero jsme si poloobešli (tzn. – dostali jsme se do půlky a pak jsme pod sněhem přestali rozlišovat, kde končí stezka a začíná voda), zanadávali si na hotel Fairmont, který hyzdí jezerní panorama a pokračovali jsme do Banffu.

anna2rerajče.net
anna2rerajče.net

... na večeři samozřejmě :) – placenou z korporátních kapes, yay! Měla jsem moussaku. No a nakonec zaplatil i ubytování, bylo mi ho trochu líto, když jsem si řekla o oddělené postele, ale byl to kavalír. Dirty laundry padlo, takže jsem mu vyklopila, že normálně s cizími třicátníky v autě dvanáct hodin sama nejezdím, ale že když jsem ho viděla, tak jsem si řekla, že bych ho přeprala. Víno mu z toho skončilo v nose. Hezky jsme si pokecali. taky jsem mu (mimo jiné) řekla, že jsem ráda, že není úchylák, což ocenil. Jako asi je docela ekonomická bedna – vystudoval americkou univerzitu a podle jeho diplomové práce se prý už řídí několik nadnárodních firem. Byla jsem halt v dobré společnosti - doufám, že mu v tom Edmontonu nezamrznou mozkový buňky, byla by ho škoda.
(btw. jak jsem to psala na blog, tak jsem mu poslala mail, jsem zvědavá, jestli odepíše, docela by mě zajímalo, jak se má)

Den 2.

anna2rerajče.net

            S Deem jsme dali v Banffu snídani, pak se spakoval a odjel vstříc zářivé korporátní budoucnosti s tím, že slíbil poslat fotky z Lake Louise (poslal). No a já se vydala křepkým a najedeným krokem do hostelu Same Sun, kde jsem měla 4 noci bivakovat a zároveň se setkat se německým couchsurferem Félixem, se kterým jsem se domluvila na výletování. Když jsem tam v 11am došla, už čekal u recepce a hned jsme šli hikovat. Je to v pohodě kluk. Dal výpověď v práci a rok cestuje.

anna2rerajče.net
anna2rerajče.net

            Na recepci nám řekli, že už je nahlášeno 20 vidění medvěda, tak s sebou pro jistotu beru svůj pidipepřáček. Jinak za 40 doláčů se tu prodávají i pepřáky na medvědy, velké jako litrová petka. Tak jsem se modlila za malého medvěda, nejlépe kapesního, protože můj pepřák vypadá jako propiska.

            Je hezky, tak jsme se rozhodli na cestu na Sulphur mountain – je to jediný kopec, na který v Banffu jezdí lanovka, protože tam má být krásný 360° výhled. Nejsme lemry a vůbec – lanovka je drahá! U informační cedule s mapou potkáváme francouzského couchsurferea Jeroma. Je to náhoda jako prase, protože on je jeden z lidí, kteří mi pod příspěvek na CS psali, že v Banffu budou ve stejnou dobu jako já. Takže jdem ve třech. Jerome je pohodář, dal si za úkol navštívit každé velké město všech provincií (plánuje i Saskatoon ... god luck with that one :).

anna2rerajče.net

            Cesta na Sulphur Mountain je strmá a počasí je lehce aprílové slunko se vyměnilo s deštěm, déšť s kroupami, kroupy s mlhou a čím výš stoupáme, tím víc je sněhu. Félix má tenisky. Cestou míjíme pár ztracených duší, které se podobně jako my rozhodly neutrácet za lanovku. Jedna slečna se dokonce v půlce kopce rozhodla, že to nedá (nakonec to dala, ale přítel ji musel notně přemlouvat a neobešlo se to bez silných výrazů). Míjíme medvědí stopy, připravuju propiskový pepřák a začínám nahlas zpívat.

anna2rerajče.net

anna2rerajče.net

Po příchodu na vrchol přichází zklamání – celou cestu jsme doufali, že se mlha roztrhá, ale mrcha stále drží, takže když stojíme na ochoze u lanovky, pod kterým je zároveň kruhová restaurace, vidíme prd. No resp. vidíme asi tak na deset metrů. Ze srandy se fotíme u namalovaného panorama, abychom si z vrcholu odnesli alespoň nějakou fotku a snažíme se tvářit, jakože nám to vůbec nevadí. Například to, že jsme durch mokří, je nám kosa, a zároveň jsme zpocení jak vepři. A hodně tu fouká. Hmm ... hodně tu fouká ... FOUKÁ!

anna2rerajče.net
anna2rerajče.net

Ano, je to tak, asi během pěti minut vítr mlhu rozehnal a výsledek byl dechberoucí. No to si pak prostě musíte říct, že ten výšlap stál za to :)

anna2rerajče.net
anna2rerajče.net
anna2rerajče.net
anna2rerajče.net
anna2rerajče.net

No, dolů bychom mohli zpátky lanovkou, že, ale to by nebyli kluci, aby z původního výletu nahoru-dolů, neudělali okružní. Vydáváme se tedy po protilehlé straně úbočí dolů po cestě, co vypadá jako cesta, ale vlastně není. Zvolili jsme styl „vzdušnou čarou“ a zatím to funguje. Jerome vytahuje harmoniku, já zpívám a třískám o kameny, kterých je tu fůra, medvědi mají smůlu. Po cestě potkáváme jen jednoho osamělého sviště, ale strach z medvědů přetrvává.

anna2rerajče.net
anna2rerajče.net
anna2rerajče.net

Abych to zkrátila – z původně čtyřhodinového tripu se stal devítihodinový, do hostelu se dostáváme v 9 večer. Jeromovi dáváme sbohem, zítra vyráží na další část své cestovní trasy. Na pokoji jsem se dvěma francouzskama a třema angličankama, které do hor přijely zjevně jen nasávat. Já bych si asi pro tuhle kratochvíli vybrala obydlenější místo.

Den 3.

S Félixem jsme se rozhodli udělat si výlet k jezeru Minnewanka – habitatu medvědů Grizzly, jejichž sezóna začíná díky zrajícím brusinkám na začátku června (no ještě máme chvíli času). Výlet nám trochu komplikují kanadské vzdálenosti – cesta je nám jasná, ale je celá podél velké silnice, která není vůbec chodec-friendly. Cestou se snažíme stopovat, oběma je nám to trochu žinantní, ale nakonec nás vzal jeden týpek asi dva kilometry k dálnici a odtam zase na korbě pár s kajakem, takže jsme se vlastně vezli jako králové.

anna2rerajče.net

Jezero Minnewanka je velké a studené, má přezdívku Ďáblovo, a podle indiánské pověsti v něm přebývají duše zemřelých. Nedopátrala jsem, jestli byly tyto duše původní indiánští otužilci, ale přikláním se k téhle teorii, protože voda má luxusní 3°C, což rozhodně stačí k suchému tonutí. Taky jsou tam srnky, tedy ne přímo v jezeře, ale kolem ... a rosomáci. Mám s sebou medvědorolničku a pepřák, protože kdybych byla medvěd, taky bych tu chtěla bydlet.

anna2rerajče.net
anna2rerajče.net
anna2rerajče.net

S Félixem jdeme po trailu kolem jezera – je to tu celé lesnaté a kamenité, fakt, medvědí ráj. Hodně zpívám, pískám a tleskám, kdyby náhodou. Jezero je veliké a trail má cca 20 km, jdeme jen ochutnávku. U parkoviště stojí stánek rangerů a mají tam kůži malého grizzlyho, kterého srazil vlak ... má drápy dlouhé jako sirka. už si z nich nebudu dělat srandu.

anna2rerajče.net
anna2rerajče.net

Je čas najít si stopa zpátky. No a to bych to nebyla já, abych nevybrala dodávku polských dělníků se zadníma okýnkama zalepenýma papundeklem, že. Poté, co jsem předním okénkem viděla, jak zahýbáme na opačnou stran, než ukazuje šipka Banff, lehce jsem zneklidněla (kecám, takhle jsem se v autě ještě nebála). No ale poté, co jsme dvakrát zastavili jednou kvůli horským kozám, podruhé kvůli černému medvědovi (faktis!), ukázalo se, že do Banffu vedou cesty dvě a tudíž dneska znásilněná a zavražděná nebudu. Docela se mi ulevilo. Poláci nás vyhodili u hostelu a oba jsme s Félixem byli tak zmordovaní, že jsme zalehli a spali ... v 9 večer.

anna2rerajče.net

Den 3.

Třetí den má být odpočinkový, tak jsem si prošla Banff (chcípl tu pes) a tak se v jednu vydáváme s Félixem na odpočinkový výlet na Tunnel Mountain – takový brdek uprostřed Banffu, kterým měla původně vést transkanadská železnice, až jeden šikovný konstruktér přišel na to, že se to dá udělat mnohem levněji a kopec prostě objet. I tak se mu říká Tunnel mountain.

anna2rerajče.net

Prší nám, ale to nevadí, já mám pláštěnku a Félix pytel od odpadků. Cestou nahoru potkáváme kanaďany, kteří si to jen tak odpočinkově přišli vyběhnout. My jsme oproti nim trochu pomalejší. Výhled není spektakulární, ale neurazí. Výletová kvóta je pro dnešek splněna.

anna2rerajče.net
anna2rerajče.net
anna2rerajče.net

Den 4.

anna2rerajče.net

V Banffu jsme zvládli asi tak všechno, co se dá zvládnout bez auta, tak se vydáváme do Canmore, dalšího pidiměstečka, ne tak profláklého jako Banff a s lepším výběrem pěšky dosažitelných treků. Jako první jsme si vybrali výlet k jezerům (Grassi lakes). Cestou jsme potkali horolezce a horskou kozu, co nám asi chtěla ukrást svačinu. Taková kanadská horská koza není žádná sranda, je velká jako menší kráva a rohy má pětkrát tak dlouhé. Félix si jde po treku zaplatit hostel v Canmore, já se vracím do Banffu. Zítra dáme poslední trek v Canmore, Félix pak jede do Montréalu (tři dny! Greyhoundem) a já jedu den po něm zpátky do Vanu.

anna2rerajče.net
anna2rerajče.net
anna2rerajče.net
anna2rerajče.net
anna2rerajče.net
anna2rerajče.net

Den 5.

Na místo srazu dorážím pozdě a nemám signál. Félix naštěstí počkal, takže se v 11 vydáváme směr Lady McDonald (překřtili jsme ji na Lady Gaga), která mi byla Pavlem (Pavle!!!!!) doporučena jako jednoduchý trek na zahřátí. Ha ha ha. Na náročném výstupu pliveme plíce a sněhu přibývá. Pod vrškem je starý dřevěný heliport, ze kterého skákají blázni s rogalem (jako, já měla problém i sama se sebou, natož abych táhla křídla). 

anna2rerajče.net
anna2rerajče.net
anna2rerajče.net
anna2rerajče.net

No výhled stojí za to. Až na vrcholek jsme se nedostali, páč to byla strmá šotolina a my si nechtěli zlámat hnáty, ale i tak – dobře Pavle, uznávám, z heliportu se koukalo hezky. Aspoň jsme si tam postavili sněhuláka. Na odjezdnou jsem Félixovi koupila Labello, protože si furt stěžoval, že má suchou pusu.

anna2rerajče.net
anna2rerajče.net
anna2rerajče.net
anna2rerajče.net
anna2rerajče.net
anna2rerajče.net

Den 6.

No a jede se domů, s horami se loučím s těžkým srdcem a do městského Vanu se mi vůbec nechce. Jedu Greyhoundem, protože na obzoru není žádný Ind, který by mě svezl, nakrmil a ubytoval. V autobuse jsem dočetla knížku Deconstructing Amelia. Po několikahodinové cestě jsem byla fakt vyklechtaná, takže mě ani trochu nepotěšilo zjištění, že skytrain, který potřebuju, nejede a autobusy taky ne. Kašlu na to, beru taxíka ... až na to, že v horách člověk drobné nepotřebuje, tak jsem se ještě pánovi omlouvala za to, že nemám na dýško.

No a na závěr ještě třešnička na dortu:

VÝLET NA THE CHIEF - 1. červen

anna2rerajče.net

Za šest dní mizím z Kanady, ježiši. No aspoň jsem se domluvila na trek s Adrianem, barmanem z Pinty (to bylo předtím, než jsem zjistila, že pracuje i jako pošťák a má za sebou vojenský výcvik – hopkal do kopce jako na pérkách a lýtka má, jako moje stehna). Odjezd posunul na 10:30, ale tak co, aspoň se vezu, že. The Chief je makačka, ale ty výhledy pak stojí za to. Je to druhý největší granitový masiv v Americe, takže si už můžu odfajfknout oba (první je Half Dome v Yosemitech:). Vylezli jsme asi na 6 jeho vrcholů (a to tam byly jen tři! ... jo, byli jsme trochu zmatení) a já jsem v jezírku objevila larvy chrostíků – byly přesně jako od Sekory – v takových rakvičkách poslepovaných z kamínků. Den korunovalo sushi s Evčou a Michalem, no a domů jsem se dostala tradičně úplně tuhá. Takhle to má vypadat!


anna2rerajče.net
anna2rerajče.net

Žádné komentáře:

Okomentovat