Erasmus - První setkání s domorodci

Vzhledem k tomu, že na pokoji nemám net, bavím se tím, že píšu blog do zásoby, abyste pak měli co číst :)
...

Kufr mi při přestupu v Ostravě dvakrát přejel nohu a poté, co jsem ho zatížila ještě notebookem (který, světe div se, funguje, i když jsem po něm skákala, abych mohla kufr zavřít), začal dělat veselé věci. ECčka ale mají díkybohu jen tři nízké schůdky, takže jsem se šťastně dostala do vlaku na V. Tam jsem zjistila, že jsem v ryze ženském kupé. Ženy vypadaly slabě, tak jsem kufr nechala zavazet v uličce, v kupé, v uličce, v kupé – podle toho, jak jsem odhadla fyzické schopnosti přeskakovavších lidí se zavazadly.
...

Sáru jsem našla na nádraží hned – hezká černovlasá holka šmrncnutá egyptstvím a opravdu měla tu žlutou čepičku, co slibovala. Budu jí nadosmrti zavázána, protože zabránila tomu, abych cestou do schodů umřela pod kufrem. Taky mi ta dušinka koupila celodenní jízdenku a nechtěla ji splatit – asi jí to budu muset vrátit v alkoholu, či v mé společnosti :)
...

Když jsme se blížili tam, kde jsem měla bydlet (poté, co jsem absolvovala vyhlídkovou cestu po nočním historickém centru dlážděném velice historickými vystouplými velkými s kufrem se nepřátelícími kameny), začala jsem mít pochybnosti – železná brána, parčík, zvonek div ne na hlasové ovládání.
...

Uklidnilo mě, že č. 7 bylo bez výtahu a s lehce ošumělou zdí. Neuklidnilo mě sice, že musím bagáž táhnout za pomoci Sáry do 3. patra, ale zase - byly to nadlouho poslední schody, které s mým heavy-like-a-pig luggage absolvuji.
...

Jaké bylo mé překvapení, když místo emařky, co jsem si ji našla na facebooku, na mě vykoukla rozevlátá kolem-třicetiletá učitelka ze základky. Shoda jmen je zábavná věc :) Slečna/paní byla moc ochotná a všechno, co se dá na třípokojovém bytě ukázat, mi ukázala a taky se asi půl hodiny věnovala znovuzprovoznění wi-fi, než jsme naznaly, že nejlepší volba je kabel (ano, vzala jsem si kabel, ale telefonní, pako, pako, pako).
...

Jsem ráda, že mám místečko pro sebe, i když to není extrajaký luxus – rozkládací pohovka (asi se musím dát na jógu, jinak mi na ní umřou záda), dřevěný pracovní stolek překrytý sklem (teď mám pod ním fotky, ale uvažuju, že sklíčko pude pryč až si koupím podkladky v Ikee), noční stolek, dvě židle a pár skříněk. Dva lidi navíc se tu vyspí, ale u tří bych už měla pochybnost.
...

Tyhle dva týdny budu mít sympatickou spolubydlu Polku Paulinu, pak mi bohužel odjíždí studovat do Krakowa psychologii. No a po ní přijede nějaká Italka – aspoň bude švanda :)
...

Jinak dnes jsem toho moc neudělala – spala jsem do jedenácti (s dvouhodinovou přestávkou na sníďu) a teď čekám na Sáru. Pokud nedojde do půl hoďky, půjdu si ulovit něco k jídlu a budu se modlit, aby číslo, které mi dala, bylo správné. 
...

Jo a zima má prý být letos extrémně tuhá – fujky.