Kurz herecké improvizace

Hitem prvního adventního víkendu je tato písnička! - Doop doop

Má tréma je pokořena! Aspoň částečně - podepsaly se na ní toiž dva dny, kdy se z diváka stal dívaný. O víkendovém workshopu na téma "herecká improvizace" jsem se dozvěděla přes fb (pravděpodobně přes Denču Fialovou, ale kdo ví ...). Celá sranda stála pro studenty (mě) 850,- a musím říct, že jsem dlouho zvažovala, jestli půjdu, páč výplata v nedohlednu a kapesné jakbysmet. Ale v rámci své malé revolty vůči svým pidi-fobijkám, jsem se rozhodla, že to zkusím i za tuto cenu (nejen finanční, počítala jsem i s trvalou duševní újmou).

Sobota

Probouzím se z mrtvých asi tak kolem 7:30 (v pátek jsem byla v kině na Social network, která měla milých a krásných 120 minut prošpikovanýchpovídáním o kuřecím kanibalismu ... neptejte se - domůl jsem se dostala v půl jedné. 

Kosa jak z nosa, na zastávce 9ky ani noha, na Zvonařce jakbysmet. Najít Čechyňskou 19 neměl být problém, ovšem za předpokladu, že máte orientační smysl. U mě je tento předpoklad více, než neexistující. Hledání mi zabralo asi tak 10 minut, ale nebyla jsem poslední a ani s nejhorší orientací - jeden chlapec skončil na Monte Bů (dobře on!)

Nakonec se nás z původních max. 12 lidí sešlo 8 a asi to bylo i lepší, protože nás bylo tak akorát a celá víkendovka byla velice poučná, vtipná, a celé jsem si to báječně užila (kromě ranního vstávání samozřjemě).

No a co že jsme to dělali? Útržky:

• obligátní představení se, které jsem si trošku vycucala z prstu - fajn bylo, že tam byly dvě Kristýny a dva Davidové, takže jsem u holek měla 50% šanci, že se trefím se jménem, a u kluků dokonce 66,666%
• na rozehřívačku jsme se zdravili (kontakt s mužstvem/ženstvem) během chůze nejdříve za pomoci očního kontaktu, posílali tleskání v kruhu i mišmašově - to byste nevěřili, jak je těžké si s někým naráz tlesknout 
•  židle - změny figur. Skupinka tří lidí měla pro sebe jednu židli, přičemž se v každé musely vyskytovat zároveń tři postoje: sed, leh a stoj, čili, když někdo inicioval změnu - např. seděl a lehl si, tak se další dva ze skupinky musely vyměnit v postoji tak, aby zase byly tři různé figury (nemohli ležet dva lidi zároveň apod.) Cvičení bylo zase na uvědomování si partnerů.
•  židle - sehrání scénky v určitém prostředí v rámci pravidla figur (my jsme vyfásli nejdřív poslanecký klub - brrrr, špatenka a pak čekárnu u lékaře - lepší). Židlová technika mi moc nesedla, ale bylo to i tím, že jsem se ještě necítila silná v kramflecích a měla jsem paranoidní pocit, že se všichni dívají (většinou když se všichni dívali).
• židle - ve dvojicích sehrání scénky s "lepením."Absurdní přilepení k čemukoliv mělo vyústit v komickou situaci. Dodržování pravidla figur v roli, ale bez polohy vleže. Mňo - ve dvojici se nám povedla báječně nevtipná sračka s babičkou (já), která nastupuje do šaliny a chce aby jí studentka, která se přilepila k sedadlu (Den), pustila sednout. Největší klišé ze všech bylo udělat babičku jako shrbenou postavu s hůlkou, bóže můj, na co jsem v tu chvíli myslela ...? - vím, abych to měla co nejrychleji za sebou. Momenty s židlí byly ty nejhorší momenty víkendovky, pak se mi to tak zalíbilo, že jsem nechtěla pryč :)
• nejsem si jistá, ale po židlílích myslím následoval oběd - velmi populární technika :)
• po obědě jsem byla uvolněnější a v lepší, méně otrávené náladě a ejhle - ono to bylo mnohem, mnohem víc fajné!
• byli jsme poučeni technikou Mr. Beana jak na grotesku (Room 426) a jali jsme se "trumfovat" - na trumfování jsem vyfásla jednoho z Davidů - téma bylo "dvojice na nudném rande/schůzce/meetingu jakéhokoliv druhu) a úkolem bylo se "přečůrávat." Naše scénka vypadala asi takhle:

1.  David sedí na židli a poklepává rukou do stolu, já poklepávám rukou do stolu a přehodím si nohu přes nohu
2. David si přehodí nohu přes nohu (mnohem rozmáchleji) a přitáhe si láhev s vodou a hrníček a trošku vody si do něj nalije.
3. Já mu div lahev nevytrhnu z ruhy, naliju si demonstrativně mnohem víc (povedl se mi báječný čurkavý čůrek, musím se pochválit). Napiju se obsahu hrníčku a poštěrchá vodu v puse.
4. David se napije vody z hrníčku a vodou velice hlasitě zakloktá, popadne víčko od lahve a jako monokl si ho strká do oka.
5. Vythnu mu víčko, ostentativně si sundám brýle a taky si nasadím víčko do oka.
6. David vstává a obchází stůl, krouží.
7. Já kroužím rychleji a zasedávám mu židli. Oba jsme na sebe nasupení.
8. David klesá na kolena a podlézá stůl - velice dynamicky.
9. Já podlézám stůl dynamičtěji a šťouchám do stojícího Davida.
10. David se otáčí a chytá židli, kterou mě praští - freeze! - sranda to byla :) 

•  hraní si s věcmi jinak, než je jejich normální použití v kombinaci s "lepením". My (já opět ve dvojici, trojice snad odpuzuju nebo co) jsme vyfásli svinovací metr, který se postupně proměnil ve škrabátko na záda, kord, náramek a jo-jo a scénka byla završena tangovým tanečním finišem, který nám dokonce i vyšel do ilustrační hudby. Další předměty byly třeba deštník, počítačová myš, či rychlovazač s foliemi (tahle scénka byla obzvlášť kouzelná:)
• hmm, přemýšlím, jestli jsem něco nevynechala - mezi technikami byly pauzičky, případně odpočinkové techniky, které si už asi nepamatuju 
• další techniky se odvíjely od textu ze hry Krvavá svatba (který jsme ostatně zpracovávali i potom v neděli) - zápletka. 
• procházení se v prostoru - podle návodu, který jsme dostali, jsme dělali pohyby a navozovali si určité pocity - začalo to zlehka - měli jsme si představit, že jdeme domů, kde nás čeká dopis ze VŠ o přijetí nebo nepřijetí. Cesta vedla kolem řeky, zahrnovala zapalování cigarety a podobné blbůstky - já jsem si během cesty vybudovala celkem silnou schízu a stejně mě nakonec na VŠ nevzali :)
• tento postup byl aplikován na "cestu" postav z Krvavé svatby. Holky vyfásli hraní nevěsty, která jde budoucímu manželovi říct, že ho opouští, kluci pak ženicha, který čeká na nevěstu (každý jsme chodili sám a měli jsme si vymýšlet valstní cestu, která skončila v okamžiku otevření dveří do ženichova/nevěstina pokoje) - to bylo fajné.
• zacházení s předmětem - holky vyfásly kus oblečení a klui kytku a bez mluvení jsme měli zahrát, že čekáme na milého/milou. Já jsem prý skládala košili lehce eroticky - měla knoflíčky ... :))
• na závěr jsme si čtveřicích (2 herci, 2 režiséři) přehráli část rozhovoru Leonarda a jeho manželky z Krvavé svatby. To byste nevěřili, kolik zabere vytvoření asi tak minutové scény ... děsná fuška - ale pak to vypadalo krááásně!
• První den jsme končili v 6 - kéž bych mohla, říct, že jsem padla do postele jako zabitá ... padla, ale až o půl druhé - Dexter, kluk jeden ušatá! 

Jo, ještě jsem nenapsala, že cokoliv jsme nacvičili, tak se pak předvádělo ostatním - moje tréma byla s uplývajícími hodinami menší, ale úplně nezmizela, mrcha. 

Neděle 

Rozlámaná a nevyspalá jsem v tramvaji na razila na kamarádku ze základky a revizora - první setkání bylo příjemnější. Vzhledem ke své absenci OS jsem opět bloudila a hledala pitomou 19ku, načež jsem zjistila, že jsem ji několikrát přešla - ach ty oči, ty oči. Zdravíčko, zdravíčko, kafe, kafe a už se jelo, neb herecký den trvá jen do 4 (teda aspoň 2. herecký den víkendovky)

• rozehřívačka na posílání čehokoliv se zvukem v boxerském přičaplém postoji, jo, zapotila jsem se
• následovalo posílán asociací- to byl záhul. Hodně se tam objevovla témata smrti a bláznů (nj - dva psychologové v crew ...) 
• pak jsme hned hupli na práci s Krvavou svatbou - metodou tvorby automatického textu - měli jsme doplňovat větu nevěsta "je jako .../Leonardo je jako ..." bez toho, aby jsme o tom přemýšleli - světe div se - ono to fungovalo!(namátkou - jako pavučinová prasklina na skle, jako mokrý mech s vytlačenými dětskými prsty, jako chameleon zbarvený do černa - netušila jsem, že jsem tak poetická:). Pak jsme z těchhle asociací měly vybrat tři (viz závorka) a vytvořit z nich nějakou statiskou sochu, která by je znázorňovala. Pak jsme pracovali ve dvojicích/trojicích (hádejte, co jsem byla já) a měli jsme s pomocí těchhle figur ztvárnit část textu z Krvavé svatby, kde nevěsta rozmlouvá se svou tchyní.To bylo úplně senza - pojali jsme to lehce experimentálně ... možná tu experimantalitu nebudu do budoucna tak zavrhovat :) ... i když - mám z ní modrák na koleni ...
• nácvik jednoduchého rozhovoru v různých situacích - to bylo taky boží!

ředitel: "Dobrý den"
pan Novák:"Dobrý den"
ředitel: "Musím vám bohužel sdělit, že jste byl propuštěn."
pan Novák: "Já?"
ředitel: "Vy!"
ředitel: "Nashledanou"
pan Novák: "Nashledanou" 

Bylo zajímavé sledovat, jak se rozhovor změní: 

1. když se ředitel bojí pana Nováka
2. když pan Novák vejde do kanceláře a pan ředitel je pod stolem a něco tam kutí a nechce vylézt
3. když musí být pan Novák k řediteli zády, a stejně tak pan ředitel k panu Novákovi
4. když si pan Novák myslí, že bude povýšen
5. když je pan Novák agresivní 
6. když si ředitel musí zakrývat obrovskou skvrnu na košili, kterou nechc, aby zaměstnanec viděl
7. a tak dále, a tak dále :) 

• oběěěěěěd (donesená svačinka - já, škudla, donesená pizza - ostatní, neškudlové:)
• málem bych zapomněla - na hudbu jsme dělali rodinný oběd. Na konci scény musel u stolu zůstat jediný člověk - scénu jsme hráli třikrát, pokaždé na jinou hudbu (první Doop doop - ta byla boží, pak cosi pomalého z Amélie a pak nějaká bombastická vážná hudba). Bylo zajímavé sledovat, jak rytmus ovlivňuje naše pohyby - i když jsme scénu opakovali třikrát, nikdy její vyznění nebylo stejné. 
• největší kus práce nás čekal po obědě - zinscenovat snovou scénu z jakési ruské hry - opět (překvapivě) jsem byla ve dvojičce. Nakonec nám vypomohla malá Fagi, na kterou jsem si vzpomněla a tudíž jsme ke hře potřebovali jen dvě mluvící postyvy - zbytek zasuploval zelený krníček, který dělal šust, šust a suploval křoví, petka od Kofoly která zpívala Kaťuš a zastupovala ruského milicionáře a a papuče, které zastupovali ruského hrdinu Koljugina, nebo Kolajatina, už neviem. No povedlo se nám to a zvlášť na svoji scénu s hereckými partnery hrnkem, lahví a botou, jsem byla jaksepatří pyšná.

Závěr byl zpečetěn společnou fotkou, která se dělala na třikrát (věřím, že blesk nebude mít trvalé následky, i když ta světlá skvrna se stále pohybuje zároveň s mým pohledem ...) no a doufám, že ty hravé lidičky, se kterými jsem se seznámila, ještě někdy uvidím - je jedno kde - v amatérském souboru, na deskovkách, nebo na LARPu!

Sorry za nesmyslné překlepy, opravím je, až budu mít čas. Pokud vám něco nebude jasného, piště do komentů a já to objasním - ale dneska už na to dlabu:)

Spánku a herectví ZDAR ZDAR ZDAR!!!