Erasmus - polská kuchyně

Mám psát seminárku, ale rozhodla jsem se, že budu dělat čest svému blogu a odložím ji na později :)

Ovšem a to pozor, dnešní post je vzdělávací a to tak, že zcela. Pryč s mým drobným osobním živůtkem a sem s polskou cuisine! Coby relativně pravidelný návštěvník mléčných barů (resp. jednoho, až dvou tedy) a V.I.P strávník (stejně jako všichni Erazmuszi:) na Polish dinner (o té později) musím říct, že jsem toho nefalšovaně polského ochutnala dost. 

Rozdělme si to tedy na oddíly - mléčné bary, polévky, hlavní chody, deserty a zachody (resp to, co se nikam jinam nevešlo).

MLÉČNÉ BARY

anna2rerajče.net

anna2rerajče.net

Ano, tyto ráje jedlíků jsou pozůstatky z dob temna, pro chudé studenty ale představují jediné světlé chvilky celého dne, resp. světlé chvilky v čase oběda, protože ceny jsou lidové (narozdíl od klasických restaurací, kde jsou ceny diktovány nelidy) a umožňují vlézt se i s polévkou do 10 zl (cca 60 korun) a to i s polévkou a desertem. Jednou jsme tam natrefili na chlápka, který měl tři hlavní chody najednou, podruhé na něco, co se podobalo školnímu výletu, kdy si 15 holčiček objednalo kuřecí stehno s bramborem. O zážitky tam není nouze a to i díky nedosttku míst k sezení, který nás často nedobrovolně vybídl k socializaci s domorodci. 

Jak to funguje? Při neznalosti polštiny velice špatně, protože jména všech jídel jsou napsána na velké tabuli (samozřejmě v polštině), případně napsána na výměnné papírky, které se důsledně přelepují, pokud dané jídlo dojde. Pro cizince pak nastává po výběru nejěžší část - vyslovit název jídla u kasy, což je s množstvím spřežek značně obtížné a pak už zbývá zaplatit a vyčkat až se objeví kýžený pokrm plesknutý na talíř ohromným žufánkem/sběračkou/naběračkou (abysme si rozuměli:) Pierogi se samozřejmě žufánkem nepleskají, ale o tom až později.

Osobně jsem měla čest jen se dvěma mléčnými bary - Rusalkou a Familijnou, ale myslím, že všude jinde je to podobné ... a dražší :) Prototypický mlíčňák vypadá jako kdyby z oka vypadl tradičním závodním jídelnám (o kterých jsem si myslela, že tam jídlo vozí na závodničkách) - dřevěné obložení do poloviny stěn, umakartové stolky a s umělou kytkou uprostřed, nedokonale umyté, či absentující příbory, bez záchodu a se solničkou připomínající cukřenku (viz story o tom, kterak si jeden Brit osolil lívance). Leč - poměr kvalita cena je skvělá a jídlo chutné a potřebné živiny obsahující.

Přesuňme se nyní do první kategorie:

SEKCE POLÉVKY - ZUPY

Polsko je polévkovou velmocí mají zupy skoro se vším, co jsem zatím ochutnala já byly:

zupa ogórkowa - nevím přesně jak to dělají, ale prostě ... no je tam nastrouhaná kyselá okurka, nebo kvašák, nejsem si jistá, co. Ale pokud máte kyselé okurky stejně rádi jako já, bude to vaše nejoblíbenější polévka ze všech ... a já se po ní můžu umlátit :)

barszcz - radiční boršč tu vaří v několika formách - czysty je prostě jen voda z řepy se solí a kořením, takže moc nezasytí, o chlup lepší je s jajkem, což v praxi znamená vodu z řepy a v ní plovoucí celé vejce. Je to záležitost pro příorní akrobaty, a když cituji jednu hezkou ženu, jajka jsou "svině jedny klouzavý". Vsadím se, že nejedno jajko už takhle skončilo na podlaze, či na spolustolovníkovi. Sytější verze je pak barszcz z fasolą, kterým se přesouváme do extra žufánkové kategorie, která zahrnuje žufany hned dva - řepnou vodu a žufan vařených bílých fazolí.  No a co je volbou chudého studenta a dokáže zasytit jako dva chody? - můj favorit tra tra tra traaaaa - barszcz ukraiński. Je v něm místo pro skoro všechno a vody je v něm pomálu, i kousek masa jsem tm onehdy našla :) No a podobá se nejvíc tradičnímu ruskému boršči. Mňam.

anna2rerajče.net

krupnik - název je pro čecha lehce zavádějící, je to tedy bramboračka a v ní plavou, asi pro dosažení absolutní sytosti, krupky čehosi, co nejsou kroupy, podezřívám vločky, nebo takové to malé jehlanovité zrní, co není jáhly. Ale je to mňamka.

 

Żurek - polévka s neuchopitelnou octovou chutí a všudypřítomným vařeným jajkem. Polovina polévky je vynikající, druhá vám začně rozežírat hltan. Najdu recept a uvařím to doma :)

szczawiowa - nikdy, nikdy více a to jsem měla jen jednu lžičku od Kathi, která, chuděra, musela polívku sníst celou. Vzhledově vypadala zupa úplně nevinně, ale po ochutnání jste museli minutu čekat, než se vám znovu vrátil cit do jazyka. Mé vzpomínky chuť vytěsnily, takže nemůžu poskytnout přesnější popis, ale pomatujte - šťovíkovou nebrat, protože název je opravdu odpovídající. Mám podezření, že to vážně dělají ze šťovíku.

krem z marchwi - se správným kořením je mrkvová polévka ráj na jazyku. Poláci do ní ještě, místo krutonků, hází cibulka-shaped pečivíčko, které je lehce bez chuti, ale supluje opečený chléb a polévku nijak akutně neohrožuje.

Jinak polévky bývají hodně kořeněné, což mi nevadí, protože jsem o své chuťové buňky přišla už dávno, ale některým erasmákům to dělá trochu problém. Taky jsem si na tabuli v mléčňáku všimla sladkých polévek, ale do těch jsem neměla odvahu. Kathi ano - jsou sladké a tudené.

Zajímavější z pohledu jedlíka jsou asi hlavní chody, pojďme se tedy přesunout k této kategorii.

HLAVNÍ CHODY - DANIE GLÓWNE

Takže k úvodu tohohle oddělení - ryby tu moc nefrčí, poláci jsou masojedi - kuřecí, vepřové, hovězí, to je jejich. Taky dietní to moc není ale je to mňam.

pierogi - plněné taštičky jsou typickým polským jídlem. Plnit se můžou hocičím, ale jí se hlavně s mletým masem, se zelím a houbami a se sýrem či s tvarohem na sladko, což je trochu tricky, protože poláci mají slovo "ser" pro slaný i sladký sýr (tvaroh) a já jednou udělala tu chybu, že jsem si koupila pirožky z serem, pěkně si na sádle osmažila cibulku, všechno to hodila na talíř a po prvním soustu jsem zjistila, že pirohy jsou s tvarohem - mňamka, fakt. Jinak pirohy naslano jsou hojně promaštěny sádlem a všechny druhy jsou syté až hanba.

kluski leniwe - něco jako šulánky, většinou nasladko, ovšem jejich název mě vždycky rozesměje :D

zato kopytka vypadají jako malé piditaštičky, leč nejsou plněné a podávají se naslano s omastkem

bigosz - tradiční zelná pochutina s klobásou, která se jí s chlebem bude mi zatraceně chybět

krokiety - pozor pozor, nejedná se o české "krokety" - osmažené bramborové kuličky, leč o osmažené válečky, co velikostně vypadají jako rybí prsty a jsou plněné tradičně ... zelím :)

placki ziemniaczane - tradičn české bramboráky, osmažené, naslano, mňamavé a ... zprzněné cukrem! AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA - jak to můžou jíííííííst?

No a co se masa týče, tradiční je kotlet schabowy (vepřová kotleta) se zemniaky s koperkiem (myslím, že ve všech polských zemniacích je kopr už defaultně obsažen při pěstování), či kurczak, tradiční schnitzel a kotlet mielony, což je vlastně mleté vepřové maso, co vypadá jako řízek.

Jinak není neobvyklé, že si poláci dávají ke každému jídlu vařenou zeleninu -mrkev s hráškem, červenou řepu, fazolky, či hocičo. Saláty tu jinak mají neobyčejně násilnické a skrývají se pod jménem surówka.

Čímž se dostáváme do kategorie deserty, kterou až tak prozkoumanou nemám ale zkusme :)

ZÁKUSKY A DORTY - DESERY I CIASTA

Na začátek musím poznamenat, že slovo "ciasto" mě stálo nemalé problémy, když jsem chtěla koupit listkové těsto na štrůdl, neb opravdu znamená těsto i dort a nedá se to od sebe pořádně odlišit - pro příště listkové těsto je ciasto francuske :)

naleśniki - palačinky naslano i nasladko - Pro Ryana bylo velice těžké překousnout, že poláci dávají do palačinek tvaroh, protože ho považoval za vařené vajíčko - celá první naleśniková mise byla vůbec velice neúspěšná, neb zahrnovala jednak tvaroh, jednak sůl :) Nejsem si jistá, ale myslím, že Poláci nedělají tradiční  lívance.

budyń - tradiční pudink ala Dr. Oetcker, nic nebezpečného, narozdíl od ...

kiścielu - sladké to bylo, růžové to bylo a celou dobu se to snažilo hlenovitým pohybem utéct ze lžičky, nikdy více.

anna2rerajče.net

truskawki ze śmietaną - prskavky-truskavky nejsou nic jiného než delikátní jahody. 

Zajímavé je, že v cukrárnách prodávají zákusky na váhu - roládového typu, ale i kostkového-nugátového, zarím jsem neměla odvahu si kousek objednat. Také jejich plněné pečivo je delikátní - marmeládou, masem, či tradičním zelím s houbami.

TO, CO SE JINAM NEVEŠLO

zapiekanka - moje láska, která mě vrátila do časů mého mládí a zapékaných rohlíků se sýrem a kečupem, protože přesně tohle tradiční zapiekanka je - obrovská polobageta s houbami, kečupem a sýrem. Samozřejmě jsou i variace - s masem, tuňákem, více sýrem, méně sýrem, klobásou, whatever. Každopádně už teď vím, po kterém jídle se mi bude stýskat nejvíc, kam se hrabe párek s rohlíkem!

anna2rerajče.net

kvašáky - no konkurují zapiekance - vím, že je v česku máme taky, ale ne tak dostupné a ne tak delikátní - poláci jsou prostě mistry v kvašení, nakládání a celém picklení :)

Tak jsem vypsaná i z ponožek, takže končím, pěkně sliňte :)

Erasmus - Kraków i Oswiecim

KRAKÓW (25.-27.11. 2011)

Milé ESN pro nás za 315 Zl uspořádalo výlet Krakówa – výlet nezačal nejslibněji – na perónu se do Ryana slovně pustil opilec/bezdomovec/nacionalista, začal mu nadávat do kurev a že prý je v Polsku, ta má mluvit polsky, Ryan naneštěstí rozuměl jen ty kurvy, páč nechodí do polských začátečníků a chlápek měl berle, takže z fyzického kontaktu nebylo nic – ještěže tak. 

Kathi do Krakówa nejela, takže sestava vypadala následovně – Asia – polská mentorka a organizátorka, Bozena, její kamarádka a spoluorganizátorka, Adrian, Miguel a Carolina (španělská sekce), Julien, Thomas, Thibaud (francouzská sekce z Politechniki – a ne, není to gramatická chyba, takhle to poláci fakt píšou:), já, Jirka, Petra (česká sekce) a Ryan (sekce sama pro sebe:)

Kraków mi připomíná menší Prahu, taky je tam draho a taky tam jsou pěkné baráčky – my bydleli v hostelu hned na Rynku Glównym, takže přímo v centru – u katedrály a vánočních trhů, kde měli výtečné grilované oštiepoky s brusinkami ňam ňam. Ovšem stánků pomálu – v Brně je to lepčejší.

anna2rerajče.net

anna2rerajče.net

Když to srovnám s výletem do G, byl trip do K více organizovaný, páč jsme měli zaplacené nějaké prohlídky a hocičo a to byl největší zápor.

První den jsme šli do solných dolů, beze srandy :) – první půl hodinu to byla legrace, olizovali jsme stěny a tak, leč další hodina a půl byla už příliš solná, nehledě na to, že na nás zapomněli a zamkli hlavní bránu, takže jsme po konci prohlídky museli podlézat/přelézat abysme stihli vlak :)

anna2rerajče.net

anna2rerajče.net

anna2rerajče.net

Druhý den jsme si vyšetřili na hrad a na Krakówského draka a na další Krakovské pičačinky. Hrad byl nuda k uzoufání, vyfásli jsme průvodce, který vypadal jako Freud a vypadal, jakoby měl každou chvilku umřít. Až příště budu někam cestovat, pojedu bez organizátora a na hrady se vybodnu. 

anna2rerajče.net

anna2rerajče.net

No, pak to bylo lepčejší, protože odpoledne jsme navštívili židovské město, kde měli náměstí plné zapiekanek (aaaaaaaach, nebyl to jen hoax!) a prováděla nás mladá průvodkyně, na které bylo vidět, že se o to zajímá. Dokonce jsme kvůli jedné atrakci – univerzitnímu orloji – museli absolvovat krátký sprint, který nás ale aspoň v chladném polském počasí zahřál :)

anna2rerajče.net

anna2rerajče.net

anna2rerajče.net

anna2rerajče.net

Jinak od Gdańsku se to lišilo také tím, že jsme každý večer (tedy dva :) objevovali noční život  - první večer se objevování konalo po „ring of fire“, což učinilo objevování ještě zábavnější. Druhý večer jsme byli pozvaní na Erasmus párty do posh klubu Diva – byla to tradiční párty v erasmus stylu – tuc tuc hudba, moře lidí, ale polská vodka zdarma ji učinila snesitelnější.

Áaaaa, málem bych zapomněla – dala jsem si v Krakowě scuka s Paulinou, mojí polskou exspolubydlou, která teď v Krakowě studuje psychologii a bylo to moc fajn, neuvědomila jsem si, jak moc mi chybí holčičí pokec o kravinách a chlapech :). Škoda, že jsme neměly příležitost bydlet spolu dýl.  Ale co, pozvu si ji do Brna :D

No a teď se dostáváme k části, která si zaslouží vlastní nadpis:

OSVĚTIM

Den před návštěvou jsme vtipkovali, že se Ryan bude fotit ve svých typických pózách na hromadě lidských vlasů.

Nevím, jestli to bylo nevyspáním, únavou, hladem nebo celkovou náladou, každopádně, humor mě přešel ve chvíli, kdy jsme vyfásli sluchátka a průvodce a vkročili do areálu. V Osvětimi si na tom založili pietní byznys, takže je tam všechno špičkově zorganizované – průvodce mluvil bezchybnou angličtinou (byl to američan, který přišel v Osvětimi o prarodiče) do mikrofonu a my ho jasně a zřetelně slyšeli ve sluchátkách. Ta měla jedinou nevýhodu – lehce znemožňovala mluvení s ostatními a to taky přispělo k mému celkovému rozpoložení/rozložení.

Asi po dvaceti minutách výkladu, během kterých jsme prošli uličkou fotografií zabitých lidí (odsouzených, protože v Osvětimi-I se konaly „oficiální“ popravy), nakoukli do umývarn s dekorací hrajících si koček a buclatých dětí (výsměch jako stehno)  a viděli popravčí stěnu a kobky, jsem měla na krajíčku. V hlavě mi neustále zněl hlas průvodce, který odříkával co, jak a kolik a mě bylo na zvracení. 

Osvětim I byla bývalá vojenská základna, takže místo dřevěných baráků tu stály kamenné a byly využívané zejména pro oficiální záležitosti, samotné masové vraždy se děly v Osvětimi II a v Birkenau (Březince) – asi patnáct minut cesty pendlem. Teď je z O-I děsivé muzeum obsahující vitríny plné lidských vlasů (používali se jako normální vlna – na koberce a potahy automobilových sedaček -  nejhorší je, že jsem nebyla schopná poznat rozdíl mezi zvířecí srstí a lidskými vlasy), plechového nádobí, dětských botiček, brýlí a zavazadel, včetně jednoho, které patřilo Jiřímu Veselému z Brna. Špatný pocit se zhoršil.

No a vrcholu dosáhl v plynové komoře. Jakmile jsem tam vkročila, věděla jsem, že to nebyl dobrý nápad, nejsem klaustrofobní, ale holé oprýskané betonové stěny to skoro změnily. No a v samotné plynovací místnosti jsem cítila plyn, síla sugesce je nekonečná. Vypadla jsem tak rychle, jak jsem jen mohla a celou dobu jsem myslela na ženy odtržené od dětí a na to, že to poslední, co viděly byl hnusný beton a umírající lidé kolem nich. Nijak mi nepomohlo, když nám potom průvodce pověděl, že nacisté chtěli zakrýt křik obětí tím, že tůrovali motory vojenských aut … prý to moc nefungovalo. 

Myslím, že tohle byla moje první a poslední návštěva plynové komory a vyhlazovacího tábora vůbec. Celou dobu mě taky hrozně štvalo, že bylo hezké počasí – k tomu místu se to prostě hodilo asi tak jako zlatá rybka k tanku.

Po tomhle mě už asi nemohlo nic překvapit, protože jsem na to už prostě neměla duševní kapacitu, takže když jsme dojeli do Birkenau, tak jsem se jen nezůčastněně dívala – na stáje pro dvacet koní, kde „ubytovali“ 700 lidí, na trosky plynových komor, na les komínů, který naznačoval, kde všude stály baráky pro vězně, na toalety pro 100 lidí, které byly přístupné jen dvakrát denně s časem 10s na osobu, na jámy vedle plynových komor, které byly plné prachu ze spálených lidských těl, takže byly vlastně největším masovým hrobem v dějinách, stejně tak jako Visla a okolní lesy, a na obrovský prostor bez stromů, kde živořily a zemřely skoro dva miliony lidí.

Z Osvětimi nemám žádné fotky, protože fotím z toho důvodu, že si chci vzpomínky uchovat a Osvětim není zrovna věc, kterou bych si přála pomatovat do nejmenších detailů. Přišlo mi to lehce supí, takže foťák jsem s sebou sice táhla, nicméně jsem ho ani jednou nepoužila – ostatní takové zábrany neměli, takže Miguel má krásnou fotku s nevinným rybníčkem a Asia s Bozenou spoustu fotek ostnatých drátů.

Říct, že jsem ráda, že jsem to viděla, je silné slovo. Spíš jsem to vidět potřebovala. Ale jednou je dost.

Erasmus - trip to Gdańsk

anna2rerajče.net

Sedím na squashi a koukám, jak Kathi s Ryanem hrají a říkám si, že je to vhodná chvíle napsat o výletě do Gdańsku.

GDAŃSK (17.-20.11. 2011)

Od začátku ležela celá organizace na Jirkovi, protože je v cestování zběhlý a my ostaní jsme moc pohodlní. Našel skvělého průvodce ze série „guides in the pocket“ (for free!), kterého jsem si stáhla do Kindloně, koupil lístky na polski bus páč to bylo levnější a vyrazili jsme – na dvě části, páč Ryan měl školu, tak s Kajou jeli večer vlakem. Všichni jsme se setkali až v Gdańsku.

Musím přiznat, že jsem nepočítala s tím, že budu nějak extra cestovat, takže jsem si nevzala žádné extra travel luggage a můj batůžek tak připomínal spíše survival package, než cokoliv jiného – ostatní měli krosny. V Jiřího případě to ale byla původní příjezdová krosna a když s ní srovnám svůj kufr, je to jako zemljanka oproti mrakodrapu (co se týče velikosti). 

Cesta ani nebyla moc dlouhá 5-6 hodin či tak, akorát jsme neseděli spolu, protože tam nefunguje rezervace sedadel. Ze začátku jsem se namáčkla vedle chlápka s notebookem jen proto, abych mohla sedět ve stejné lajně jako Patrick, Kathi a Jirka, ale pak jsem se na to vykvákla, přelezla jsem chlápka a měla jsem pro sebe luxusní místo vedle polsky mluvící slečny, která na mě neustále mluvila v domnění, že jsem taky polka. Toto zdání jsem udržovala úsměvy a občasým hmmkavým přitakáním - vtipné je, že rozumím, ale jak mám mluvit, tak je to na pytel.

Hostel byl jedna báseň, společenská místnost, květované povlečení, wifi a to vše za lidovýc 35,- za osobu na noc. Trochu jsme si prošli noční Gdańsk a pak jsme se mohli jen posmívat Ryanovi a Kaje, kteří byli celí zdrchaní z cesty vlakem – přijeli někdy o půl jedné v noci.

anna2rerajče.net

(uf, teď jsem po hře – Ryan:já – 11:2, Kathi:já – 4:11 – píše se mi nějak malátněji :)

Kathi pravidelně nastavovala budík, abychom všechno stihli (no jo, germánská přesnost), takže jsem se z celého výletu vrátila lehce vyčerpaná a to jsme ani nikde nepařili).

První den jsme se rozhodli pro Malbork – hrad asi dvě hodiny vlakem od Gdańsku. Když jsme dorazili na místo, přivítala nás lezavá zima a smrad z cukrovaru. Ryan celou dobou kníkal, že je mu zima. Malbork mi připomínal přestavěný Královský palác na place zámkovém, protože vypadal zatraceně nově, přestože byl zatraceně starý. Kathi s Jirkou a Patrickem se rozhodli pro prohlídku (za 20 zl!), my ostatní jsme prohlídce dali vale a zapadli do kavárny na kapůčo. V Malborku se jinak také datuje sázka o pytlík Króvek o to, jestli postoj koně u jezdecké sochy znamená, jakou nepřirozenou smrtí nebohý panovník zemřel, či jestli je to úplně random – zjistili jsme, že je to 50:50, tak pytlík Króvek nedostal nikdo. V jedné z kaváren jsme objevili plyšovou zeleninu a v pekárně zapiekanku za 7 s česnekovou omáčkou – delicious!

anna2rerajče.net

anna2rerajče.net

Den jsme zakončili v Gdyni, kde jinak nic moc není, ale Kaja tam má kamarádku a ta nás pozvala na Bigosz (tradiční polské jídlo – zelí s klobásou, jí se to s chlebem) a to jsme nemohli odmítnout. Během cesty na místo určení se ukázalo, že Patrick je studnice neslušných vtipů, tak nám to uběhlo celkem rychle.  Pobavili jsme se, potancovali v klubu a pak jsem poprvé viděla noční Balt, a teda Balt jako takový taky :)

anna2rerajče.net

Co se mě týče, nejvíc se mi líbil druhý den, to jsme jeli do Sopota/Sopotu/Sopoty – přímořského městečka s parádním molem, velice hustým výskytem zvláštně oděných mužů (v červeném), jantaru a Króvek. Fotila jsem jako zběsilá a samospoušť se ukázala velice cenným vynálezem, se kterým jsme si užili kopec srandy. A házela jsem žabky! Počasí nám krásně vyšlo a písčitá pláž s mořem prostě udělala svoje … jo a Balt není slaný!

anna2rerajče.net

anna2rerajče.net

anna2rerajče.net

anna2rerajče.net

V Hostelu jsme zažili vzorek typicky polského přístupu opilých mladíků – v deset hodin vtrhl do našeho nezamčeného pokoje kluk v kšiltovce, s igelitkou a schoval se za dveře – o chvíli později otevřel dveře do pokoje vrátný, který vypadal, že někoho hledá. S Kajou a Ryanem jsme zrovna seděli na posteli a koukali se na vtipná videa a nechtěli jsme být krysy, tak jsme mlčeli. Jakmile vrátný zapadl, chlapec předvedl etudu na téma „mám tu postel, která je volná? Moje šéfka mi to zaplatila a pokaždé, když tu jsem, mám stejný pokoj“ – dokonce předvedl i fake telefonát (plný kurev a podobně – imaginární šéfku asi musel mít opravdu pod palcem). Vrátný se nakonec vrátil a zhaftl ho, ale po téhle události jsme se rozhodli nespoléhat se na dobrou vůli hotelových hostů a začali jsme se zamykat :)

Poslední den jsme si vyšetřili na Gdańsk samotný - bohužel celou dobu poprchávalo, tak jsme zapadli do muzea jantaru, které mě nadchlo, protože to tam vonělo jako v lese a měli tam zatavenou ještěrku, šperky a jantarovou kytaru. Nejhůř to nesl Ryan, který se, když množství jantaru překročilo únostou mez (což pro něj bylo asi po pěti minutách), začal nudit.

S Kathi jsme zvládly koupit vzoreček gdańské Goldwasser - vodku s kousky zlata (nebo přinejmenším s kupou blýskavých papírků) a stihli jsme mši, páč byla neděle a my jsme se před deštěm šli schovat do kostela. Něco tak ponurého jsem už dlouho neslyšela – ale atmošku to mělo, takovou tu „věř nebo zhyň“. 

anna2rerajče.net

anna2rerajče.net

Taky jsme si prošli krásnou promenádu podél kanálu /řeky (nikdy si tím nejsem jistá) a pídili se po nějakém místě, kde bysme mohli něco drobného zakousnout … no a našli jsme Jensena! – místo s levným jídlem a velkou hustotou porcelánových figurek na metr čtvereční. Židle i stoly tam mají pomalované lokálním umělcem a když jsem se zeptala, jestli si to můžu vyfotit, paní hostinská byla tak nedšená, že začala aranžovat židle a pak mě upozorňovala, co všechno jsme ještě nestačila zdokumentovat. 

anna2rerajče.net

Gdańsk je krásné město, které bych určitě chtěla vidět i za tepla – domky mi připomínali staré město ve Varšavě, jen byly větší  a sem tam se objevili i domky hrázděné. Celkové tam domy jsou vyšší a užší, nevím, jestli to mělo v minulosti nějaký praktický smysl, teď je to jenom krásné :) Asi to bude moje srdcová záležitost.

anna2rerajče.net

anna2rerajče.net

Náš den jsme završili v restauraci s akcí – od neděle do čtvrtka 50% sleva na jídlo – ááááách bylo to báječné. Jídlo jsme okolovali, já jsem stihla všechny poprskat kolou a zlatým hřebem večera byla Jirkova opice :D (s alkoholem to nemá nic společného, spíše s chovancem ústavu pro duševně choré :))

anna2rerajče.net

anna2rerajče.net

Tímto pobytem počala moje permanentní nevyspalost a spánkový deficit, který jsem ještě nestihla dohnat.

Gdańsku, určitě se ještě někdy vrátím, Kraków ti může vlízt na záda!

(btw. – teď už nesedím na squashi – dohánění restů mi zabralo víc času, než jsem plánovala, takže teď – o 4 dny později :) sedím v kuchyni a hlídám polívku aby neutekla – to bych totiž byla bez oběda …)

Erasmus - Ewczia i Katka w Warszawie

anna2rerajče.net

Již je tomu téměř dva týdny, co jsem tu měla na návštěvě milovanou rodnou krev a milovnou nerodnou krev. Čtyři dny uběhly jako voda a než jsem se naděla, už šupajdily domů. Začátek pobytu byl ale nanejvýše dramatický.

Anna vyzvedává

Je to tak, jakožto starý Varšavský mazák jsem se rozhodla, že teplo mého obětí pocítí obě děvčata již v okamžiku, kdy vystoupí z autobusu - o půl jedné v noci. Problém byl jen to, že na lístku bylo napsané jen DW. Aut., tudíž jsem nevěděla, kde přesně to bude. I využila jsem (jako obvykle) služeb webové stránky jakdojade, bez které bych už touhle dobou tlela někde ve Visle a vyhledala si spoje do autobusového terminálu. Ano, naivně jsem si myslela, že internet je neomylný, a že umí číst mé myšlenky. 

No, srát se to začalo už od začátku, kdy jsem nebyla schopná najít zastávku nočního rozjezdu. Což nebyla tak úplně moje chyba, spíš chyba Varšavského systému číslování zastávek, kdy sice zastávka nese jedno jméno, ale moře čísel a to zvláště na Dw. centralnym, což je něco jako hlavas v noci. Tak jsem tedy lítala jako fretka a hledala číslo 2, z kterého mi měl jet vytoužený spoj. Je velice depresivní, běhat kolem paláce kultury jako pako, ale ještě íce frustrující je běhat kolem Paláce kultury a nacházet čísla jak 23 a 11 a žádnou dvojku. Myslím, že systém hromadné dopravy mi zůstane i nadále záhadou. Každopádně, na zastávku jsem doběhla dvě minuty po odjezdu nočňáku, takže jsem celá ustaraná psala Evě. Naštěstí měli půl hoďky zpoždění.

O půl hodiny později jsem tedy s velkou pompou nastoupila do vytouženého spoje a vydala se na cestu do neznáma. Cest byla velice zvláštní, protože v noci se rojí nevídané živly, například že, co seděla přes uličku na dvojsedačce a snažila se plastikovou lahví pozabíjet v průběhu deseti zastávk nějakou neviditelnou havěť. A taky jsem viděla dinosaura! No, nakonec jsem se dostala na zastávku Terminál ...

Vystoupila jsem z busu, mlha přede mnou, mlha za mnou, zima a po levé straně Letisko Chopina, k...a! No, naděje umírá poslední, tak jsem se zuby nehty držela iluze, že právě toto místo je dw. aut ... nebylo :) Díky čekajícím cestujícím, garbage manovi a milému taxikáři jsem se konečně (asi ve 2 hodiny ráno) shledala s děvčaty na dw. aut Warszawa Zachodnia. Uffff. A teď to může sloužit jako další historka o totální absenci mého orientačního smyslu. Noise :)

Anna provádí

Den prvý 

... nezačal šťastně, protože v budově, kde bydlím se opravuje potrubí, takže nám vypli vodu, tudíž jsme museli co nejrychleji vypadout, protože být několik hodin bez toalety a dřezu není žádný med. Vzala jsem Kač a Evč na krátkou tour po Starém městě ... aby ne když tam bydlím, v průběhu čehož jsem zjistila, že to tam vlastně vůbec neznám :D Ale to nevadí, udělali jsme krásné fotky, zastavili se v Kafce na kávu (v mém případě na Mathé, protože jsem byla úplně vymrtvená), zkoukli Hard Rock Café a Palac kultury i nauki, Palmu i Novy Swiat a pak jsme se utahané doplazily home. Kač šla spat/surfovat a Evu jsem seznámila s panem Boskim, který čirou náhodou nebyl tak nudný jako obvykle ... ale to jen proto, že jsme měli skupinovou diskusi politických stran :) Po vyčerpávající hodině následoval chillout ve Fajce při fajce s Jirkou, Ryanem a dámou.

anna2rerajče.net

Den druhý

Pro jistotu jsme vstali dřív, abysme mohli uskutečnit základní hygienu, než nám ti plantážníci zase vypnou vodu. Pak se mnou holky navštívili plastic lady do Introduction of training processess. No a protože tu holky byly hlavně kvůli sightseeing a zážitkům, vzala jsem je do mléčňáku na pierogi. Naplácli jsme se a ještě trávící jsme se vydaly směr Wilanów. Kosna a Evčiny konversky nám trochu narušily plány, takže jsme zakempily v čokoládovně Wedel (ano, zase jídlo ... a čokoláda), abysme pak nemusely končetiny odtrhávat od chodníku. Na skutečnou prohlídku Wilanówa už se trošku smráklo, ale to nám nezabránilo v košilatých fórech, focení se s listím a havětí a podobných ptákovinách. Vestou z W. jsme měli krátké extempore s velmi přítulným opilcem v autobuse, ale všechno dobře dopadlo. Večer nám pak otrnulo, tak jsme jsem Evču vzala na oslavu narozenin polské kamarádky Sylwie. Dozvěděla se tajemství erasmus párty ... tedy, že pro outgroup lidi leckdy není o co stát.

anna2rerajče.net

anna2rerajče.net

Den třetí

Vzhledem k tomu, že jsem byla po oslavě lehce nepojízdná, vyslala jsem ženy objevovat krásy Paláce kultury a triček z Hard Rock Café a dala jsem si 120. Počasí se vyvedlo, holky byly spokojené (asi za to mohlo i perníčkové latté ve Starbucks), tak jsme se vydaly do Lazienek. Náš time management ale nebyl nejlepší a kromě toho bylo 11. listopadu, čehož využili náckové k pochodu Varšavou. To mělo za následek, že městská hromadná se stala vrtošivější, než obvykle. Plány jsme změnily a skákly jsme se podívat na policejní těžkooděnce. Zvenku to vypadalo jako koncert, až pak jsem se dozvěděla, že byla zdemolovaná policejní auta, spousta lidí byla zatčena a několik policajtů je v nemocnici. Fuh.  Doma jsme si pak vytvořili youtube broadcasting session s humornými videjky a bylo to príma a - konečně spánek!

anna2rerajče.net

Den čtvrtý

Ženy odjížděly až o půl jedné, takže jsme měly prakticky celý den. Udělalo se krásně, tak jsme šupajdily do Lazienek, kde jsme plašily holuby, krmily veverky a fotily o sto šest, místo o sto sedm :) Doma jsme pak jen papaly, balily a čekaly. Tacík zavolaný odváčnou Evčou  (ano, tentokrát jsme byly chytřejší) přijel na čas, sice bez značky "taxi", ale co, je to Polsko. Taxikář holky nezavraždil, nýbrž je celé a na čas vysadil na zastávce.

anna2rerajče.net

anna2rerajče.net

Ženy, byla to paráda, doufám, že se vám to líbilo tak jako mně, jsem ráda, že jsem vás tu měla :)

Erasmus - Varšava už je skoro "jako doma"

Ani jsem se nenaděla a půlka Erasmu je už skoro za mnou, utíká to jako voda, kruci. Lážo plážo zatím, ale uvidím, jak ve zkouškovém :) 

Overview: Bleší trh, international dinner, hřbitovní pouť, Halloween a hraní

Varšava je město drobných obchodníků a to se netýká jen blešáků, ale hlavně v Praze (čtvrť Praga, pro ty méně chápavé) se to malými obchůdky jenom hemží. Zatímco v centru je nahradily hyper-super-mega-markety, na pravém břehu je jich pořád dost a dost. Taky stánky s ovocem tu frčí a to i v nepříznivém počasí, pšenka tu kvete i zachumlaným babičkám, které na ulici prodávají květiny a dalším drobným obchodníčkům. No a když padne tma na starém městě, hned se na place Zámkovém vyrojí lidé s roztodivnými svítícími pičačinkami za 10 zl. No ale k blěšáku. Vlastně jsem celou výpravu zpunktovala já, protože jsem viděla Maríiny fotky s plynovou maskou a hned jsem tam chtěla též. Cesta se nám trochu protáhla, páč jsme natoupili do špatné tramvaje a projeli si celou severní část Varšavy a to i přesto, že oblast Wola byla hned za rohem ... no co, jinak bysme se tam nepodívali a bůhví, jestli bysme ten blešák vůbec našli - prostě to tak mělo být. Osobně si myslím, že je to jeden z těch trhů, který lze najít jen po sérii určitých kroků, jako otočit se pětkrát proti směru hodinových ručiček, třikrát tlesknout, držet se za jazyk za zpěvu národní hymny a taky je tramvají 15 zastávek v opačném směru jízdy :) No a trh byl boží, plynové masky byly, tepané kliky byly, gay porno hned vedle granátových prstýnků a starých dětských komixů, kouzelné a s atmosférou. Nekoukala jsem se, ale pravděpodobně se tam dalo koupit všechno od vintage splachovadel po atomovou bombu. Jen jsme byli sprdnuti, že si děláme fotky, což bylo pravděpodobně proto, že trh byl nelegální a spousta věcí na něm taky ... včetně té atomovky :)

anna2rerajče.net

Nevím, jestli z toho pak María s Nadjou měly špatný pocit, ale tak jako tak v nich vzplála myšlenka na pidi-international dinner se španělským hlavním chodem a česko-německým dezertem - štrůdlem. S Kathi jsme ho dělaly u nás a přišel i Ryan, který se ale do práce nijak extra nezapojil a dlabal jablka a brambory - bylo před Halloweenem a měl nějakou dlabací náladu a já neměla dýni, zato spoustu brambor a jablek (kvůli štrůdlu ... teda ty jabka hlavně:) (when God doesn't give you pumpkins, use your potatoes:)) Vymstilo se mu to až když se pokusil vydlabat pomeranč, o kterém je známo, že je až příliš šťavnatý. ... Což mi připomnělo, že jsem ještě nerozkreslila storyboard příběhu o vraždícím jablku - pěkná prokrastinační záležitost, tak to musím hodit na papír :) 

anna2rerajče.net

anna2rerajče.net

Vzhledem k tomu, že jsme se u vaření s Kathi občerstvily svařákem, byl štrůdl slightly burned, ale shodly jsme se na tom, že je to jen kvůli kořeněnější chuti. Vtipné bylo, že María připravila empanadas (čert ví, jak se to píše ... já ne), což je tradiční španělské slané jídlo ... z listkového těsta :D, takže jsme z toho pak měly boule až za ušima, ale stejně to byla mňamka. Holky mají taky pěkný velký moderně zařízený byt, ale mají to daleko do centra, takže jsem vděčná za svůj babičkovský kumbál.

Přecpané a v náladě jsme pak zamířili na frog-party (oficiální název zněl Erasmus Halloween party, ale žába všechno změnila). Žába? Mňo, byli jsme v půjčovně kostýmů a ONA přišla třetí v pořadí, hned po tygrovi a žirafě. Na Halloweenu byla rozhodně nr.1. No a kdože to byl za žábu? - no přeci Ryan, kdo jiný :) Pravdou ale bylo, že skutečnou žabí párty jsem si zažila až v Oki Doki Hostelu, protože na ofišl Erasmus párty jsem nebyla moc in the mood, ale o tom vzápětí.

anna2rerajče.net

Co se týče herních večerů, jsme v tom už docela zruční a další herní večer se konal u Petry na privátě - s Dixitem, Jungle speedem, vínem a následnou pseudo-psychologickou hrou, u které jsem se málem počůrala smíchy. V čem to spočívalo? 

anna2rerajče.net

No, takhle vemte si papír a tužku a napište tři zvířata a tři charakteristiky těchto zvířat (ke každému tři) ... máte? Tak první zvíře s vlastnostmi by mělo ukázat, jak se chováte doma, druhé jací jste v práci a třetí, jak se chováte při sexu.

Jen tak pro zajímavost si pamatuju sebe ve třetí části (protože to bylo divné) a Ryana (protože jsem si málem cvrkla:)

• Já - penguin: funny, suited up, wingy
• Ryan - hippo: fat, scary, filthy - radost nad radost :D
• Jiří byl myslím moose, či něco takového :) 

Joj, byla to parádní tečka. Pak jsem se rozhodovala, jestli jít na další Halloween párty k Alexandře a Anrejovi do bytu, ale nakonec jsme šli do OkiDoki - na zpáteční cestě jsme potkali Australana, který byl ve V. teprve první den, a druhý se vracel zpátky do Itálie, kde pracoval jako vinař. Fakt měl zvláštní přízvuk. No a zatímco jsme ho zpovídali, strhla se v Subwayi, kde jsme seděli, rvačka - prostě přišel polskej chlápek a dal druhýmu polskýmu chlápkovi hlavičku, pak se ho snažil do té stejné části těla i kopnout, ale vzhledem k tomu, že byl na káry, udělal jen elegantní piruetku, načež ho prodavač vyhodil ven. Polka Kaja, která s námi seděla u stolu se celou dobu tvářila nevzrušeně, asi to tam mají každý den.

Co se hřbitovní tematiky týče, je to tu prostě šílené - na Dušičky státní svátek, den po dušičkách se neučí (asi jsou všichni v depresi, či co) a samotné hřbitovy, fíííha. Všichni nás připravovali na to, jaká to bude paráda, tak jsme prostě nemohli nejít, ne že bych jinak měla nějaké nekrofilní sklony. No každopádně, první návštěva, asi tři dny před dušičkami, byla nejlepší. Byli jsme na největším Varšavském hřbitově, kde je pohřbená spousta slavných polských lidí (too bad, že znám jen Currie, Chopina, Miczkiewicze a Koperníka - ti tam totiž zrovna nebyli  ... Ne, že by si odskočili na kafe,  jsou prostě pohřbení jinde:). Svíčky byly i atmoška byla (až poté, co jsem opustila hlouček španělských erasmáků:) a bylo to fajné ... tedy tak, jak jen hřbitov může být fajný. No a na Dušičky? - Sodoma Gomora - připomínalo to letní výprodej, akorát místo oblečení se lovily fotky a mrtvoly ... resp. hrobky slavných. Před chřbitovem byla spousta stánků se svíčkami a s bonbóny, které se v překladu jmenovali Pánova kůže ... nechutné a creepy, ale jinak to byly docela dobré karamelky :) Na samotném hřbitově to pak vypadalo jako na Václaváku - lidi s kočárky, dospělí, pobíhající děti. Atmosféra fuč a ještě jsem si narazila obě holeně o hrobku, páč jsem nekoukala kam šlapu. Na dušičky příště na žádný polský hřbitov ani nevkročím. Jo, málem bych zapomněla, předtím jsme byli i na židovském a ten byl parádní - má to své kouzlo, když je všecho zarostlé a zapadané listím, uprostřed lesa. Ale stejně - já se nechám rozprášit na Gerlachu, aby si moje děti mohly udělaly hezký výlet ... a taky proto, že jsem trochu zlomyslná :))

anna2rerajče.net

Jinak neustále pečuji o svoji tělesnou schránku - tancem za střízliva (protože ceny piva jsou vysoké) a squashem, na který chodíme s Kathi a Ryanem. Jsem ráda, že hrajeme squash, protože poprvé jsme byli na badmintonu a v něm prostě nevyhrávám :) A ano - ve squashi jo :D

Abych dostála názvu tohoto blogu, musím vám též sdělit, že prokrastinace mě neopustila, právě naopak a musím s tím už něco začít dělat, protože se mi pozvolna začínají plnit víkendy a krátit čas na potenciální učení ... to jen tak na okraj. No ale prokrastinace vlastně může za to, že píšu tenhle blog, takže si nestěžujte! Howgh!

Erasmus - Verča a tak dále :)

anna2rerajče.net

Co se tu děje kromě školy? No přece život :) Verča mi přijela a strávila tu krásné dvě půlky a dva celé dny. Přivezla s sebou sluníčko, takže jsme si mohly pořádně užít Lazienky s drakem (teda jen Verča, já a Irena jsme se dívaly, jak běhá dokolečka a snaží se ho přimět k letu:) i zahradu na střeše UW knihovny, dostihy s kloboukem, lízátky a čechem Štěpánem - právníkem z MU, noční pohled na Varšavu z Paláce kultury a posezení ve Fajce. Dozvěděla se i tajemství Erasmáckých párty - ano je to všechno o čekání na Španěly/Italy a o focení, alkohol je podružný :)

anna2rerajče.net

Verč, jsem moc ráda, žes mi přivezla sebe a s sebou kousek Brna. A taky víno, sendvičového tuňáka, Kindle a olivky :) Jako bys tu byla odjakživa - tak jsi tu zapadla :) Doufám, že se Hance líbil náramek a Honzovi pivo!

Verča nepřijela sama, simultánně s námi v bytě bydlela německá učitelka Guni. Malgorzata se totiž účastní exchange programu, tak Guni přijela do V. se svými bonnskými studenty - na týden. Moc jsem si ji oblíbila, protože ač v letech, má stále smysl pro humor a nebylo jí proti srsti sdílet byt se studentkami ... i když, co taky mohla dělat, že :)

No a co tu pořád dělám? Pití alkoholu se snažím omezit na minimum, páč je to drahé, takže jsem vrchní propagátor herních seancí v Kafe Kafka - tam je to taky drahé, ale kafe je kafe:) Nejvíce se nám zatím osvědčily osekané Activity - jen popis slov, ale myslím, že to budeme muset přestat hrát, páč už většinu slov známe, Kathi pořád vyhrává, Ryan si stěžuje, že prohrává, protože mu nikdo nerozumí a Jiří se u odhazování kartiček tváří tak bojovně, že by se ho jeden bál. Ovšem slyšet popisovat helikoptéru jako "little helicopter", nebo strom jako "it is not flower" za to stálo :) Zatím jsme měli herní večer jen dvakrát, ale doufám, že počet naroste, protože Petra má Dixit! Jo a ty hry nejsou naše, dají se tam půjčit, ale bětšina je bez figurek, tak hrajeme s kandovaným ovocem, perníčky a žvýkačkami, co nám dávají ke kafi.

Taky začínám mít pocit, že se tu množí čím dál divnější a divnější lidé, v pátek jsme čekali na meetingpointu na Flavia - Italského oslavence. Povídali jsme si a zničeho nic kolem mě prošel chlápek, řekl mi dobrý den a pak na mě od semaforů házel lascivní pohledy. Dneska se se mnou dal do hovoru podroušený muž, který blábolil cosi o stužkách, což překvapivě znamená totéž, co v češtině. Já jsem neprozřetelně řekla, že "nerozumiem po polski", načež mi odvětil, že určitě rozumiem a já jsem byla zatažena do pětiminutové konverzace, ve které byly stužky, moje neschopnost porozumět polštině a jeho neschopnost porozumět mému neporozumění polštině ... Ryan zbaběle zdrhnul.

Je zajímavé, že ve dny jinak čistý varšavský chodník, je v noci pokrytý reklamou na sex-shopy a escort servis - prostě filth! Jedna z teorií je, že se prostě úderem deváté vynořují z betonu.

Jo a s Kathi jsme si konečně prošly pravý břeh Visly a ... je to džungle s mušlemi, stromy, křovíčky, pískem a vodou. Škoda, že není léto, báječně by se tam piknikovalo, je to jako u móře :) Už spolu kujeme plány, že se sem na jaře vrátíme na fontány, na dýmku a další radůstky. Aspoň na týden!

anna2rerajče.net