Přednáškový komentář

Z nejmenované přednášky jsem odešla plna dojmů a to tak, že zcela a o celou hodinu a půl dřív. Všeobecně – magistr na psychologii mě moc neba, ale některé přednášky jsou lepší, jak jiné … tahle ne. Možná jsem předpojatá, možná je to tím, že vím, že i přednášky mohou být zajímavé (fakt, že jo!), ale v kostce – připadá mi, že v prváku na magorovi je šedá teorie to jediné, čeho se vám dostane, ačkoli někdy i (nechtěně) zábavnou formou (vzpomínám si, jak se jeden přednášející začal potit a vykrucovat, když se na něj studentky při semináři vrhly, protože sdělil, v rámci povídání o evolučním přístupu, že žena je jen nádoba na geny – to bylo fajn :) Zeleni se tu moc nefandí, zatím.

Takže základní hypotéza: student vysoké školy je schopný zvládnout tříhodinovou přednášku spojenou se seminářem, pokud má uprostřed 15 minutovou pauzu.

Během výzkumu se projevily intervenující proměnné:

• osoba přednášejícího  - ač má zcela jistě osobnostní a lidské klady, schopnost přednášet a zaujmout se mezi ně neřadí. Uspávačka hadů č. 2 … č. 1 je už obsazeno, bohužel
• technika – pokud po 20 minutách přednášky, která spočívá ve čtení slidů v Powerpointu, vypadne elektřina, ukáže se, že by bylo bývalo vhodné si materiály na slidech před přednáškou aspoň přečíst. Ale musím přiznat bodíky kreativnímu řešení – kolování testových baterií a následné půlhodinové vyplňování IST, dokud se nerozsvětlilo. Mimochodem – ten test je celkem naprd.
• pozornost – pokud je na přednášce nejzajímavější to, že ačkoli nejde proud, hodiny, (resp. jejich velká ručička) blázní, jak a koksu, je někde chybka
• přítomnost – souvisí s 15 minutovou přestávkou, vzhledem k tomu, že student má po proběhnuvší hodině a půl celkem dobrou představu, jak se bude vyvíjet druhá hodina a půl, je chybou nechávat dveře od učebny odemčené a věřit těm, co jsou s batohem, vodou, bundou, rukavicemi, šálou a notebookem, že jdou jen na záchod.

Když to shrnu, sedím v Krmítku, píšu a mám z toho mnohem lepší a produktivnější pocit, než z toho, když na přednášce koukám do zdi, črtám vraždící jablka, případně si hlídám tonus v šíjových svalech, aby mi hlava nebouchala o stůl.

Můžete hádat, jaká přednáška to byla :)