Erasmus - škola začala, ale to není důvod k učení :)

anna2rerajče.net

Koukám, že to tady frčí tak rychle, že nestíhám psát. Mňo škola mi začala, příliv párty neustává a tak nemám čas ani na pořádnou prokrastinaci.

No a co se tu děje? - byli jsme v krásném Wilanówě, kde jsem se málem ufotila - podzim tu byl až do dneška parádní, následovala prohládka Lazienek (Royal Baths) - to bylo super, hodně jsem se nasmála a taky trochu prošla a uvolnila nyní již zpola atrofované svaly.

anna2rerajče.net

anna2rerajče.net

Jako každý správný Erasmák jsem se také zúčastnila toga-párty, takže si mohu odškrtnout splněnou povinnost. Sice jsem neměla tógu, ale to nijak neubralo na zábavnosti téhle akce. No a v čem to spočívá? Prostě najdete nějaký volný byt, připravíte pohoštění, seženete čisté prostěradlo a jde se :)

Jinak zima nám tu už skoro začala, takže jsem vděčná za teplé ponožky od maminky a návleky na ruce a těším se až za mnou přijedete a přivezete mi kabát :)

Taky jsem tu už zažila první oslavu narozenin. Španěl Adrian slavil 22 (ano, téměř všichni jsou tu mladší, jak já). I rozhodla jsem se upéct tradiční narozeninové brownies - snaha se povedla i nepovedla - brownies byly ve středu lehce tekuté, takže potom, když jsem kousky ládovala do Ikea misky, udělala jsem patra tak, aby ty hezčí byly navrchu. No a výsledek? - nevadilo, že jsou rozteklé a polovina erasmáků si mě chce vzít :D Slivovice ovšem takový úspěch neměla - kromě Poláků prakticky žádné erasmácké národnosti neholdují tak tvrdému alkoholu, takže to zbylo na nás tři Čechy a důsledky byly bolavé.

Co se školy týče, kde je kruci Erasmus život?!? - v sobotu jsem tam dobrovolně strávila 9 hodin. Z toho šest hodin byl Cultural adaptation workshop, který je naštěstí jen 4X za semestr. No ale byla to sranda - zjistila jsem, že jsem zabedněný etnocentrik, který neví, jak nakreslit mapu světa - no jen si to zkuste bez podvádění :) Zapomněla jsem na Antarktidu, Japonsko a moje Amerika vypadala jako přesýpací hodiny. Co se týče další části sobotní školy, byla jsem na přednášce Roberta Cialdiniho - amerického machra na bussiness psychology and art of persuation - vtipný chlápek - nejhezčí bylo, když říkal: "na lidi nejvíc funguje, když vystupujete jako expert ... ale samozřejmě nesmíte nakráčet do místnosti a začít se vychvalova, to by si pomysleli jenom - to je ale pěkný blb! Tak takhle ne přátelé - musíte si sehnat někoho, kdo to udělá za vás, proto já tady mám pana profesora." :D No a nejlepší bylo, že jeho přednáška mě po té spoustě hodin ve škole probudila a dokázala zaujmout. A to i přesto, že mluvil prakticky jen o základních bodech persuaze, ale - měl natrénovaný přednes, používal konkrétní příklady, vtipkoval, byl v kontaktu s publikem, byl charismatický (takovým zvláštním gigolo způsobem) a dokázal se prodat. Tak takhle to má být.

No po tomhle jsem pak udělala meganákup jídla v Cafouru - doufám, že mi to vydrží aspoň měsíc, páč jsem měla vytahané ruce jako opička. No a taky jsem kvůli tomu nešla na párty, protože jsem byla zdrchaná jako už dlouho ne ... teda tady ta moje zdrchanost až tak ojedinělá není :)

No a dnes? - uklidila jsem byt, páč jsem se na těn bordel nemohla dívat ... ano, já :) A pak jsme šli do Muzeum Powstania Warszawskiego. Muzeum je parádní - spousta zajímavých interaktivních věcí (stokrát zábavnější, než Chopin), akorát jsme tam byli zadax (v neděli je vstup volný, takže tam bylo mraky lidí - ale je to fajn, protože podobné akce mají i ostatní varšavská muzea) a bez průvodce, takže mi toho v hlavě moc neuvízlo. No každopádně tam určitě půjdu ještě jednou. No a kdo my? - Kathi, Jirka, moje chorvatská spolubydla Irena s kamarádem Markem a jejich spolužáci.

Jo a taky jsem navštívila Varšavskou Zoo a viděla nosorožce!

No a na závěr bych ráda věnovala vzpomínku malé chlupaté smradlavé potvůrce Dášence, která odešla do psího nebe ve stejný den, jako pán nakousnutého jablka - Steve Jobs. Dášenko, doufám, že se ti tam líbí, a že ses zvládla skamarádit s Besinkou, je to fajn holka. Doufám, že sis našla nějaké hezké polehávací místo, že ti tam roste ze stromů šunka a že se sem tam můžeš vyválet v mrtvé žábě a sníst bobek - to se ti vždycky líbilo. Bylas s námi 14 a půl roku a to je něco - vždycky budeš to, co se už nemůže podařit žádném jinému pejskovi - naše první :)