Erasmus - Cesta

Tak si tak sedím ve vlaku směrem Ostrava/Varšava a dumám. Loučení bylo zvláštní. Jak se odjezd blížil, byla jsem čím dál uvolněnější a uvolněnější, tu trému a stres z čekání asi máme v rodině.

Verča byla zádumčivá (doufám, že až za mnou přijedeš, budeš veselejší, broučíne), Adél v pohodě (ty sice veselejší být nepotřebuješ, ale v rámci potrénování angličtiny bych ti taky doporučovala minimálně hodně prodloužený víkend), rodiče jako obvykle zvláštní, sestra běžela s vlakem a přišel i neustále fotící Tom s Péťou a Luckou a Anička přiběhla rozevlátá v poslední chvíli. Roztomilé to bylo, potěšili jste mě, děcka, moc. I když, si teď matně vzpomínám, že jsem vždycky, když na mě přišel nával odvítávacího breku, popadla Adél a zacasnovala Verčou a pak jsem svorně dusila obě oběti v objetí – doufám, že vás z toho nic nebolí, děvčata, to by mě mrzelo.

No a nejvíc své kamarády obdivuji za to, že se nepozastavovali nad rodiči. Mám je ráda, ale někdy bych naše s chutí něčím bacila – extempore se zabavením svačiny bylo tak tragické, až bylo komické – no a díky vítěznému mávání s pytlíkem šunkových baget při odjezdu vlaku (plné Éček!!!!!!!!) už potom nikdo nemohl být smutný.

S nemehlovostí sobě vlastní jsem také předvedla scénku na téma „moc ráda bych se s vámi rozloučila, ale bohužel neumím otevírat okna a když vystoupím, vlak mi odjede s kufrem“ až se mně zželelo nějakému pánovi v kupé a okénko mi otevřel (ale taky s tím měl lehce problém!) – pak chudák skoro zapomněl vystoupit ve Vyškově, asi se zasnil. Přišlo mu zvláštní, že mě přišla odvítat taková delegace, tak se ptal, jestli jedu k babičce :)

No a jak se těším do Vaška? Těším, už si představuju, jaký budu mít pokoj, jaké bude město (tady je má představa lehce zkreslena Google obrázky), jací tam budou lidi a těším se na Jirku Motýla, protože ho zlehka znám a tak nebudu mít pocit, že tam jsem úplně sama.

Už si plánuju, jak si rozvěsím fotky, Smajlíkovou girlandu a plakát s kočkou, postavím na stůl oblíbené hrnečky (doufám, že tam bude stůl …), napustím tučňáka a prospím se až do orientačního týdne, který začíná v pondělí.

No a tohle všechno proběhne za předpokladu, že dokážu správně vystoupit v Ostravě a přemístit malou krávu tak, aby se mnou jela do Vaška. Což není tak jednoduché, jak se zdá, fakticky ne, no uvidím.

Ha, teď nastoupil adept na sundávání malé krávy – má správnou velikost ramenních a pažních svalů.