O mně

Vzhledem k tomu, že jsem lehce antitechnický typ, který neví, jak udělat samostatný odkaz „o mně“, tak to postuju jako příspěvek:

První krůčky 

Narodila jsem se v Brněnské nemocnici a to byla prozatím moje nemocniční premiéra i derniéra zároveň (návštěvy se nepočítají). Byla jsem (prý) hodné dítko, na rozdíl od sestry, která (prý) v jednom kuse řvala – nemůžu to potvrdit ani vyvrátit, neb moje první vzpomínka zahrnuje chlapíka s kamerou, který do té věcičky narval celý můj pokoj!

Brno je ostatně moje srdcová záležitost – kompromis mezi větší vesnicí a malým velkoměstem. Známí na každém rohu, někdy i na více rozích zároveň a to nepřímo úměrně vzdálenosti od centra - na náměstí s penisem to žije! (současný design Svoboďáku, srdce Brna, mě až tak netěší, ale můžu si z něho dělat srandu, tak co:)

Studium 

V Brně zatím žiju a studuju (echm, echm), kafím, pivím, nepracuju a tlachám. Někteří lidé by sice tvrzení, že bydlím v Brně rádi napadli tím, že bydlím na konci světa, ale to samozřejmě není pravda – za městskou částí Ořešín je ještě Útěchov – TAM je konec světa. Tak se nebojte, v Ořešíně se přes žádné okraje nepřepadává.

Mňo a co že to studuju? Psychologii na MU FSS … a ne, neumím číst myšlenky … ne – ani na dálku … na blízko taky ne! Přestože telepatii nezvládám a telekinezi teprve zkouším a tyhle parapsychické činnosti mi ještě úplně nejdou, psychologie, nebo spíš lidé tam, mě hodně změnili – doufám, že k lepšímu. Co se oboru týče, jsem lehce/těžce nevyhraněná, ale zdá se, že začínám koketovat s  arteterapií, tak doufám, že mě to hned tak nepustí.

Prokrastinace a trávení volného času 

No a co tak dělám ve volném čase kromě prokrastinace? Téhle otázky se v poslední době dost děsím, protože jako první mě napadne „nic“, ale ono nic je velice sofistikovaně rozdělené. Kupříkladu trávení volného času s přáteli, kteří se rekrutují převážně z řad současného spolužactva) je jedním z mých nejoblíbenějších způsobů trávení volného času. Poznamenává to i každý můj příchod do školy – prolítnu Krmítko (studentský bufík), následně knihovnu, a pokud nikdo nikde není, jdu na přednášku … na přednášky nechodím moc často. Kromě kamarádů mě dokáží parádně zabavit filmy, seriály, těžce intelektuální četba (klamající smajlík) a taky všelijaké rukovýrobní věcičky – korálky, peříčka, drátky, smaltíky, fimo, ubrousky, organza a tak dále a tak dále.  I přes svoji dřevnatost jsem se letos zapsala do dvojího tancování, které mě nehorázně baví a semtam (asi tak jednou týdně) chodím s chlapci na squash, kde vesele prohrávám, sprostě nadávám a vsázím se o alkohol (už dlužím dva Frajery) – takže se čas od času i pohnu, i když zvláště po squashi se pak o pohybu dá mluvit pouze jako o skučícím a bolavém. Ráda vařím a peču, tedy za předpokladu, že se dokopu k tomu nakoupit suroviny (viz článek o ledničce). Pak mě ale děsně nebaví to uklízet. Jo uklízení – nejmíň oblíbená činnost. Mám ho ráda jen za předpokladu, že se zaseknu u probírání starých věcí, to je fajn. Ale musím uznat, že jednou za půl roku se úklid pokoje snese – má to spoustu výhod – spím na celé! posteli, plíseň vypěstovaná z čaje se mě nesnaží udusit ve spánku a taky – jdou otevřít dveře. Nevýhodou je, že pak nemůžu nic najít. V pořádku je chaos – CHAOS JE V POŘÁDKU!

  

Taky mám spoustu věcí, které neumím, ale o kterých vím, že by mě strašně bavily, kdybych je uměla. Střelba z luku, zpívání nahlas na veřejnosti (zatím jen ve sprše, v jeskyni, v pokoji, v autě), šerm, žonglování (míčky mám, koordinaci oko-ruka už ne), malování a kreslení (kresbičky do sešitů stále frčí, ale nikam dál jsem se pak po absolutoriu na ZUŠce nedostala – vždycky mi něco chybí, zrovna teď třeba vůle a papír), mluvení španělsky (samoučtina, vlastně ani jiná učtina mi moc nejde, opět – vůle), smyky s autem (prý se začíná parkováním, tak to mám ještě co dohánět), hraní na hudební nástroj (mám elektrický klavír na který umím zahrát tak 6 písniček … automaticky, neb všechny noty už jsem zapomněla. Tajně sním o hře na kytaru, ale jsem líná jak veš).

No a v současné době se tak nějak odhodlávám/neodhodlávám na Erasmus, o kterém taky vím, že by mě bavil, kdybych se tam dokopala. No, snad překonám svůj vešismus a pojedu pá pá.

V Brně dne 13. listopadu 2010, 1:22